Všechny čtyři typy, které tyto firmy doposud nabízely, měly pro české letectvo nějakou zásadní výhodu, kterou ostatní konkurenti postrádají. Zároveň byli zástupci těchto společností jedinými, kteří se jasně vyjádřili o tom, že České republice hodlají svoje letadla nabízet.
Okrajově se o této možnosti zmínila také francouzská ministryně obrany Florence Parlyová, která přirozeně podporuje prodej francouzských letounů Dassault Rafale (které kupuje mj. Chorvatsko), šance tohoto typu jsou ovšem v České republice obecně považovány za malé.
Zástupci dalších dvou firem, Airbusu (Eurofighter Typhoon) a Boeingu (F-15 a F/A-18) se zatím k českým požadavkům veřejně nepřihlásili a jejich vítězství v případném tendru i proto nejsou příliš pravděpodobné.
Pokud tedy budeme brát za hlavní favority Saab a Lockheed Martin, mluvíme o čtyřech možných typech. Letouny Saabu létají v České republice již nyní, jde o 12 letounů JAS 39 Gripen jednomístné verze C a dva letouny dvoumístné verze D.
Druhou variantou, kterou může Saab České republice nabídnout, je hluboce modernizovaná a mírně zvětšená verze Gripen E/F s vyššími výkony i mnohem širším bojovým záběrem. Američané naproti tomu mohou nabídnout legendární F-16 v poslední verzi V (Viper), nebo „neviditelný“ letoun 5. generace F-35 Lightning II.
Současná situaceČeské letectvo v současné době provozuje 14 švédských letounů JAS 39 Gripen, které si od roku 2004 pronajímá od Švédského království. Česká republika za pronájem platí přibližně 1,6 miliardy korun ročně. Druhá smlouva, která nahradila první desetiletou, byla uzavřena v roce 2014 a platí do roku 2027 s možností prodloužení ještě o dva roky. Vzhledem k tomu, jak dlouho zpravidla trvá vyjednávání, případně výroba objednaných strojů a výcvik pilotů je nejvyšší čas se začít rozhodovat, jaké nadzvukové letouny budou chránit české nebe v příštích letech. Tématu chystané obměny letadlového parku českého letectva jsme se věnovali opakovaně, shrňme si proto současný stav. Česká republika byla v roce 2005 první zemí bývalé Varšavské smlouvy, která do výzbroje zavedla moderní západní bojové letoun, švédský JAS 39 Gripen. O rok později se přidalo Polsko s letouny F-16 (později je rozšířilo o objednávku „stealth“ letounů F-35) a Maďarsko, které si pořídilo na leasing stejný typ jako Česká republika. Od roku 2016 nakupuje starší F-16 Rumunsko, na nové F-16 naopak čekají v Bulharsku a na Slovensku. Chorvatsko před několika měsíci rozhodlo o nákupu francouzských strojů Dassault Rafale, naproti tomu Srbsko obdrželo několik dodávek starších letounů MiG-29 z Ruska a Běloruska a spekuluje se u něj o zájmu o moderní čínské stroje. Nejmenší problém mělo samozřejmě bývalé východní Německo, jehož letectvo se po spojení obou německých zemí včlenilo do Luftwaffe a němečtí piloti na východě země tak po vyřazení sovětské techniky už dlouhé roky létají na typech Panavia Tornado nebo Eurofighter Typhoon. Mezi pěti letouny, o kterých lze pro české letectvo prakticky uvažovat jsou americké F/A-18 E/F Super Hornet, moderní nástupce palubních letounů F/A-18, dále slavný letoun F-16 v moderní verzi F-16V a do třetice supermoderní americký „stealth“ letoun F-35. Možnou nabídku doplňují evropské konstrukce Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale a spolu s nimi také švédská dvojice letounů gripen verzí C/D a zvětšené moderní verze E/F. Další typy západních letounů, jako je například americká F-15, se sice ještě čistě teoreticky mohou ve výběru objevit, ale pravděpodobnost jejich úspěchu je reálně nulová. Totéž platí pro letadla z dalších zemí jako jsou Rusko nebo Čína. Vzhledem k termínu, do kdy je nutné o náhradě olétaných gripenů rozhodnout, je také velmi nepravděpodobné, že by se naše politická reprezentace rozhodla počkat na vývoj některého z dalších letadel, která se na Západě vyvíjí, ať už jde o chystaný americký typ 6. generace F/A-XX nebo dvě evropské konstrukce FCAS a Tempest. |
Současný stav výběru
Jak známo, tendr ještě oficiálně nebyl otevřen a je otázka, zda otevřen vůbec bude. Je možné, že stejně jako v případě vrtulníků se bude nakupovat přímým mezivládním jednáním. I to je jedním z důvodů, proč je o celém procesu výběru minimum informací.
