Moniko, zvolila jste si službu v armádě. Proč?
Pár přátel kolem mě bylo v armádě a já hledala práci, kde není každý den stereotypní. Tak jsem si zjistila bližší informace a pustila se do toho. V soukromém životě odmala dělám požární sport. Jsem vedoucí mladých hasičů, které trénuji, a s holkami běháme západočeskou ligu. Takže armáda pro mě nebyl zase až tak krok do neznáma. Spojení rychlosti a obratnosti, drilu a nebát se překážek, výšek ani ohně mi pomohly k tomu stát se vojákem.
Takže od překonávání překážek a strachu k armádě. Naplňuje vás to rozhodnutí?
Ráda určitě jsem, bylo to správné rozhodnutí. Každé zaměstnání má své klady i zápory a občas je člověk nespokojený. Jak se říká, všude je chleba o dvou kůrkách. Ale ta práce mě naplňuje. Také mě baví vést podřízené a starat se o ně. Líbí se mi pracovní doba, jelikož mi nabízí volné víkendy a každodenní pravidelnost. Někomu naopak vyhovují směny, které jim nabízí strážní služba. Někdy je samozřejmě večerní pracovní program, ale to je zase vykompenzované jinak.
Jde mi taková ta papírová práce, která mě i baví, takže bych do budoucna ráda klidnější pozici.
