To, co pokládáme dnes za samozřejmé, tedy že splašky mizí v kanalizaci, aniž by nás obtěžovaly, bylo v 19. století dlouho neřešeným problémem. Teprve v 70. letech se podmínky začaly měnit a pražský magistrát začal vše řešit.
Nakonec vypsal soutěž, které se zúčastnila řada firem z Rakousko-Uherska i Německa. Ten, který hodnotil projekty, sir William Heerlein Lindley, ale nakonec všechny zkritizoval a "podstrčil" svůj projekt. A ten se také postavil.
Na rozdíl od dnešních zmanipulovaných zakázek však vzniklo neuvěřitelné dílo nejen z technického pohledu, ale i z architektonického. Sir William vzal z předložených projektů to nejlepší a sám přidal řadu skvělých řešení.
Pečlivě vybíral i kvalitní materiál. "Zvonivky", cihly z cihelny v Uhříněvsi, jsou dodnes ve stejném stavu jako v roce 1906, kdy byla stavba dokončena.
Na prohlídku unikátní čistírny odpadních vod zve epizoda ze seriálu Zrezivělá krása v dokumentu České televize (ČT2 v sobotu 17. března ve 14:15) s názvem Čistírna sira Williama.
Nejen pražská chlouba
Ve své kategorii se stala čistírna odpadních vod v Bubenči architektonickou chloubou. Byla naplněním snu o moderní kanalizaci, která hlavní město Českého království zařadila mezi přední velkoměsta tehdejšího světa.
Podzemí svou architektonickou krásou udivuje i filmaře.
Sir William Heerlein Lindley, původem Angličan, působil převážně v Německu. Do Prahy přenesl své zkušenosti z výstavby čistírny ve Frankfurtu nad Mohanem.
Řešení, jež předložil, znamenala technologický vrchol těchto zařízení. Navíc veškeré "páchnoucí" provozy umístil do podzemí, takže neobtěžovaly život v blízkém okolí a nezatěžovaly další pozemky.
Výstavba čistírny probíhala v letech 1901–1905. V samotném závěru stavby došlo k zásadní změně. Autoři opustili strohé "frankfurtské" provedení a vsadili také na vnější vzhled budovy. Výsledek? Moderní, krásná a sofistikovaná čistírna. I proto se jí někdy přezdívalo "podělanej Karlštejn" – to kvůli jejím úkolu a kráse zároveň, jak vysvětluje v dokumentu archivář Jaroslav Jásek, historik pražské kanalizace.
V roce 1991 byla čistírna sice prohlášena technickou památkou, ale "horní" budova chátrala, a dokonce už byly hotové demoliční plány. Jejich realizaci zabránilo jediné: nedostatek financí. Naštěstí!
Pavel LInhart se stará o provoz parních strojů..
Dříve splašky, dnes herci
Díky nadšencům z Nadace ekotechnického muzea a později obecně prospěšné společnosti Ekotechnické muzeum se čistírna zachránila. Kromě jiného vyhledávají zdejší neuvěřitelné podzemí filmaři.
Vznikaly tu české filmy (Šakalí léta, Amerika nebo seriál Zdivočelá země), nechybějí ani zahraniční produkce, které tak zachované industriální prostory tohoto typu jinde nalézt nemohou.
A tak se tudy snažil uniknout nepřátelům Gérard Depardieu coby Jean Valjean v Bídnících či Tom Cruise v roli neohroženého hrdiny. Po jeho návštěvě čistírny přepsal režisér část scénáře, aby si staré zvonivky zahrály ve filmu mnohem víc.
Čistírna má dva komíny, jeden byl nutný pro kotle, druhý odváděl zápach.
Zatímco podzemí je v dokonalém stavu, budova čistírny potřebuje opravu střechy, je tedy stále co zachraňovat. Muzeum zde pořádá takzvanou zážitkovou turistiku, ale také koncerty a další akce, pronajímá prostory pro firemní oslavy. Jen díky tomu čistírna sira Williama, jejíž unikátní parní stroje jsou stále funkční, může žít dál.