Před časem vznikla komise, která má politické reprezentaci popsat požadavky armády. Její výstupy však až doposud zahrnovaly povšechná konstatování, která nepotvrzovala ani nevylučovala vůbec nic. Odborníci proto bedlivě sledují všechny informace, které se k vývoji českého výběru nových letadel objeví, snaží se je analyzovat a zasazovat do kontextu.
V tomto ohledu se poprvé zablesklo na konci srpna loňského roku, když renomovaný letecký publicista Alan Warnes vydal zprávu o tom, že společnost Saab již nebude českému letectvu nabízet současný počet čtrnácti letounů, ale že jich nabídne čtyřiadvacet, a to obou verzí, buďto starší verze C/D, nebo moderní verze E/F.
O zvýšení počtu nadzvukových bojových letounů v českém letectvu se mluví dlouhodobě, protože 14 kusů mělo být od začátku provizoriem. Počet 24 letadel by umožnil vyzbrojit jimi dvě bojové letky a přesunout letouny L-159A k výcvikové letce, přestavět je na dvoumístné výcvikové letouny nebo je rovnou vyřadit.
O několik týdnů později stejný novinář, který žije v České republice a odsud dělá editora několika populárním britským časopisům o letectví, informoval, že Američané z Lockheedu kontrují na švédskou nabídku návrhem na prodej osmnácti letounů F-35A. Až do té doby se mělo za to, že zbrojovka Lockheed Martin nabídne buďto F-35, nebo levnější letouny F-16, koneckonců původní požadavek naší vlády na nabídku od Američanů zněl také na oba typy.
Nově měl Lockheed dát najevo, že nechce troškařit a do českého tendru půjde s tím nejlepším, co má. Se špičkovou F-35, prvním komerčně nabízeným letounem 5. generace s pokročilými vlastnostmi „stealth“ a řadou přelomových avionických systémů.
S letounem, jenž má legendární F-16 nahradit a jenž si úspěšně klestí cestu do řady letectev světa. Jen v roce 2021 si jej ve sledovaných evropských tendrech vybralo Švýcarsko a Finsko a z okolních zemí už jej objednali také Poláci.
Dlouho se mělo za to, že za špičkový, ale jak pořízením, tak provozem velmi drahý letoun, Česká republika nebude chtít vydávat prostředky, nyní se ovšem ukazuje, že je to právě naopak. A pokud se dříve uvažovalo, že v případě nákupu F-35 by šlo o čtrnáct, maximálně šestnáct letounů, nyní se začalo mluvit o počtu 18 s tím, že mělo být údajně navrhováno spojení 211. a 212. taktické letky, což by umožnilo koncentrovat náročný a nákladný servis do jednoho místa.
Třetí, zatím asi nejpřekvapivější zpráva dorazila na začátku listopadu. Respektovaný odborný bezpečnostní portál Jane’s přišel s informací, že se v případě prodeje F-35 nejedná o osmnáct kusů, ale až o čtyřicet a že toto číslo nepřišlo od amerického výrobce, ale přímo od českých vyjednavačů.
Zpráva způsobila pozdvižení, protože o takovém počtu nikdo až doposud neuvažoval ani teoreticky. Šlo by o více strojů, než kupuje Polsko, šlo by o více strojů, než nakupuje Švýcarsko a celý obchod by vyšel hrubým odhadem na nějakých sto dvacet miliard korun.
