Možná ho volil i člověk, který přispěl do internetových novin Ostrava Blog: "Vykouknu ven a vidím, kterak se po lešení prohání banda Romů, která se slovy my to máme povolené rozdělává desky... Přivolaná policie se ani neukázala, snad aspoň projela kolem, protože se tlupa po chvilce rozprchla."
Pro postoj mnoha bílých je to charakteristické: lidi rozebírající lešení nevidí jako zloděje, nýbrž jako tlupu Romů. V případě, že by lešení rozebírali zloději bílé pleti, nenapsalo by se: přitáhla tlupa bělochů nebo Čechů.
V březnu vysoudili Roman Horváth, Andrea Kanalošová a Martin Pecha dohromady devadesát tisíc na majiteli baru Diablo, shodou okolností též v Ostravě.
Servírka, která je odmítla obsloužit, se hájila tím, že ji dříve nějací jiní Romové brutálně zbili. Kdyby ji napadli bílí, patrně by nepřestala obsluhovat jiné bílé. Většinová populace hledí na Romy, možná podvědomě, s podezřením a despektem.
Nejen vítězství Vlasty Horvátha v pěvecké soutěži však ukazuje, že vztah bílých k Romům se možná trochu lepší. Ubývá skinheadských bojůvek, které s pokřikem Cikáni do plynu procházely ulicemi měst. V posledních měsících nebyly zaznamenány podobně otřesné případy, jako když skupina mladých skinheadů v roce 1993 promyšleně utopila Roma Tibora Danihela.
Výrazně se zmenšil i počet Romů odcházejících ať už za lepší prací nebo skutečně ze strachu do západní Evropy. Propast mezi bílými a Romy je pořád hluboká. Nejpatrnější je to ve věci pro Romy tak zásadní, jakou je zaměstnání. Zaměstnavatelé na ně totiž často předem nehledí jako na budoucí superstar.
Spíše se podvědomě obávají tlupy, která jim ukradne lešení. A největší paradox? Vlastu Horvátha by možná leckde nepustili na diskotéku.
