Alpskými průsmyky na vespě. Nejlepší trasy, které stojí za pot a slzy

  • 10
Vespa není jen stylové přibližovadlo do města. S partou nadšenců z Vespa Clubu Praha jsem projela i ty nejzáludnější trasy skrze alpské masivy. A protože průměrná cestovní rychlost vespy je padesát kilometrů v hodině, více než jindy zde platí, že kdo pospíchá pomalu, ten si cestu vychutná o to víc.

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Mangartsko sedlo

Großglockner Když běžíte vedle stroje

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Grossglockner

Motorkář, který by neznal a alespoň jednou neprojel rakouský Großglockner, ten jako by nebyl. Horskou silnici ve Vysokých Taurech, stoupající do nadmořské výšky až 2 571 metrů, ale zvládnete i na vespě. Projíždět četné serpentiny s tisícovkou dalších motorkářů je zážitek – stejně jako si v praxi ověřit hranici možností svého stroje.

Jezdím na „klasickém“ dvoutaktním modelu Vespa PX 125 s manuální převodovkou, u kterého ve vyšších nadmořských výškách zkrátka podřadit nestačí. Pakliže zastavíte a nechcete pro rozjezd měnit trysku, musíte to v extrémních případech udělat tak, že vespu rozjedete, běžíte vedle ní, a když se „chytne“, včas na ni naskočíte. I to se mi kousek pod Edelweißspitze stalo. Přesto jsem si zdejší perfektní asfalt a luxusní výhledy na ledovec užila.

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Grossglockner
Karolína Hornová na vespě v Alpách: Grossglockner

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Grossglockner

Nockalmstraße 52 serpentin národním parkem

Karolína Hornová na Vespě v Alpách: Nockalmstrasse z vrcholu

O něco méně známá, ale rovněž nezapomenutelná alpská silnice leží v korutanských horách. Táhne se mechově zelenými loukami chráněné oblasti Nockberge jako černá stuha z dokonale sametového asfaltu. Platí se zde mýtné dvanáct eur, za které si můžete celý den projíždět 52 vraceček a bezpočet zatáček sem a tam.

Některá ze zákrut občas překvapí, ale stejně jako na Glockneru, i zde si bude zkušenější jezdec především užívat. Protože je cesta hodně klikatá, je také v průměru celkem mírná a navíc široká. Proto vám zde nehrozí žádné samovolně zpomalovací a jiné kolize, můžete tu předvést pěkné kousky i s malým a slabým strojem a užít si výhledy do panenské přírody. Odměnou vám budiž občerstvení v podobě guláše či polévky ve stylové Preisshütte a zvednuté palce od kolegů na mnohem silnějších strojích.

Mangartsko sedlo Pokoření šíleného pasu

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Mangart

Tuto úžasnou trasu jsem objevila při cestě do Terstu, kam jsme s kamarády z Vespa Clubu Praha vyrazili na sraz. Výjezd na nejvýše položenou slovinskou silnici s výhledy na vrcholky Julských Alp by rozhodně neměl chybět v itineráři žádného motorkáře, a to i přesto, že silnice je slepá a musíte jet stejnou trasu dvakrát. Za pouhých pět eur, která zaplatíte v kiosku za vesnicí Log pod Mangartom, si můžete užívat opravdu výživnou trasu se spoustou zatáček a třinácti ostrými vracečkami.

Cesta s ne zcela kvalitním povrchem na dvou místech dokonce kříží sama sebe a vy ji podjíždíte tmavými tunýlky, kde vás překvapí téměř nulová viditelnost a štěrk a voda na cestě. Většinu zákrut zde vyjíždíte s respektem a pohledem upřeným k „bezpečnostním“ kamenným patníkům nad srázem. Silnice vede až do nadmořské výšky 2 065 metrů, do sedla, které stojí za to si prochodit a užít si výhledy ze srázů i na okolní alpské velikány.

