Média v posledních dnech plní zprávy o přesunování ruských jednotek k ukrajinské hranici, ukrajinské tajné služby předpovídají na leden či únor invazi. Jak tyto zprávy číst?
Otevřená invaze na Ukrajinu, to mi přijde trochu přehnané. Je otázka, co by z toho Rusko mělo. Mělo by to pro něj velmi negativní následky, navíc Ukrajina už není tou zemí, kterou byla v roce 2014, a dokázala by se další ruské agresi výrazně lépe bránit.
Samozřejmě, je klidně možné další vyostření situace podél linie fronty v Donbasu, což je ostatně věc, která se děje celkem pravidelně. Já jsem tam v září byl, jezdili jsme podél frontové linie a ta situace určitě klidná není.
Co Rusko přesunováním jednotek a cvičením u ukrajinských hranic sleduje?
Je to ukázka síly, že si to může dovolit. Rusko se snaží ukázat, kdo je v oblasti pánem. Odrazuje Ukrajinu od dalšího sbližování se Západem a varuje NATO a EU před další spoluprací s Ukrajinou.
 |
Západní politici se shodují, že vstup Ukrajiny do NATO není v této chvíli reálný. Jakou pomoc ze strany aliance by si Kyjev nad rámec současné vojenské podpory představoval?
Ano, rozšíření NATO o Ukrajinu v této chvíli není na stole, to si lze jen velmi těžko představit – i když Ukrajinci by si to dnes i docela přáli. Nejen politici, ale i společnost, v této otázce se veřejné mínění po roce 2014 výrazně změnilo.
Michal Lebduška Analytik Asociace pro mezinárodní otázky. Specializuje se na politický, bezpečnostní a společenský vývoj na Ukrajině, v Polsku a Bělorusku. |
Jaké jsou tedy možnosti? Dodávky vojenského materiálu, společná vojenská cvičení, pomoc s výcvikem vojáků, výměna informací. Také diplomatická podpora, tedy ukázat Rusku, že určité vojenské kroky jsou už pro NATO nepřijatelné. To jsou ostatně věci, které už delší dobu probíhají, ale v tento moment je to maximum možného.
Mluvčí ruské diplomacie ve středu oznámila, že Kyjev k donbaské frontě přesunul asi 125 000 vojáků. Bez ohledu na věrohodnost této informace: panuje v Kyjevě chuť pro silové řešení konfliktu?
Silové řešení v tento moment není na stole, byť existuje spousta lidí, kteří by si to přáli. Koneckonců by to byl způsob, jak ten konflikt vyřešit. Víme, že v roce 2014, kdy probíhala jeho intenzivní fáze, byla ukrajinská armáda téměř schopna ztracená území znovu ovládnout a separatisty zachránil pouze zásah z Ruska. Proto také klíčová otázka stále spočívá v tom, co by udělalo Rusko, které tam opět může poslat své vojáky.
Jakou roli v současném napětí hraje vnitropolitická situace na Ukrajině? Zprávy o eskalaci napětí přicházejí v době, kdy se popularita prezidenta Zelenského propadla na minimum a jeho stranu opouštějí klíčoví spojenci.
Takový proces je na Ukrajině poměrně standardní. Propad prezidentovy popularity je skutečně poměrně výrazný, ale na druhou stranu je Zelenskyj na ukrajinské poměry neobvykle populární. Obliba jeho předchůdců už během prvního roku vlády padala na naprosté minimum, týkalo se to i Petra Porošenka.
„Absolutně nepřijatelné“Moskva považuje za přímé ohrožení Ruska úterní prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že hodlá Ukrajině vrátit Krym. Prohlásil to mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Moskva podle něj rovněž považuje za velmi pravděpodobné vojenské akce "kyjevského režimu" vůči separatistickým oblastem v Donbasu.  Ruský ministr zahraničí Lavrov zdůraznil znepokojení Ruska nad rozšiřováním Severoatlantické aliance směrem na východ. "Udělat z našich sousedních zemí předmostí konfrontace s Ruskem a rozmístit síly NATO v přímé blízkosti oblastí strategického významu pro naši bezpečnost je kategoricky nepřijatelné," prohlásil před setkáním s ministrem zahraniční USA Anthony Blinkenem. zdroj: ČTK |
Současné politické turbulence jsou dány charakterem ukrajinské politiky, která je velmi chaotická. Politické strany a parlament jsou nestabilní a i když v něm Zelenského strana Sluha lidu má většinu, nic moc to neznamená, protože se neustále tvoří různé frakce a je tam extrémní množství přeběhlíků. U Zelenského strany je to umocněno tím, že je to zcela nová strana bez jakékoliv ideologie a kromě postavy prezidenta ji nic nespojuje.
Zelenskyj se nedávno pustil do střetu s nejbohatším oligarchou Rinatem Achmetovem. Obvinil ho, že je zapleten do pokusu o převrat, ke kterému by údajně mělo dojít v prosinci. Jaký je mezi nimi vztah?
Určitě není přátelský. Zelenskyj šel v roce 2019 do předvolební kampaně s rétorikou boje proti oligarchům a do toho zapadá i nedávné schválení zákona proti oligarchům, který je ostatně velmi problematický.
