Hledání správné odpovědi na palčivou otázku ideální rychlosti zahájili inženýři a odborníci na stavebně-silniční inženýrství z Polytechnické univerzity v Madridu přímo u zdroje. Podrobným rozborem národní silniční flotily, tedy toho, co vlastně v současnosti po španělských silnicích jezdí. S analýzou vozového parku úzce souvisela i charakteristika tras, respektive průměrná délka jízd. A také kapacitní vytíženost silnic. Jsou to jen maličkosti, ale podstatné. V druhém kroku totiž sesbíraná data předhodili počítačům a matematickým modelům.
Vycházeli přitom z úvahy, že současné nastavení limitů není optimální. Ono nastavení stropu – maximální povolené rychlosti – je totiž často vedeno slepě jednosměrnou logikou. Jak je to možné?
Ovšem pozor, mnoho rychlostních limitů bylo v minulosti zavedeno s cílem uspořit palivo.
