Strážníci Zuzana Coufalová a Pavel Vrtěna, kteří na konci února zachránili...

Strážníci Zuzana Coufalová a Pavel Vrtěna, kteří na konci února zachránili bruslařku z Brněnské přehrady. Vděčná žena jim přinesla dárky a rozhodla se podělit o svůj příběh. | foto: Instagram Městské policie Brno

Z hrdla se mi dral jen zvířecí křik, líčí bruslařka šok z prolomení ledu

  • 16
Promočené oblečení ji táhlo do mrazivé vody, s bruslemi na nohou se nedokázala sama vyškrábat na led. Žena, která se na konci února propadla do Brněnské přehrady a za záchranu vděčí strážníkům, se rozhodla vylíčit událost, ze které má dosud trauma.

„Doufám, že pomůžu ostatním, a že si z mého špatného příkladu vezmou ponaučení,“ uvedla žena v otevřeném dopise, který poslala brněnským městským policistům.

Právě ti ji na konci února z Brněnské přehrady vytáhli a podchlazenou nechali odvézt do nemocnice.

„Celé tělo mi vibrovalo. Až do nemocnice to nešlo zastavit. Plakala jsem a všem okolo jsem se omlouvala. V sanitce, po několika minutách od vytažení, mi naměřili teplotu 35,1 stupně,“ popsala nyní žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno ani podobu.

Na bruslařský výlet se vydala poté, co přehradu pokryl led a s ním také bruslaři. Komentáře na sociální síti zvěstovaly, že se není čeho bát.

„U přístaviště jsem potkala staršího pána. Neměla jsem úplně dobrý pocit, ale obavy se začaly rozplývat, když mě ujistil, že led už by měl být stabilní. Téměř ve stejnou chvíli se ke břehu vrátil mladý muž, zouval si brusle a liboval si, že takhle perfektní bruslení ještě nezažil,“ líčí žena.

„Mokrý led mi klouzal a ulamoval se pod rukama“

Poté, co se chvíli klouzala u břehu, se vydala trasou, kterou jí doporučil jiný bruslař. „Sám tamtudy projel,“ podotkla žena.

Ona však takové štěstí neměla.

„Vždycky jsem si myslela, že led se prolamuje tak, jak to znám z filmů. Že se postupně za hlasitého praskání tříští, že se šíří pukliny a je šance utéct. Proto první, co jsem cítila, byl obrovský šok. Jste po krk v ledové vodě a nevěříte tomu. Nic a nikdo vás nevaruje,“ upozorňuje žena.

Vlastními silami se z prekérní situace dostat nedokázala. „Zoufale jsem chtěla ven, ale mokrý led mi klouzal a ulamoval se pod rukama. Oblečení ztěžklo snad o dvacet kilo a táhlo mě dolů, na nohou brusle. Pravidelně sportuji, mám dobrou kondici, ale vyšvihnout nohy nad led jsem nedokázala. Z krku se mi dral jen zoufalý hrdelní, zvířecí, instinktivní křik o pomoc,“ sděluje.

Její volání naštěstí zaslechla jiná žena, která informovala projíždějící hlídku strážníků.

„Zatímco já jsem utíkala ke břehu, kolega z hlídky vytahoval z kufru auta záchranné vybavení,“ přibližuje strážnice z bystrcké služebny Zuzana Coufalová.

„Slyšela jsem zoufalý křik a viděla člověka, který byl opravdu hodně daleko a držel se jen rukama nad ledem. Ani jsem nedokázala rozpoznat, jestli je to muž, nebo žena,“ doplňuje.

Žena už se loučila se svou rodinou

Coufalová si okamžitě sundala bundu i opasek a se záchranným vybavením se vydala na zamrzlou hladinu.

„Plazila jsem se k otvoru v ledu. Zamrzlá hladina už byla okolo křehká, popraskaná a stála na ní voda. Cítila jsem, že mé oblečení začíná vsakovat vodu. Vytáhla jsem paní přes okraj a spolu jsme se plazily pryč,“ popisuje strážnice, které nakonec pomohl i kolega z poříční jednotky.

Zachráněná žena podle svých vzpomínek strávila ve vodě pět až deset minut. „Říkala jsem si, že tohle přece nemůže být konec, a v totální beznaději jsem se loučila se svojí rodinou,“ svěřila se.

Na břehu zjistila, že má na nohou fialové a černé skvrny, podlitiny a krystaly ledu. „Kdo to nezažil, neuvěří, jak vás takový zážitek poznamená. Je to přežití vlastní smrti,“ uvedla.

Minulý týden žena přišla navštívit své zachránce, které obdarovala. „Příjemně nás překvapilo, že se s námi paní chce setkat a cítí takovou vděčnost,“ kvitovala to strážnice Coufalová.

Doteď se bojí vycházet sama z domu

„S odstupem času mám za to, že nade mnou někdo musel držet ochrannou ruku. Bylo obrovské štěstí, že strážníci na celé obrovské přehradě kontrolovali právě místo, kde jsem se zrovna topila,“ míní zachráněná.

Prožitek z přehrady v ní stále vyvolává úzkost. „Doteď mám strach vycházet sama z domu. Při zmínce o ledu jsem si zacpávala uši. Dodnes se na zamrzlou plochu nemůžu podívat, přestože jsem zimu vždycky milovala,“ tvrdí žena.

„Kompletně jsem přehodnotila svůj život. Těším se z maličkostí, víc si všeho vážím a vnímám svět kolem sebe. Zpomalila jsem. A přitom se stydím a obviňuji se,“ líčí žena, která věří, že sdílením svého zážitku pomůže jiným se podobné příhody vyvarovat.

„Člověk si uvědomí, jak moc vzácný je život na takový zbytečný hazard,“ uzavírá svůj dopis.

Záběry ze dne, kdy se bruslařka propadla do Brněnské přehrady: