Ještě více aut v osobním vlastnictví v příštích dvacet letech na jedné straně, menší dopravní zatížení na druhé. To předpokládá odborná studie společnosti Deutsche Shell, podle které bude vývoj automobilismu spět právě tímto směrem. Dokonce ve svých odhadech počítá s nižšími emisemi díky vyšší vyspělosti motorů. Shell věří, že si auto budou ve větší míře dopřávat hlavně ženy a starší občané. Nejsou odhady firmy příliš odvážné?
Deutsche Shell si tak trochu ve své studii protiřečí. Říká, že počet osobních vozů v Německu významně vzroste, ovšem po dvou dekádách prý auta ročně najedou méně kilometrů než dnes. Studie vychází z faktu, že v 60. letech v Německu motorista autem jezdil více než 16 000 kilometrů ročně, ovšem v posledních letech najede za rok o tři a půl tisíce kilometrů méně a trend poklesu by měl pokračovat. Dále ubude dlouhých služebních cest, užívání vozů ve volném čase se naopak zvýší. Také proto bychom měli dýchat v roce 2020 méně škodlivých zplodin z aut, na čemž se budou podílet hybridní pohony a vyspělé spalovací motory s velmi nízkou spotřebou i emisemi. Pieter Berkhout, šéf společnosti Deutsche Shell, nastíněný vývoj vysvětluje "diferencovaným pohledem na individuální mobilitu". Vychází z několika scénářů hospodářského vývoje země, ve kterých se mimo jiné počítá i s klesajícím počtem obyvatel. To by však znamenalo, že méně lidí si pořídí větší počet aut. Více členů rodiny by tedy mělo vlastní vůz a součástí aktivního stáří by byl park vícero vozidel, z nichž každé by mělo být určeno k jinému účelu. Menšímu počtu individuálně najetých kilometrů prý přispěje zejména vyšší motorizace žen a starších občanů. Obě skupiny však paradoxně svá auta využívají mnohem méně než ostatní řidiči, takže "vyšší motorizace" v tomto smyslu vyznívá podivně. I když na jednu stranu populace pomalu ubývá, na druhou stále stoupá počet lidí v důchodovém věku. To by si mohli výrobci mnout ruce, protože podle německých prognostiků budou důchodci nakupovat více aut. Že by si je však pořizovali proto, aby je nechali zaparkované před domem?
Představy a skutečnost
Pro střízlivější náhled do budoucna, než má německá firma, by mohl posloužit současný příklad průměrně zajištěné postarší dvojice v Belgii. Manželé Volckaertovi ve věku kolem šedesáti let vlastní šest a půl roku starý Peugeot 306 s motorem 1.8, jehož provoz je ročně přijde celkem na 200 000 belgických franků (100 BF je zhruba 84 Kč). Pokud by chtěli peugeota vyměnit za mladší či nový vůz, museli by tvrdě šetřit. Jako druhé auto do rodiny by si v blízké budoucnosti, aniž by omezili životní standard v jiném ohledu, nemohli dovolit ani malý vůz. "Mám průměrnou penzi, ale jako druhé vozidlo bychom si mohli pořídit akorát tak skútr," říká Roland Volckaert. Přitom nelze předpokládat, že by se náklady na koupi a údržbu automobilu v příštích dvou dekádách nějak dramaticky snížily. Zůstaňme chvilku u Belgie, kde trend navzdory studii Deutsche Shell spěje trochu jiným směrem. Dopravní zácpy a přehlcená parkoviště vedou k motivování lidí auta nekupovat. Seniorům jsou nabízeny výrazné slevy na městskou i meziměstskou dopravu. Po dosažení důchodového věku mají lidé například v Bruselu dopravu autobusem zdarma, slevu mají i na taxislužbu (i když některé slevy platí pouze v pracovních dnech). Železnice zase motivují seniory jednotným tarifem 100 belgických franků, ať už vlakem ujedou jakoukoli vzdálenost. Takže budoucnost automobilismu v kostce a la Shell: jedno malé auto na nákup, větší pohodlné na delší cestování a třetí vůz do lehčího terénu, třeba až starý pán pojede na ryby, to vše při zdravějším ovzduší. Hezká představa, ovšem ve světle nastupující ekonomické recese, kterou vyhrožují světoví ekonomové, jsou takovéto prognózy více než optimistické.