Je možné, a dokonce pravděpodobné, že jde o součást jakéhosi sondování terénu, která zahrnuje několik variant nákupu různého počtu, přičemž jako krajní mez byl stanoven právě počet čtyřiceti letadel. I tak jde však o zprávu velmi překvapivou, protože tento počet by z českého letectva udělal jednu z nejlépe vyzbrojených vzdušných sil v Evropě.
Odborné kruhy se každopádně v poslední době shodují, že jak politická reprezentace, tak vysocí armádní představitelé před nabídkami firmy Saab na další provoz letounů gripen (ať už jakékoli verze) preferují právě pořízení supermoderních F-35, přestože nákup, provoz, výcvik pilotů i nutnost upravit pro nové stroje leteckou základnu v Čáslavi-Chotusicích, by byl záležitostí opravdu mimořádně nákladnou. V této chvíli se tak čekalo, s čím přijde Saab.
Nový pronájem nových strojů?
O pokračování pronájmu jakýchkoli letounů se od začátku mluví jako o variantě, kterou prakticky nikdo nechce. Původně ji nechtěli ani Švédové, kteří se obávali, že bychom jim za dalších deset let pronájmu mohli vrátit letadla, které už jejich vlastní letectvo nebude provozovat.
Pronajímání letadel od začátku odmítali také Američané, kteří zkrátka tímto způsobem neobchodují. A odmítalo jej také velení našeho letectva, které při veškerém komfortu, který nájem provází, chtělo disponovat skutečně vlastními stroji, jenž nebudou svázány řadou omezení dojednaných v nájemních smlouvách.
Mezitím se však z F-35 podle řady zákulisních informací stal jednoznačný favorit, kterého preferují politici i vojáci. Nákup amerických letounů přiblížilo také převzetí ministerstva obrany Občanskou demokratickou stranou, což je síla, která má v české politice zřejmě nejblíže k myšlence silného spojenectví se Spojenými státy, prosazované zejména jejím dlouholetým bezpečnostním odborníkem a bývalým ministrem obrany Alexandrem Vondrou.
V této situaci přichází Saab s další iniciativou, dříve nemyslitelnou. Podle neoficiálních informací z ministerstva obrany, které opatrně naznačovali už během Dnů NATO zástupci společnosti Saab, se společnost Saab pokusí českému letectvu nabídnout další pronájem.
Tentokrát už však nepůjde o letouny JAS 39 C/D, tedy ty, které jsou nyní umístěné na základně v Čáslavi, ale o zbrusu nové letouny JAS 39 E/F. Jakkoli tato informace není oficiálně potvrzená a neznáme její přesné propozice (délku nabízeného pronájmu, počet strojů a zejména částku za roční pronájem) už nyní lze říci, že Švédové vytáhli opravdu těžký kalibr.
Pronájem zcela nových strojů, pokud bude za rozumnou částku, by totiž přesně zopakoval situaci z roku 2004. Při ní šlo o první nákup západních strojů ve východní Evropě a Česká republika tak dostala velmi dobré podmínky, ze kterých naši letci čerpají dodnes.
Dá se říci, že Saab ve spolupráci s BAE System, tenkrát poslal do Prahy opravdu neodolatelnou nabídku, protože doufal, že první východoevropský nákup strhne lavinu dalších. O letounech se v té době ještě stále rozhodovalo v Polsku, nakupovat se chystali Rumuni, Bulhaři, Slováci, Srbové, Chorvaté nebo Ukrajinci.
Přestože se předpoklady Saabu nepotvrdily a většina zemí nakupuje americkou techniku, je dnes švédský výrobce znovu tlačen ke kompromisům okolnostmi. Zejména všeobecným preferováním amerických „neviditelných“ stíhaček F-35 a také ekonomickou situací, která velmi připomíná tu před dvaceti lety.
