Bio Oko. Sezení v kinosále připomíná dobrodružnou jízdu, kromě klasických sedaček jsou v kinosále také plážová
lehátka, sedací vaky a především karoserie trabantu, návrh pochází od designéra Maxima Velčovského.
| foto: Tomáš Krist, MAFRA
Výroba vuřtů i místa pánských dostaveníček. Pražské biografy uměly překvapit
Některé byly docela obyčejné, jiné si svými parametry nezadaly s honosnými budovami divadel. Pražským biografům se dařilo nejen za první republiky, ale i za minulého režimu. Ač mnoho kin zaniklo, najdeme i stálice, ve kterých se promítat nepřestalo.
.
Přiznám se otevřeně. Chroupání popcornu nebo chipsů a usrkávání koly v přítmí kinosálů ve mně odjakživa probouzelo vražedné myšlenky, mnohdy krvelačnější než horory promítané na plátně. Stejně nelibě jsem vždycky nesla i zvukové efekty zesílené na maximum, kterými se moderní multikina chlubí. Raději se nechám o tuto masovou kulturu ochudit, než abych ohluchla. Zato v menších kinech, která stále ještě neztratila nádech romantiky, si to vždycky doslova užívám. Zavrtám se do sedačky a v duchu si představuji, jaká to byla sláva, když do sálu a na mé místo usedali první návštěvníci. Některá pražská klubová kina totiž za sebou mají zajímavou historii.
Kino Fénix, později přejmenované na Blaník, fungovalo až do přelomu tisíciletí, dnes slouží jako scéna populárního Divadla Dva. Ještě větší kapacitu mělo i další premiérové kino Alfa.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
