Byla to slova, která malým fotbalistům z klubu 1. SK Prostějov zachránila zdraví a možná i životy. V úterý odpoledne je čekaly zápasy v Šumperku, týmy přípravek tak se dvěma trenéry po druhé hodině vyrazily na cestu. Ke hřišti ale nedojely, po hrůzně vypadající nehodě na dálnici D35 zůstalo osmnáct zraněných.
„Kluci si v autobuse posedali na první sedadla, ale hned jsme je posílali dál. Říkal jsem jim, autobus máme pro sebe, je celý volný, běžte dozadu,“ popisuje chvíle před odjezdem vedoucí týmu ročníku 2009, jednatřicetiletý trenér Aleš Roubíček.
„Pak se zabouchly dveře a druhý trenér Bohumír Koldas jim dal pokyn: hned se všichni připoutejte, nikdo nepojede bez pásů. To pak určitě hodně pomohlo,“ je přesvědčen Roubíček.
Sám Roubíček z nehody vyvázl s roztrženým obočím a ránou pod okem a na holeni. Vybavuje si, že bezprostředně před nárazem dopisoval zprávu na mobilu.
„Zrovna jsem ji odeslal a díval se do telefonu. Ten mi vyletěl z ruky a přišla rána,“ popisuje Roubíček.
Jeden z trenérů stál v okamžiku nárazu v uličce
Náraz ho vymrštil do uličky, ještě si stačil všimnout, jak je autobus zdemolovaný. Seděl v jeho přední části na třetím dvojsedadle.
Nehoda autobusu s dětmi |
„Poničená část mi končila u nohou tam, kde jsem měl místo. Kdybych se posadil víc dopředu, asi by to vypadalo jinak. Naštěstí to dopadlo, jak to dopadlo,“ přemítá trenér, hlas se mu občas zachvěje. Připouští, že zhruba prvních deset až patnáct sekund zavládla v autobuse panika, pak ale šlo vše ráz na ráz.
„Křikl jsem na kluky, ať jsou v klidu, že se nic neděje a že to zvládneme. Volali jsme záchranku, zavolal ji i někdo z kluků. Vzadu pak rozbili sklo a postupně vyskákali ven,“ líčí Roubíček.
Hůř na tom byl jeho kolega Koldas, jenž coby druhý trenér vede u prostějovské přípravky tým ročníku 2008. Když autobus kolem třetí hodiny odpoledne narazil do odstaveného kamionu, bohužel zrovna stál v uličce.
„Šel dozadu říct něco klukům a snad i zkontrolovat, jestli jsou připoutaní. Pak jsme se ještě bavili a říkal mi, že šel uličkou zpátky a už viděl, jak to náš řidič stáčí do toho kamionu. Po nárazu zůstal ležet. Hned jsem na něj volal, trochu se zmátořil a říkal, ať voláme záchranku,“ popisuje Roubíček.
Jeho kolega pak kvůli svým zraněním musel na operaci, od začátku však byl mimo ohrožení života.
Všude byla rozlitá nafta, vybavuje si chvíle po nárazu trenér
Lidé z aut, která jela za autobusem, pomáhali dostat chlapce skrz rozbité okno ven. Roubíček si vybavuje, že všude byla rozlitá nafta. Z vraku autobusu šel poslední, chtěl mít jistotu, že v něm nikdo nezůstal. Hasiči tak museli vyprostit pouze šoféra, který v něm zůstal zaklíněný. Ze všech osmnácti zraněných dopadl nejhůř.
Jak to vypadalo na místě nehody autobusu s dětmi:
Někteří z malých fotbalistů měli rozseknutý ret či obočí, naražené čelo anebo pohmožděný kotník.
„Jeden se bouchl do hlavy, a tak zůstal pro jistotu v nemocnici přes noc na pozorování,“ říká Roubíček.
U poničeného autobusu se chlapci rozdělili na skupiny podle toho, zda byli zranění či v uvozovkách pouze potlučení.
„Stáli pak tak padesát či sto metrů bokem. Lítal jsem mezi nimi, říkal jsem, že je všechno dobré, že se nic nestalo a že fungujeme a že to nic není,“ vzpomíná trenér Roubíček, věnoval se i svému vážněji zraněnému kolegovi. Na závěr si vybavuje příjezd záchranářů a hasičů.
„Jejich práce byla profesionální, luxusní a blesková,“ chválí. Jednoznačné vysvětlení toho, proč autobus do návěsu kamionu narazil, ovšem nemá. Stejně jako policisté mluví o tom, že kamion měl defekt. Bližší informace má pak od jednoho z chlapců, který měl jet se zraněným řidičem v jedné sanitce.
„Řidič kamionu měl právě skončit s opravou, vrátil se do kabiny a zrovna ve chvíli, když zabouchl dveře, vrazil do něj náš autobus. A to ho odhodilo na přední sklo,“ doplňuje Roubíček.