Zatímco tehdy se Česká republika vyrovnávala s důsledky povodní z roku 2002, dnes se vyrovnáváme s pandemií koronaviru a ztráty, které zůstaly po předchozí vládě jsou astronomické. Pro politiky, kterým je jasné, že nákup drahých amerických strojů by se vysvětloval těžko, může být nabídka pronájmu moderních verzí gripenů lákavá. Podle informací ze zákulisí ministerstva obrany měla tato nabídka koneckonců zaujmout i vojáky.
Gripen E
Jakkoli je změna v názvu nového stroje oproti tomu, který již na našem nebi létá, nepatrná, v případě verze E/F jde skutečně o zcela nový letoun. Nebyla pouze vyměněna elektronika ve starých dracích, jak je v letectví zvykem, Gripen E má drak úplně nový. Je o metr větší, než původní stroj a má i větší rozpětí křídel. Hlavním prvkem letounu je pokročilý AESA radiolokátor ES-05 Raven, který má jak elektronické vychylování paprsku, tak výklopnou anténu (tzv. „swashplate“ koncept) a disponuje tedy mimořádně širokým radarovým pokrytím okolí letounu.
Zatímco verze C/D pohání agregát Volvo RM12, což je varianta motoru General Electric F404, který ve dvojici poháněl starší verze letounů F/A-18C/D Hornet, nový Gripen je osazen přímo americkým motorem General Electric F414, což je silnější varianta motorů, které jsou montovány do letounů F/A-18E/F Super Hornet.
Nový motor má díky použití modernějších materiálů, nových technik chlazení a dalším konstrukčním vylepšením o 35 % vyšší tah (64 kN, resp. 98 kN s přídavným spalováním), přičemž v některých částech letové obálky jde o zvýšení až o 40 %. Švédská vláda přitom připravuje modernizaci, která má motoru udělit sílu až 116 kN s přídavným spalováním. Pro srovnání, maximální výkon motoru letounu Gripen C je 54 kN, resp. 80,5 kN s přídavným spalováním.
Letoun Gripen E disponuje také výkonnou avionikou a systémy pro vedení radioelektronického boje, které, jak dokázala velká letecká bitva mezi indickým a pákistánským letectvem v únoru 2019, hrají v moderním leteckém boji zcela klíčovou úlohu. Zatímco letouny 5. generace spoléhají na fyzikální radarovou „neviditelnost“, stejného účinku má být v letounu Gripen E dosaženo elektronicky.
Systém, známý pod názvem Arexis, má být schopen zachytit radarový paprsek nepřítele, v reálném čase jej modulovat a odeslat upravený zpět. Díky tomu by měl mít nepřítel chybnou informaci o rychlosti, pozici nebo typu stroje, který sleduje.
V kokpitu je největší změnou moderní širokoúhlý WAD displej, který nahradil většinu analogových přístrojů a připomíná na první pohled displej z letounu F-35. Součástí palubní elektroniky je také výkonný přilbový zaměřovač, který dává pilotovi mnoho důležitých informací a je schopen při manévrovém vzdušném boji výrazně rozšířit prostor, do kterého lze odpalovat protiletadlové řízené střely krátkého dosahu.
Podstatnou součástí nabídky má být samozřejmě také výzbroj. Protože naše letectvo v současné době využívá jako základní protiletadlovou výzbroj dvojici starších variant amerických protiletadlových řízených střel AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM, mohlo by být součástí švédské nabídky také pořízení moderních protiletadlových střel MBDA Meteor, patrně nejkvalitnějších raket středního dosahu současnosti.
Ve výběrovém řízení na nové protiletadlové rakety, které se v závislosti na výběru nového letounu očekává v letech 2023-2024, by pak byly nakoupeny jak dalekodosahové rakety Meteor, tak také krátkodosahové IRIS-T, jenž jsou meteory často používány ve dvojici.
Jak český výběr nových letounů dopadne si budeme muset ještě počkat. Jisté je, že zákulisní boj již zuří naplno a švédský Saab se nevzdává. Zatímco pro F-35 může být po vítězství ve Finsku a Švýcarsku český tendr pokračováním spanilé cesty Evropou, pro gripen může Česká republika znamenat jednu z posledních šancí na evropský úspěch.