Tatra jede čtyři roky světem. Hladoví lvi učili náčelníka krizový management

Expediční Tatra kolem světa 2 se po čtyřech letech v březnu objevila na skok doma. Byli jsme u toho, než vyrazila na další štaci do střední Asie. Jaké škody auto za 4 roky utrpělo? Co vše se muselo měnit? A jaké vychytávky posádka cestou „vynalezla“?

Když 22. 2. 2020 slavnostně startovala expedice Tatra kolem světa 2, zdál se svět ještě jakž takž v pořádku. Výprava byla detailně připravená na dva roky, nikoho netrápil covid, válka ani inflace. Dobrodružnou tatrovku nic z toho nezastavilo. Když se obytný speciál objevil v Česku čtyři roky poté, nebyl to žádný tichý návrat zapomenutých dobrodruhů, expedice právě naplno startuje do pátého roku. Byla to jen rychlá servisní zastávka.

„Říkejme tomu prevence budoucích potíží, které beztak nevyhnutně přijdou, ale proč jim ještě chodit naproti,“ směje se Marek Havlíček, náčelník výpravy. „S partou šikovných kamarádů jsme za dva týdny stihli v české stodole vyměnit nejen pneumatiky, ale i spoustu rozvodů a součástek. Vše fungovalo, ale ujetých 155 tisíc kilometrů je na autě pochopitelně znát.“

Tatra Kolem Světa 2

SPECIÁL

Příhody Trajdy na cestách světem čtěte ZDE

Šéf si pochvaluje, kterak před čtyřmi roky vymysleli a postavili na podvozku vojenské čtyřkolky Tatra 815 dokonale nadčasové řešení, které i dnes naprosto vyhovuje: uveze dost vody, dost nafty i dost nezbytných náhradních dílů. „Jasně, už na první pohled je auto logicky opotřebovanější, ale zároveň vychytanější, jak se nám průběžně daří vylepšovat funkčnost. Řidiči komerčních speciálů, které jsme potkávali v Africe, jen žasli.“

Tatrovce díky novým, silnějším rozvodům palubních odpadů odpadla opakovaná otravná nutnost jejich čištění. A hygiena působí vzorově: jak sprcha, tak toaleta a kuchyňka i po čtyřech letech náročného provozu voní a září jako nové. Díky upraveným rozvodům elektřiny se znásobila výdrž vozu bez nutnosti dobíjení až na pět dní. A pomohl i tak niterný detail, jako výměna pantů skříněk – nově lze dvířka otvírat o pár centimetrů víc a hned se každý lépe dostane dovnitř.

Krátký servisní průlet Českem zavedl Trajdu, jak se expediční vozidlo nazývá, po čtyřech letech i na českou technickou kontrolu, ve světě absolvovala podobných prohlídek kvůli pojištění mezitím desítky. „Auto připlulo v zimě z Jižní Ameriky do Hamburku, odtud dojelo po zemi na české hranice. Tam jsme překontrolovali brzdy, vyměnili prasklé čelní sklo a hned za hranicí nás čekala povinnost zajet na STK. Razítko máme a jedeme dál.“

4 čísla za 4 roky

Postřehy Marka Havlíčka

155 tisíc km najezdila dosud Tatra kolem světa 2. „Značná část trasy vedla spíš necestou než cestou, na silnici bych nájezd přirovnal k půl milionu kilometrů, tatrovka je obdivuhodný držák.“

355 účastníků se za 4 roky připojilo k výpravě. „Další desítky lidí s námi projedou letos střední Asii, v pěti etapách do zemí jako Ázerbájdžán, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán či Uzbekistán zbývá pět míst.“

33 států zatím expedice projela. „Někomu se to může zdát třeba málo, ale při plánování musíme brát v úvahu spoustu faktorů: ekonomiku, bezpečnost a samozřejmě i atraktivitu.“

32 pneumatik dosud tatrovka na cestě kolem světa obula. „Používáme české gumy, jedna stojí 30 tisíc korun, ale to je domácí cena, ve světě může být i třikrát vyšší.“

Nejděsivější šrám

Tatra zvládla čtyři roky bez velké nehody. „Šrámů je samozřejmě spousta, každý má svůj příběh, který si přesně pamatuju, protože většinu z nich jsem vyrobil během těch víc jak 100 tisíc km za volantem osobně. V etiopské Addis Abebě mi nedal přednost tuktuk, v Tanzanii jsem škrtnul o kozu, v Keni o krávu, naštěstí skutečná bouračka žádná.“

