S vertikálními zahradami je nejčastěji spojován francouzský botanik, vědec a umělecký designér Patrick Blanc (1953). Proslavil se vertikálními zelenými stěnami zvanými le mur végétal nebo vertical garden.
Dočkal se mnoha zdařilých realizací, za všechny snad Musée du quai Branly v Paříži či Trio Building v Sydney ve spolupráci s neméně renomovanými architekty jako jsou Jean Nouvel či Edouard François.
Interiérové vertikální rostlinné stěny si Patrick Blanc vyzkoušel mnohokrát (např. Hotel Pershing Hall). V úvahu je třeba brát také klima místa stavby, orientaci stěny ke světovým stranám a dostupné světlo. Pro zelené stěny v interiéru se musí zabudovat speciální vnitřní osvětlení, které zajistí fotosyntézu pro růst rostlin.
Patrick Blanc je celosvětově uznávaným odborníkem, specializuje se na rostliny subtropických lesů a na základě dlouholetých pozorování objevuje inovovaný způsob pěstování bez použití půdy. Pracuje s rostlinami na skalách, skalních převisech, ve větvích stromů.
"Půda tady nepředstavuje nic víc než jen jakousi mechanickou oporu. Pouze voda a minerály obsažené v půdě jsou potřebné k vytváření fotosyntézy, spolu se světlem a oxidem uhličitým," vysvětloval na své přednášce ve Francouzském institutu v Praze, aby vzápětí prozradil své tajemství vertikálních zahrad.
Jednoduché a ekologické
Postup je následující: na nosnou zeď či speciální stěnu je umístěna kovová konstrukce, která slouží jako podklad pro desetimilimetrovou PVC plachtu, na níž jsou připevněny dvě vrstvy třímilimetrové polyamidové zahradnické plstě. Tato plsť napodobuje mech, jenž roste na skalnatých stěnách a slouží jako podpora kořínků mnoha druhů rostlin.
Rostliny pro české vertikální zahrady
|
Síť trubic přivádějících rostlinám výživu a minerální látky potřebné pro jejich růst je ovládána elektronicky. Polyamidová plsť je napuštěna výživným roztokem a systém pak funguje jako uzavřený okruh: rostliny si vezmou svoji výživu a přebytečná vláha je zachycena vespodu konstrukce v odtokovém kanálu, odkud je uvedena znovu do oběhu.
Zelená stěna patentovaná Blancem se tedy skládá ze tří hlavních částí: z kovového rámu, PVC vrstvy a vrstvy plsti (nasákavý speciální filc). Kovový rám může být zavěšený na stěnu, může stát samostatně či být v souladu s dalšími architektonickými kompozicemi.
Poskytuje kromě jiného i prostor pro vzduchovou mezeru působící jako efektivní tepelný a zvukový izolant. Do kovového rámu se pomocí nýtových spojů uchytí hrubá podložka, která zpevňuje konstrukci a činí ji voděodolnou. Rostliny se instalují na tuto vrstvu jako semínka nebo jako odrostlé rostliny. Celková váha takovéto stěny je podle informací výrobců nižší než 30 kg na m².
Vytváření rostlinných obrazů
"Krásné je to, co funguje v souladu s přírodou," říká na svých přednáškách Patrick Blanc a představuje kromě vertikálních zahrad také rostlinné obrazy. Jsou víc než pozoruhodné. Měnící se struktury a tvary, hustota a barva rostlin působí, jakoby vegetační stěna byla klasickou olejomalbou. Patrick Blanc to vysvětluje tak, že objevil pradávné tajemství přírody a dovednost starých mistrů pečlivým výběrem rostlinných druhů.
Myšlenka vertikálních zahrad vznikla už ve 30. letech minulého století. První svislou zahradu v Rio de Janeiru společně založili Le Corbusier a brazilský zahradní architekt Roberto Burle Marx.
"Některé vegetační stěny mají krajinomalebný charakter možná proto, že je to abstraktní dílo, kde se v různých částech zachycuje světlo a odráží se velké množství různých obrazů. Není to jen plochý zelený povrch, ale umělecká forma pestré a souzvučné harmonie," vysvětluje umělec, který má svou paletu pokrytou barevnými listy a všemožným rostlinstvem z celého světa.
Výtvarní kritici nešetří chválou a potvrzují, že propracovaná směs efektů a uspořádání stínů po celé ploše vegetačních stěn je opravdu fascinující.
