To dnes platí jen částečně, protože výrobci nabízí sprchové kouty a vany různých rozměrů a tvarů, třeba i do malých, panelákových koupelen.
Sprcha šetří vodu
Sprchový kout je úspornější na místo a také hygieničtější než vana. K umytí v něm je třeba kratší čas a méně vody.
Standardní tvar vaničky sprchového koutu bývá zaoblený čtverec o straně 80 nebo 90 centimetrů. Existují i menší, v nich je však pro dospělého člověka obtížné se osprchovat.
„Některé firmy nabízejí také vaničky 100 krát 100 centimetrů nebo 90 krát 120 centimetrů,“ dodává Andrea Ondrejová, vedoucí koupelnového studia Ptáček. V takovýchto modelech XXL se umyjí i dva lidé současně, což ocení hlavně ti, kteří pečují o své blízké.
Důležitá je také výška vaničky, která se pohybuje od 6,5 až k 28 centimetrům. Větší hloubka může částečně nahradit vanu, pro osoby se sníženou pohyblivostí je vhodnější nižší okraj - 2 centimetry.
Vyrábějí se i nadstandardní sprchové kouty. Místo běžné baterie se použije přepínací vanová, na niž je možné namontovat druhou sprchovou hlavici, která se napevno umístí nad hlavou.
Má větší růžici, někdy až 40 centimetrů širokou, a dokáže vytvořit iluzi deště. Relaxační účinky ještě umocní masážní trysky. Teplotu reguluje termostat. Nejmodernější sprchové boxy, kryté shora stříškou, nabízejí i parní lázeň.
Vany různých tvarů
„Většinou je to tak, že do koupelny lidé preferují vždy vanu a do větší pak vanu i sprchový kout,“ říká ze zkušenosti Tomáš Andrejsek z českého zastoupení firmy Kaldewei.
Současné technologie nabízejí tolik tvarů a různých délek van, že se vejdou téměř všude. Nejběžnější je obdélník, hitem posledních let se však staly rohové, nebo volně stojící vany.
Kdo se přesto rád někdy jen opláchne proudem vody, může zvolit kombinaci - vanu se sprchou. Potom je třeba pořídit si k vaně závěs nebo zástěnu. Závěsy se vyrábějí s různými barevnými potisky, což může koupelnu oživit. Posuvné zástěny jsou praktičtější a trvanlivější.
„Pozornost věnujte správnému umístění baterie a sprchy, aby byla v dosahu místa pro sprchování a aby zároveň nepřekážela například skládání zástěny,“ upozorňuje Andrea Ondrejová.
Důležitý je také výběr vhodné vany. Měla by mít alespoň zčásti ploché dno, případně s protiskluzným povrchem. Existuje ještě jedna možnost - pořídit si vanu i sprchový kout, a to třeba i do menší koupelny. Vyrábějí se totiž prostorově úsporné vany, které se v místech pro nohy z jedné strany výrazně zužují.
Sem je pomocí systému „puzzle“ možné přistavit sprchový kout, který do tvaru vany dokonale zapadá. „Je to velmi praktické řešení, protože vana společně se sprchovou vaničkou zabere pouze 1,7 metru čtverečního,“ doplňuje Tomáš Andrejsek.
Pořídit si domácí lázně?
Na trhu jsou i vany s masážními prvky. Při perličkové koupeli jsou do vody vháněny bublinky. U vířivky je voda z vany čerpadlem nasávána do hadic, smíchána se vzduchem a tryskami vrácena zpět do vany. Někdy však po vypuštění vany v hadicích voda zůstává.
Ta se kazí a po spuštění vyvrhne páchnoucí vodu do koupele. Někteří výrobci ale dodávají hydromasážní systémy včetně automatické dezinfekce a vysoušecího systému. „Na trhu je i systém, který žádné rozvody nepotřebuje. Každá tryska má svůj vlastní motor, a vanu tak není třeba vůbec udržovat,“ uzavírá Tomáš Andrejsek.
|
Co je lepší? |
|
Vana + možnost relaxace - spotřeba většího množství vody Náklady: ceny začínají na 2000 korunách, nejprodávanější stojí kolem 5500 korun, designové modely přijdou na 25 000 korun a více Sprchový kout + úspornější na místo, vodu a čas - u běžných modelů chybí možnost relaxace Náklady: sprchové vaničky začínají na 2000 korunách, nejprodávanější modely přijdou na 5500 korun, XXL pak na 12 až 25 000 korun, sprchové boxy stojí od 20 do 25 000 korun |