Havlíčkovi za ty dosavadní čtyři roky na cestách doopravdy zatrnulo jen jednou. Nebylo to kvůli covidové panice, která rozmetala původní plány. Nesložila ho ani roztržka se spoluzakladatelem projektu, se kterým neuzavřeli smír, nýbrž nekompromisní „omertu“: ani jeden o tom druhém nesmí mluvit pod hrozbou likvidační pokuty. A nerozhodilo ho ani trestní oznámení za údajně provozování černé cestovky, kvůli kterému policie rok rentgenovala celý projekt včetně účetnictví, než se udání ukázalo jako falešné.

Jediný moment, kdy šéf expedice opravdu dostal strach, nastal za volantem Trajdy v Ugandě. „Připomíná mi to památný šrám, jak jsem tam narazil do svahu při projíždění neustále se zužující cesty, kterou jsme museli prokopávat, abychom projeli. Posádka byla venku, takže je to i nafilmované: jak jsem narazil, auto se zaseklo, motor chcípnul, a v tom začal svah ujíždět z druhé strany. Za volantem jsem se zapotil, ale nesměl jsem hysterčit. Takže znovu nastartovat, uzavřít diferenciál, pomalinku přidávat plyn, zatímco auto pomalu padá dolů. Ale povedlo se projet, až pak se to utrhlo.“

Uf! To se pak jeví i zapadnutí uprostřed íránské solné pláně, tonutí vozu v tanzanském bahně nebo porucha kompresoru v jihoamerické nadmořské výšce 4 800 metrů jako drobnosti. „Ačkoli ta jihoamerická porucha nás v těch vysokánských horách uvěznila na pár dní. Bylo to tak vysoko, že se tam nedalo v tom řídkém vzduchu pobývat moc dlouho, takže bylo nutné opakovaně se vracet na místo několik dní, než jsme Trajdu zase zprovoznili.“

Klíčové náhradní díly, jako právě kompresor nebo poloosu nápravy, zlomenou jindy během nešikovného vyprošťování v Africe, si expedice veze s sebou. Ale občas bylo nutné nechat si nějaký díl kdesi v dálce vyrobit na zakázku. „Svět je naštěstí plný ohromně šikovných lidí.“

4 rekordy za 4 roky

Postřehy Marka Havlíčka

Nejvyšší bod: 4 972 m n. m. v průsmyku Abra del Acay v Argentině. „V Jižní Americe jsme jezdili hodně vysoko, to dává zabrat lidem i autu, v řídkém vzduchu citelně klesá výkon motoru.“

Nejnižší bod: -155 m v Assalské proláklině v africkém Džibutsku. „Tohle místo na východě Afriky je součástí Afarské pánve, je to nejníž položený bod celé Afriky i expedice.“

Nejdražší plavba: 960 tisíc Kč z Jižní Afriky do Brazílie. „Transfery přes oceány jsou ohromně nákladné, proto se Trajda bohužel nepodívá do Austrálie, kde by navíc vůz musel do karantény.“

Nejnižší spotřeba: 26 l / 100 km v Íránu. „Mají tam kvalitní a levnou naftu. Samozřejmě v těžkém terénu je spotřeba násobně vyšší, průměr za expedici máme okolo 36 l / 100 km.“

Mazané české nápady

V nápadech se nenechají zahanbit ani Češi. Někdy přitom může jít o úsměvné zlepšováčky, ale vlastně proč ne, když to funguje. Havlíček si v této souvislosti vybavuje vtipnou příhodu z vykopávání Trajdy kdesi v africké divočině.

„To je vždycky boj na dlouhé hodiny, a když jsem tehdy rozdělil úkoly, co kdo bude dělat, abychom auto dostali ven, po půl hodině za mnou přišel zpocený chlap jak hora, opravdu dobře živený, doma v Česku úspěšný obchodník, práce se neštítil, ale povídá: Nevadilo by ti, kdybych místo sebe na to kopání zaplatil domorodce? Sám vidíš, jak mi to nejde, jsem u toho prd platný. Dám místním chlapům 5 dolarů na hodinu, spokojení budou všichni, co myslíš? Už mám dva pomocníky vyhlédnuté.“