Rostlinné obrazy označují za tajemné a těžko popsatelné fluidum, které podněcuje naši zvědavost prozkoumat "malbu" zblízka, a dodávají, že zahrady jako forma umění jsou úzce spjaty s úsilím člověka vymanit prostor určený pro zahradu z běžné horizontální představy krajiny a přivést ji do vertikální krajiny snů.
Architektura propojená s vertikálními zahradami zajímá stále více architektů po celém světě. Každá stěna je originálem, má jinou výtvarnou podobu. Vegetací se mohou pokrývat stávající holé stěny a plochy, a to nejenom u domů, ale také stěny mostů či tunelů.
Vertikální zahrady v zahraničí
Zelená stěna pařížského hotelu Pershing Hall z roku 2001 je prvním velkým provedením Blancova systému. Do té doby byl aplikován pouze na relativně malé svislé plochy. K vytvoření této přes třicet metrů vysoké přírodní tapisérie s proměnlivým vzhledem bylo použito 320 druhů rostlin.
Je to živoucí zelená kompozice, která spojuje všech šest pater budovy; v atriu vytváří pozoruhodný imaginární svět evokující skalisko pokryté tropickými rostlinami, s večerním nasvícením pak přidává na atmosféře změna na kouzelnou divadelní scénu. Pro případ nepříznivého počasí je součástí prostoru také zatahovatelná střecha.
Zelená stěna pařížského hotelu Pershing Hall z roku 2001, první velké provedení Blancova systému.
Botanické kompozice Patricka Blanca sestávají z nekonvenčních kombinací exotických druhů rostlin s běžnými zahradními druhy.
Botanické kompozice Patricka Blanca zahrnují velké množství nekonvenčních kombinací exotických druhů rostlin s běžnými zahradními druhy. V kompozici se objevují půdopokryvné druhy rostlin, jako je barvínek (Vinca minor), skalník (Cotoneaster) či nejrůznější okrasné traviny (zejm. Miscanthus sinensis 'Adagio'). Jsou v nich i okrasné keře jako hortenzie (Hydrangea macrophylla), komule (Buddleia davidii) či trojpuk (Deutzia) vedle subtropických kapradin, fíkusů a pepřinců (Peperomia).
Blanc se vyhýbá použití popínavých druhů rostlin, které jsou příliš rozpínavé a je těžké je v kompozici stěny usměrňovat v růstu. Do horní části kompozice umísťuje většinou rostliny, které vytvářejí pocit velkého prostoru visícími větvemi, a do nižších sekcí stěny naopak dává menší byliny, aby vytvořil kompaktní a jemný povrch.
Vertikální zahrady v Čechách
Šárka Qasemová, manažerka firmy Opera Italian Architectural Design
Vertikální zahrady jsou připevněny ke svislým stěnám podle podmínek projektu. Používají se rostliny vybrané a testované zkušeným botanikem. Zavlažovací systém je zcela autonomní a automatický. Pro garantování správného růstu rostlin je důležité umělé osvětlení. Struktura stěny podporuje přirozenou výměnu vzduchu a nenarušuje samotnou zeď z hlediska vlhkosti.
Struktura stěny podporuje přirozenou výměnu vzduchu a nenarušuje samotnou zeď z hlediska vlhkosti.
Tlak: 3 bary pro celou stěnu; součástí systému je tlakový ventil
Světlo: 600 až 700 luxů. Stěnu je třeba osvětlovat 8 až 10 hodin denně
Světelný zdroj: halogenové výbojky, simulují sluneční světlo (fotosyntéza)
Spotřeba energie pro závlahový systém: 100 wattů/den
Voda: v průběhu 24 hod. v časových intervalech celkem 40 minut
Spotřeba vody: 6 l na 3 m²
Cena: v závislosti na velikosti stěny. Součástí je montáž, doprava, cestovní náklady, materiál, zpracování projektu, ohledání, koordinace práce, návštěva po instalaci s bezplatnou výměnou rostlin, které eventuálně zvadnou.
Záruky: rostliny 180 dnů, technické části 2 roky
Servis: běžná údržba může být prováděna svěřeným zahradníkem klienta, který bude zaškolen v rámci semestrální kontrolní návštěvy techniky SunDar. Úkolem zahradníka je čištění a odstranění suchých listů, eventuální prořez k udržení formy rostlin, periodická výměna hnojiva z rezervy nádrže (každých 4 až 6 měsíců).