Deutsche Shell si tak trochu ve své studii protiřečí. Říká, že počet osobních vozů v Německu významně vzroste, ovšem po dvou dekádách prý auta ročně najedou méně kilometrů než dnes. Studie vychází z faktu, že v 60. letech v Německu motorista autem jezdil více než 16 000 kilometrů ročně, ovšem v posledních letech najede za rok o tři a půl tisíce kilometrů méně a trend poklesu by měl pokračovat. Dále ubude dlouhých služebních cest, užívání vozů ve volném čase se naopak zvýší. Také proto bychom měli dýchat v roce 2020 méně škodlivých zplodin z aut, na čemž se budou podílet hybridní pohony a vyspělé spalovací motory s velmi nízkou spotřebou i emisemi. Pieter Berkhout, šéf společnosti Deutsche Shell, nastíněný vývoj vysvětluje "diferencovaným pohledem na individuální mobilitu". Vychází z několika scénářů hospodářského vývoje země, ve kterých se mimo jiné počítá i s klesajícím počtem obyvatel. To by však znamenalo, že méně lidí si pořídí větší počet aut. Více členů rodiny by tedy mělo vlastní vůz a součástí aktivního stáří by byl park vícero vozidel, z nichž každé by mělo být určeno k jinému účelu. Menšímu počtu individuálně najetých kilometrů prý přispěje zejména vyšší motorizace žen a starších občanů. Obě skupiny však paradoxně svá auta využívají mnohem méně než ostatní řidiči, takže "vyšší motorizace" v tomto smyslu vyznívá podivně. I když na jednu stranu populace pomalu ubývá, na druhou stále stoupá počet lidí v důchodovém věku. To by si mohli výrobci mnout ruce, protože podle německých prognostiků budou důchodci nakupovat více aut. Že by si je však pořizovali proto, aby je nechali zaparkované před domem?
Představy a skutečnost
Pro střízlivější náhled do budoucna, než má německá firma, by mohl posloužit současný příklad průměrně zajištěné postarší dvojice v Belgii. Manželé Volckaertovi ve věku kolem šedesáti let vlastní šest a půl roku starý Peugeot 306 s motorem 1.8, jehož provoz je ročně přijde celkem na 200 000 belgických franků (100 BF je zhruba 84 Kč). Pokud by chtěli peugeota vyměnit za mladší či nový vůz, museli by tvrdě šetřit. Jako druhé auto do rodiny by si v blízké budoucnosti, aniž by omezili životní standard v jiném ohledu, nemohli dovolit ani malý vůz. "Mám průměrnou penzi, ale jako druhé vozidlo bychom si mohli pořídit akorát tak skútr," říká Roland Volckaert. Přitom nelze předpokládat, že by se náklady na koupi a údržbu automobilu v příštích dvou dekádách nějak dramaticky snížily. Zůstaňme chvilku u Belgie, kde trend navzdory studii Deutsche Shell spěje trochu jiným směrem. Dopravní zácpy a přehlcená parkoviště vedou k motivování lidí auta nekupovat. Seniorům jsou nabízeny výrazné slevy na městskou i meziměstskou dopravu. Po dosažení důchodového věku mají lidé například v Bruselu dopravu autobusem zdarma, slevu mají i na taxislužbu (i když některé slevy platí pouze v pracovních dnech). Železnice zase motivují seniory jednotným tarifem 100 belgických franků, ať už vlakem ujedou jakoukoli vzdálenost. Takže budoucnost automobilismu v kostce a la Shell: jedno malé auto na nákup, větší pohodlné na delší cestování a třetí vůz do lehčího terénu, třeba až starý pán pojede na ryby, to vše při zdravějším ovzduší. Hezká představa, ovšem ve světle nastupující ekonomické recese, kterou vyhrožují světoví ekonomové, jsou takovéto prognózy více než optimistické.