Náčelník tuhle českou kreativitu obdivuje, jak si každý s problémem dokáže poradit po svém, ale vyřeší ho. Ostatně sám se musel za ty čtyři roky taky hodně věcí naučit. „Jako průměrně úspěšný podnikatel jsem si najednou naložil na hrb projekt s rozpočtem 25 milionů korun. Na to jsem si chtě nechtě musel zvyknout, to mě zocelilo.“

Jeho práci ocenil i Stanislav Synek, jediný žijící člen původní expedice Tatra kolem světa z let 1987–1990. Je mu už 85 let, přesto s Trajdou absolvoval dvě africké túry. „Smál se, že s námi měl za měsíc tolik zážitků jako tehdy za celé tři roky. Oni jezdili hlavně po cestách, jejich cílem bylo propagovat tatrovku, a když jim došly peníze, prý zavolali domů na ministerstvo a na smluvené místo přiběhl posel z nejbližší ambasády s kufříkem plným peněz a jeli dál. Já musím řešit nejen provoz auta, ale i logistiku a samozřejmě ty finance.“

Viditelně mu přibylo vrásek, ale za ty nabrané zkušenosti a silná setkání to prý rozhodně stálo. A nemluví jen o setkáních s domorodci. „Už dvakrát s námi třeba jel slovutný architekt českých miliardářů Petr Kolář a byl tak nadšený, že se chce vrátit potřetí. Ostatně podruhé s ním přijel i bývalý televizní ředitel Petr Dvořák. I s takovými lidmi, kteří úspěšně řídili tisíce zaměstnanců, musíte společně řešit nejen vykopávání auta, ale třeba i nedostatek vody, když v palubních nádržích z mnoha stovek litrů zbývají poslední desítky, potřebujete vodu všichni dohromady někde získat.“

Na špičkové manažery působí jeho expedice tak silně, že od jednoho z nich dostal téměř neodolatelnou pracovní nabídku na krizový management. „Nastal problém s autem v Africe, přímo uprostřed národního parku plného divoké zvěře. Museli jsme to na místě opravit. Jak uhlídat, aby nás při práci nesežrali lvi? Postavili jsme hlídku na střechu a opravovali. Pak jsem dostal nabídku do korporátu s astronomickým platem, ohromně mě to potěšilo, ale miliony brát nebudu. Neumím si sebe v takové pozici představit.“

Jak si tedy náčelník sám sebe představuje za pár let, až Tatru kolem světa definitivně zaparkuje? „Já jsem teď v podstatě bezdomovec, kromě Trajdy mám jen ruinu na Kokořínsku. Ale tahle cesta mi přivedla do života skvělou, nádhernou, milující, pozitivní, energickou partnerku Anežku a spolu se chceme právě na Kokořínsku usadit. Tu naši kotlinu miluju. Budu zedník, zahradník a táta. Já zkoušel žít leckde, ale nakonec mi došlo, že úplně nejvíc se mi líbí stejně tady v Česku. My se tady máme sakra dobře, jen si toho často nevážíme.“

4 vychytávky za 4 roky

Postřehy Marka Havlíčka

Remoska: Překvapivý objev ušetřil výpravě stovky hodin času. „Původně se vařilo pouze na venkovních plynových vařičích během zastávek, ovšem možnost přípravy teplých jídel za jízdy v elektrickém pečicím hrnci značně navýšila čas na poznávání i relax.“

Papírový talíř: To vymyslel architekt Petr Kolář. Když měl službu na mytí nádobí, najednou u obchodu volá: „Tady potřebuju zastavit!“ A ven vyšel s vítězoslavným úsměvem a s papírovými talířky v ruce. Proslulá česká improvizace kdesi v odlehlé Jižní Americe.

Balení: S ohledem na silně omezené úložné prostory naprosto klíčová vychytávka. Každý člen expedice má na palubě k dispozici jen dvě přepravky prostoru plus osobní šuplíček nad sedačkou. A do toho se musí sbalit. „Lidé se to i díky našemu návodu naučili, zbytečnosti už nikdo nevozí.“

Kávovar: Překvapivá vychytávka od samého počátku. Kdekdo se zprvu divil, proč ve stísněných prostorách speciálu zabírá místo zrovna kávovar. Ale na startu dne aroma čerstvé kávy nakopne každého, navíc přístroj je výjimečný držák, stále původní, přestože už párkrát z kuchyňky vypadl.