Kam dnes zařadit Jawu? Jak se při pohledu na tuhle zašlou, přitom ale stále žijící slávu nenaštvat na minulý politický režim, který značku dovedl až téměř ke krachu a z dobře fungující fabriky udělal tak trochu motocyklové smetiště. Jak se píše v knížce současného ředitele Jawy, pana Františka Hrušky, vydané k devadesátému výročí značky: „Výroba motocyklů značky Jawa prošla za dobu své existence složitým vývojem – období absolutního vrcholu byla často střídána obdobími téměř beznadějnými… Motocykly Jawa však nejsou pouze dopravními prostředky, motocykly Jawa jsou součástí kulturního dědictví této země, o které je třeba pečovat a jež je třeba chránit.“
Hluboko v našem srdci
Ještě stručněji se k tématu vyjádřil jeden ze členů proslulého pražského Jawa Klubu, Václav „Vendelín“ Secký: „Jawa je naše srdcovka a vždycky bude...“
Je to tak, velká většina českých a slovenských motorkářů na jawách začínala a motocykly Jawa se zakously hluboko do jejich srdcí. Motocyklový novinář Jan Rameš k tomu dodává: „Jawa, to je u nás v Česku obnažený nerv, jsme na ní strašně citliví. Musím smeknout před lidmi, kteří to ještě pořád táhnou dál a je v nich stále touha dělat motorky.“
Miliony vyrobených motocyklů
Za devadesát let své existence (1929–2018) vyrobila Jawa celkem 3 475 209 motocyklů, 3942 automobilů a další řadu různých prototypů a testovacích strojů. Přitom, mezi roky 1929 až 1940 to bylo pouze 60 255 motocyklů. Jenže, později Jawě, ostatně, jako celému našemu hospodářství, ublížil nekompetentní komunistický režim. Znárodnění, stěhování výroby z lepšího podniku do horšího i samotné přesouvání výroby mezi českými motocyklovými výrobci, orientace na sovětský trh a plánované hospodářství, podtrhly Jawě nohy a projevilo se to hned na začátku devadesátých let: „Viděl jsem to z první ruky,“ zavzpomínal bývalý šéfredaktor dnes už neexistujícího prestižního motocyklového měsíčníku Supermoto, František Gorczyca.
„Změny byly veliké, skončila výroba stotisícových sérií, které se prodávaly do Sovětského Svazu a spřátelených zemí. Najednou zůstaly tisíce motorek na louce za továrnou v Brodcích a muselo se všechno změnit, Pro Jawu určitě nelehká doba. Ale nelehká doba i pro ty, kteří Jawu měli rádi.“ Při tom, alespoň co se výrobních čísel týká, právě léta po druhé světové válce zaznamenala největší rozkvět společnosti. Už v roce 1947 překonala Jawa počtem vyrobených strojů nejlepší předválečný rok 1939. Nový jednoduchý pérák s dvoudobým motorem dobýval svět.
Výrobní rekordy ze šedesátých let
V roce 1961 sjelo z výrobních linek 125 893 motocyklů značky Jawa. Už rok před tím se roční produkce zastavila na více než 115 tisících motocyklech, a ještě v osmdesátých letech se výrobní čísla pravidelně vyhoupla na více než 100 tisíc strojů vyrobených během jednoho roku. To už ovšem nebylo zrovna k chlubení, protože šlo jen o značně zastaralé dvoudobé modely, stále ještě na principu poválečného Péráku.
S Jawou kolem světa
„Dodnes hledám svůj vztah k Jawě,“ řekl o české značce novinář a publicista Pavel Suchý, který před pár lety na staré Jawě objel celý svět. „Jako snad každý Čech jsem s Jawou vyrůstal, na druhou stranu mně Jawa radost nedělá. Ale můžu já vlastně říct špatné slovo o Jawě? Má to i dneska své kouzlo, ale nemůžeš mít Jawu jako jediný motocykl v garáži. Ta doba je pryč. Je to veterán, on to byl veterán už v době svého vzniku.“
Na stopětadvacítce do Dakaru
Kdo zná motocyklovou cestovatelskou ikonu Jaroslava Šímu, ví, že slyšet od něj cokoliv negativního na značku Jawa prostě nejde. Jarda na svém prvním motocyklu Jawa 350 dokončil premiérových sto tisíc kilometrů, ze svého, dnes už téměř dvoumilionového nájezdu. Na svém druhém motocyklu, Jawa 250, ujel dalších 150 tisíc kilometrů. Nakonec i malá týnecká Jawa 125 Dakar dostala své jméno poté, co na ní Jaroslav dojel z Čelákovic, kde bydlí, až do senegalského Dakaru a pak ještě zpátky.
Prozradil, jak na konci devadesátých let jeho tehdejší šéfredaktor František Gorczyca psal, že se nad Jawou stahují mraky, potom, že přichází soumrak Jawy, a potom už z to byl téměř konec Jawy. „Jsem rád, že se jeho slova nenaplnila, ale všichni jsme to vlastně v té době viděli černě,“ doplnil cestovatel Šíma.