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Mangartsko sedlo
Karolína Hornová na vespě v Alpách: Mangartsko sedlo

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Mangartsko sedlo

Vršič Desítky dlážděných zatáček

Karolína Hornová na Vespě v Alpách: Vršič

Průsmyk Vršič je motorkářskou klasikou Slovinska. Cesta spojující města Kranjska Gora a Bovec čítá padesát ostrých zatáček. Jsou číslovány, takže víte přesně, na čem jste – a platí to i při pohledu na povrch vozovky. Drtivá většina serpentin jinak asfaltové silnice je dlážděna velkými kostkami, což je zvlášť za deště pro „městské“ pneumatiky vespy učiněná lahoda. 

Jela jsem trasu několikrát, ale vždy na vespě s automatickou převodovkou. Stroj s variátorem do strmého kopce proti vaší vůli zpomaluje na nutné minimum, které se občas podaří navýšit díky simulaci podřazení zběsilým kroucením plynu (ale já myslím, že spíše díky náhodě).

Vaši šťastní kamarádi s převodovkami dávno dojedli svačinu, dokouřili cigarety, luxusní výhledy už je nudí a vy teprve přijíždíte na vrchol pasu zcela vyčerpaní pětikilometrovou rychlostí. I tak je Vršič nezapomenutelným řidičským zážitkem, který navíc můžete zakončit koupelí či aspoň osvěžením v málo známém, ale vskutku pitoreskním jezeře Jasna, nacházejícím se jen pár metrů od konce alpské cesty (při průjezdu od Bovce).

Passo Monte Croce Carnico Brzdíte, i když nemáte

Karolína Hornová na Vespě v Alpách: Passo Monte Croce

Málo známý hraniční přechod z Rakouska do Itálie si můžete „střihnout“ ještě ten samý den, co zdoláte Nockalmstraße. Rakušané mu říkají Plöckenpass, stoupá do nadmořské výšky 1 357 metrů, ale hluboká údolí na obou stranách ho činí zdánlivě vyšším. Řidičsky zajímavější je italská strana, která vás po cestě z kopce nutí mačkat brzdy i tam, kde byste neměli. Mnohé z dvanácti serpentin jsou „zpestřeny“ tunely a galeriemi, kvůli kterým nevidíte, zda se v protisměru něco neřítí.

Pokud se bojíte, nechte si kochání až na jezero Lago di Cavazzo nedaleko Tolmezza, které je odsud vzdálené pouhých padesát kilometrů a kde je pozapomenutý kemp obklopený přírodní rezervací. Kdo by přece jen neměl dost, může si zhruba v půlce cesty dát ještě výjezd na Monte Zoncolan, tedy horu, kde potí krev cyklisté na Giru d’Italia. A na vespě ji budete místy potit také – průměrný sklon je tu 11,8 procenta.

Karolína Hornová na vespě v Alpách: Passo Monte Croce
Karolína Hornová na vespě v Alpách

Karolína Hornová na vespě v Alpách

Giau a Falzarego Zlatý okruh srdcem Dolomit

Karolína Hornová na vespě v Alpách: pohled z Passo Giau

Cortina d’Ampezzo, město vklíněné mezi třítisícovkami Monte Cristallo a Civetta, je rájem především cyklistů, kteří si zde projíždějí trasy legendárního Gira. Kousek jihozápadně od Cortiny leží lokalita Pocol, kde si můžete vybrat, který stoupák zvolíte. Passo Giau je nejvýše položeným průsmykem Dolomit a jen o sto metrů nižší Falzarego mu zdatně sekunduje.

Na vespě zde máte podstatně více času než cyklisté, takže si můžete za jeden den projet stokilometrovou okružní trasu z Cortiny přes Passo Falzarego a rovněž zajímavé Passo Pordoi do Canazei a „jižní cestou“ zpět přes Colle Santa Lucia s tím nejlepším – průsmykem Giau – nakonec. 

Je to ideální náplň motorkářské dovolené v případě, že vás i po osmisetkilometrové cestě do Itálie (kterou na vespě musíte chtě nechtě rozdělit na dva dny) stále svrbí prsty na řídítkách a máte chuť ještě na nějaké ty „curve e tornanti“ (zatáčky a vracečky). Jen Passo Giau jich má nachystáno devětadvacet.