Zelenského vyjádření o státním převratu bylo velmi zvláštní. Čekal bych, že pokud někdo přijde s tak závažnou informací, tak udělá velkou tiskovou konferenci a ukáže důkazy, jako tomu bylo třeba v Česku v kauze Vrbětice. Tady to padlo uprostřed rozhovoru s novináři, bez jakýchkoliv důkazů, neproběhla žádná zatčení. Bylo to plácnutí do větru.
Kolem Ukrajiny opět rachotí tanky. Invaze přijde v lednu, zní z Kyjeva |
Důležité ovšem také je, že Zelenskyj přímo neřekl, že Achmetov připravuje státní převrat. Řekl, že má informace, že nějací lidé chystají převrat a chtějí do toho zapojit Achmetova. Podle mě je ovšem nesmysl, aby se Achmetov do takového podniku zapojoval. Nic by z toho nic neměl a pro jeho byznys by to bylo obrovské riziko.
Čím je zákon o deoligarchizaci tak problematický?
Je velmi nekonkrétní, ale to je obecný problém ukrajinské legislativy. Rada národní bezpečnosti a obrany podle něj může kohokoliv zařadit na seznam oligarchů, takový člověk pak bude čelit sankcím a bude mít uzavřený přístup k velkým privatizacím. Je evidentní, že tento zákon může být účelově zneužíván pro boj s konkrétními protivníky. Je z toho vidět i boj Zelenského s Porošenkem, protože mezi nimi panuje výrazná animozita.
30. listopadu 2021 |
Jaké důsledky může Zelenského tažení proti oligarchům mít?
Myslím si, že ve finále to skutečně drastické důsledky mít nebude. Ukrajinští oligarchové v tom umějí chodit. Dokážou svůj byznys diverzifikovat, v parlamentu mají své vlastní poslance, takže to pro ně zásadní problém nebude. Svědčí o tom i fakt, že pro zákon o deoligarchizaci zvedli ruce i někteří poslanci z okruhu Ihora Kolomojského, jednoho z nejznámějších a nejkontroverznějších oligarchů.
Zelenskyj ve středečním vystoupení v parlamentu vyslovil přání jednat o krizi v Donbasu přímo s Vladimirem Putinem. Jaké konkrétní výsledky si od takové schůzky – ke které se Moskva zatím vůbec nemá – slibuje?
To bych také rád věděl. On už v předvolební kampani říkal, že si rád sedne s Putinem a všechno si vyříkají. Samozřejmě se ukázalo, že to není tak snadné. I kdyby se nyní sešli, nedokážu si představit, že z toho vyjde nějaké řešení té krize. Asi by se mohli domluvit na deeskalaci situace, uzavřít příměří, které tam ostatně nikdy de facto nefungovalo.
25. listopadu 2021 |
Ono vlastně není o čem jednat, protože obě strany ten konflikt vnímají úplně jinak a za pomocí jiných pojmů. My víme, že Rusko je aktivní stranou konfliktu v Donbasu a bez Ruska by vůbec nezačal, nicméně Rusko to dlouhodobě odmítá a prezentuje se spíše jako zprostředkovatel mírových jednání. Už jen kvůli tomu je jakékoliv diplomatické řešení odsouzeno k neúspěchu.
Jakou roli v napětí kolem Ukrajiny hraje běloruský režim? Lukašenko se kromě vytváření migrační krize na polských hranicích v poslední době otevřeně staví na stranu Ruska – například ve středu uznal anexi Krymu....
Lukašenkův posun přímo vychází z toho, co se v Bělorusku stalo v loňském roce. Po zfalšovaných volbách a masivních protestech na něj Rusko získalo daleko větší páky a Lukašenkovi se hodně zúžilo manévrovací pole.
Dříve se snažil vyvažovat ruský vliv snahami o navázání spolupráce s EU, ale to kvůli migrační krizi, únosu letadla Ryanair do Minsku a evropským sankcím už není možné. Ve vztahu k Ukrajině tak Lukašenko přejímá ruskou rétoriku a do toho zapadá i jeho středeční vyjádření ke Krymu.
Občas se spekuluje o úplné integraci Běloruska do Ruské federace. Měla by Moskva o to zájem, nebo si chce Bělorusko ponechat jako jakýsi satelit nebo klientský stát?
Zájem o vyšší integracii určitě panuje. Ruskému režimu dlouho leželo v žaludku, že Lukašenko byl hodně svůj. Spoustu věcí rád podepisoval na papíře, ale reálně pak na ně nikdy nedošlo.
Například už od konce 90. let existuje Svazový stát Ruska a Běloruska. Smlouva, která byla podepsána ještě za Borise Jelcina, předpokládala například zavedení společné měny. Ale nikdy na to nedošlo, Lukašenko podobné snahy rád sabotoval.
Teď ale má daleko užší manévrovací prostor, daleko hůř odporuje a tlak z Ruska na užší integraci určitě bude: minimálně ekonomickou, ale asi – což je ze strategického pohledu Ruska nejdůležitější – i vojenskou.
27. října 2021 |
