Vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř rozeslala během letošního října ředitelům základních škol e-mailem formulář obsahující několik otázek týkajících se jejich práce. Zpět přišlo 450 odpovědí, které představují zhruba deset procent škol. V reakcích si ředitelé škol nejčastěji stěžovali na obrovskou administrativní zátěž a na nedostatek zaměstnanců, kteří by jim s ní pomohli.
„Konkrétně my máme u nás na škole jednu paní, která se stará o všechno,“ popisuje ředitel Základní školy Lázně Bělohrad Jaroslav Jirásko. „Dělá sekretářku, stará se o účetnictví, o mzdy, dělá výkazy a spoustu dalších věcí. S tím vším má ještě stíhat vyřizovat požadavky, které si některé instituce mohou zjistit samy, třeba v rámci matriky.
Naposledy jsme třeba měli dělat evidenci romských studentů. To nás jednak zdržuje, a pak je to ještě nefér – buď máme dělat evidenci všech etnických skupin, nebo žádnou,“ popisuje ředitel Jirásko a jedním dechem dodává, že administrativa přinesla i pozitiva a zlepšení.
Jde například o zprávy pro Orgán sociálně-právní ochrany dětí, pro policii či záznamy o individuální práci se žáky v rámci inkluze. Spousta administrativy odpadla školám také díky elektronizaci rutinní práce týkající se například vysvědčení, katalogových listů nebo elektronické třídní knihy.
Chce to systém, který bude nezávislý na stávající vládě
Podle Miluše Vondrákové, která mimo jiné vede přípravné kurzy společnosti Tutor, je ale urychlení práce kantorů díky modernizaci systému individuální. „Učitelé zvyklí vyplňovat klasické papíry se učí s počítačovými systémy pomaleji a projevuje se tam jejich věk. Ne vždy to znamená úlevu, ale je to určitě krok vpřed,“ komentuje situaci v praxi.
20 milionů pro mládežnické organizacePeníze se objevují v návrhu rozpočtu ministerstva školství na příští rok. Vládě je doporučil přidat sněmovní výbor. Naopak nepodpořil milionové až miliardové návrhy, které směřovaly k vyššímu růstu platů učitelů v regionálním školství nebo na vysokých školách či k růstu investic do mateřských škol. I s evropskými dotacemi by rozpočet školství měl v příštím roce činit zhruba 205,7 miliardy korun. |
Dalším pozitivním výsledkem je podle Vondrákové fakt, že se drtivá většina učitelů chce dále vzdělávat, na sobě dále pracovat a zavádět do výuky nové metody.
Ředitelé se shodli také na tom, že je potřeba dlouhodobá koncepce českého školství, která se nebude měnit každých pár let v závislosti na aktuálním složení Parlamentu. Ve školském zákoně stojí, že stát takovou koncepci zpracuje, ale Česká republika ji stále nemá. To se projevuje například ve financování vybavení. Přijde vláda, která chce podpořit výpočetní techniku, vypíše projekt Indoš (Internet do škol) díky němuž mohou školy vybavit učebny novými počítači, ty ale rychle stárnou.
„Výpočetní technika vydrží tři, čtyři roky a na její modernizaci už pak nejsou další peníze. Jsou to takové výkřiky, které stojí spoustu peněz, ale nemají moc šanci na přežití do budoucna,“ popisuje situaci ředitel základní školy Jaroslav Jirásko.
Ředitelé mají také dost svojí pozice vůči institucím, které jim ztrpčují život. Jde například o obec, kraj, Českou školní inspekci, OSPOD, hygienu a další. Podle Jiráska mají ředitelé jen omezené možnosti se bránit a musí odpovídat na desítky dotazů, které jim berou čas pro řízení školy.
Nemáme na co nové učitele nalákat
Také shánění kantorů je v odpovědích ředitelů v dotaznících čím dál těžší úkol. Nemají totiž nové přírůstky jak motivovat. Podle ředitele EDukační LABoratoře Michala Orsága lidé často argumentují otázkou: Když dostanou učitelé přidáno, budou lépe učit? Částečně ano.
Co trápí ředitele základních škol
|
„Pointou je přidávat učitelům peníze, abychom srovnali to, co jim za roky dlužíme. Zároveň to neznamená, že tím začnou lépe učit. Všichni učitelé nejsou dobří, to si nebudeme nalhávat. Ve školství to funguje stejně jako všude jinde – jsou špatní a dobří učitelé. Když ale bude moct ředitel ocenit ty dobré, učitele budou více motivováni. A časem to do systému přivede i nové učitele a absolventy fakult připravujících budoucí učitele, kteří by za současných finančních podmínek učit nešli. Kvalitní kantoři ty horší postupně prostě vytlačí,“ popisuje důležitost platů Orság.
Inkluze je udělaná horkou jehlou
Současná podoba inkluze je podle drtivé většiny ředitelů špatná. Miluše Vondráková ale říká, že jde o její vnímání, koho se týká a také o její nastavení, které nebylo dostatečně připravené. „Tak velký projekt, jakým je inkluze, se měl připravovat třeba pět let, a ne pár měsíců. Vláda inkluzi schválila a hned šla do škol. Je to dobrá myšlenka, která tady ale fungovala už dříve i bez toho, aby se tomu říkalo inkluze,“ vysvětluje Vondráková.
Starý systém byl podle řady ředitelů základních škol nesrovnatelně jednodušší, efektivnější a hlavně výrazně levnější. Začleňování žáků běžně probíhalo i bez zbytečného papírování.
V přínosu jednotných přijímacích zkoušek na střední školy se ředitelé úplně neshodují, přesněji v otázce, jestli by se tak zlepšila výuka na základních školách. Často jsou jednotné přijímací zkoušky strašákem, děti se učí jen na ně a unikají jim souvislosti.
Jednotný pohled ředitelů škol není ani pohled na systém hranice úspěšnosti, takzvané cut-off skóre. Podle Vondrákové je to jedna z možností, jak udělat systém pro přijímací řízení středních škol jednodušší. Musel by být ale správně nastavený a připravený.
Ředitel EDUkační LABoratoře Michal Orság je pak vyloženě proti jednotnému systému hranice úspěšnosti. „Žákům a studentům stále klademe v cestě za vzděláváním nějaké formální překážky. V ideálním světě by například nemusela být maturita podmínkou pro podání přihlášky na některou z vysokých škol. Vysoké školy by si mohly svoje studenty vybírat přes přijímací řízení, podobně jako je to nyní, a maturita by zde roli hrát nemusela,“ vysvětluje Orság svůj pohled na současné školství.
