Nový nadzvukový letoun nejspíš Česku dodají Švédové nebo Američané

Z utajovaného procesu výběru nového nadzvukového letounu pro české letectvo unikly první zásadní informace naznačující, že z chystaného tendru možná vypadli výrobci letounů Typhoon a Rafale.

Hlavním bojovým typem českého vojenského letectva je dnes švédský letoun Saab JAS 39 Gripen, pronajatý od roku 2004 od švédské vlády. Již druhá nájemní smlouva na 14 kusů těchto strojů končí v roce 2027 a tak přichází čas, kdy bude muset vláda rozhodnout o tom, jak bude vzdušný prostor České republiky chráněn po tomto datu.

Tendr

V roce 2020 vytvořilo ministerstva obrany odbornou komisi, která má posoudit současný stav našeho letectva a navrhnout další postup. Vedoucí komise, generál Petr Čepelka, se již před časem nechal slyšet, že existují v podstatě tři základní varianty. První je status quo, kdy by ve výzbroji zůstaly letouny JAS 39 verzí C a D a to v současném počtu. Druhou možností je ponechání stávající letecké platformy, ovšem při zvýšení počtů strojů (nejpravděpodobněji na 24 kusů, aby mohly být vyzbrojeny dvě letky o dvanácti strojích). Třetí možností, která komisi otevírá řadu dalších variant, je přechod na úplně jiné stroje.

Před časem unikla do médií informace, že vláda měla s žádostí o účast v tendru oslovit čtyři (podle některých zdrojů pouze tři) zahraniční subjekty. Ihned poté se začalo spekulovat o tom, které subjekty to jsou (mělo jít o přímá mezivládní jednání) a odborníci se shodli na tom, že ve zmíněné skupině je bezesporu Švédsko a USA. 

První zmíněná země kvůli tomu, že právě její letouny v současné době česká armáda provozuje a že jsou jednou z variant i nadále. Američané byli zmíněni proto, že američtí výrobci, zejména Lockheed Martin, veřejně deklarovali, že se výběru nového letounu pro české letectvo rozhodně zúčastní. Společnost Lockheed přitom vyrábí osvědčené letouny F-16 i „neviditelné“ F-35.

Letoun F-16 ve službách tureckého letectva

Nějakou dobu se v odborných kruzích spekulovalo o tom, zda dalším osloveným nemůže být Izrael. Jednou z možností pro naše letectvo v současném stavu českých veřejných financí je totiž nákup starších letounů F-16 od některého ze zahraničních letectev. S Izraelem má přitom Česká republika velmi dobré vztahy, naše ozbrojené síly izraelskou výzbroj často nakupují a naši vojáci v Izraeli opakovaně cvičili. 

Princip nákupu starších letounů je už přitom znám z tendru před dvaceti lety, kdy se vážně uvažovalo hned o několika typech olétaných strojů. O výkonné izraelské varianty F-16 před časem projevilo zájem Chorvatsko, již domluvený obchod však zkrachoval na neústupnosti Trumpovy administrativy, která jej zablokovala.

Zdroje přímo z izraelské ambasády později izraelskou variantu nepřímo vyloučily, a proto odborníci za zbylou dvojici oslovených zemí považovali Německo, kde sídlí centrála společnosti Eurofighter Jagdflugzeug GmbH, starající se o výrobu letounů Eurofighter Typhoon, a Francie s letounem Dassault Rafale (O možnostech výběru evropských letounů jsme psali zde).

Zájem dvou firem

S novými informacemi o průběhu českého výběru nového letounu přišel známý letecký publicista Alan Warnes. Šéfredaktor několika britských odborných leteckých časopisů, který žije v Praze a o českém letectvu často píše, je známý tím, že má v letectví velmi dobré kontakty. Před nedávnem udělal zajímavý rozhovor s ředitelem společnosti Saab a už tam se o českém tendru okrajově mluvilo.

Podle informací, které zveřejnil v posledních dnech, měly na RFI („request for information“ – žádost o informace, která zpravidla předchází formální žádosti o podání nabídek) české vlády odpovědět pouze firmy Lockheed Martin a Saab. 

Key_Aero @key_aero

BREAKING: Lockheed Martin confident in Czech Republic fighter effort

Read more here: https://t.co/izH6VUSNu6

#Military #Aviation #LockheedMartin #F35 #F16 #CzechRepublic #AirForce

7. září 2021 v 18:17, příspěvek archivován: 8. září 2021 v 14:34

oblíbit retweet odpovědět

To by znamenalo, že se českého tendru nezúčastní dvě evropské konstrukce (Typhoon a Rafale), které v posledních letech získaly několik zajímavých kontraktů (například v Řecku, či zmíněném Chorvatsku) a figurují v několika dalších sledovaných tendrech (Finsko, Indonésie, Egypt).

Co mohou Švédové a Američané nabídnout?

Obě společnosti, jak americký Lockheed Martin, tak švédský Saab, údajně ještě neznají přesné obrysy požadavků Ministerstva obrany, a proto připravily varianty nabídek. Zatímco americká firma nabídne buďto letoun F-16 v poslední verzi V, nebo stealth typ F-35, jak v nedávném rozhovoru pro Security Magazín potvrdil Bill Thomas, Saab podle Warnese hodlá předložit k posouzení oba typy letounů Gripen, tedy verze C/D nebo E/F. 

Rozdíl v nabídkách je také v počtu kusů, Lockheed nabízí 18 strojů, zatímconabídka Saabu má v obou případech zahrnovat 24 kusů, nepůjde již tedy o prodloužení současného pronájmu 14 letadel. Není ještě jasné, zda v případě letounů Gripen C/D (typ, který v českém letectvu slouží nyní) půjde o přímý prodej, podle dřívějších spekulací se však ani sama švédská vláda, ani Saab nechtějí zavazovat k dalšímu pronájmu, mimo jiné proto, že za dalších deset dvanáct let by už mohly být gripeny verzí C a D v samotném Švédsku na pokraji vyřazení.

Letoun F-35 amerického letectva

„Platí, že v rámci Armády ČR byla zřízena integrovaná pracovní skupina, která má do konce roku 2021 dát vojenské doporučení týkající se budoucnosti taktického letectva. Těmi se tedy bude zabývat až vedení MO vzešlé z podzimních voleb a budoucí vláda,“ uvedl Jakub Fajnor z odboru komunikace ministerstva obrany. 

„Celý analytický proces teprve probíhá, proto není možné sdělovat podrobnosti. V obecné rovině nyní připadají po roce 2027 v úvahu tři varianty: zajištění ostrahy vzdušného prostoru s využitím stávajících letounů Gripen, využití letounů gripen nové generace, nebo přechod na jinou nadzvukovou platformu,“ vysvětluje Fajnor.

V případě nákupu letounů C/D bude přitom zajímavé sledovat, zda půjde o odkup současných strojů z letecké základny Čáslav-Chotusice s dokoupením dalších deseti, nebo o zcela novou čtyřiadvacítku. Je známo, že Švédsko má ve skladech minimálně třicet nově vyrobených letounů Gripen C/D, které jsou uložené pro případ mobilizace. Možná právě z této třicítky by mohlo čtyřiadvacet nových českých gripenů pocházet. 

Warnesův zdroj zároveň uvádí, že stroje starších verzí C/D by měly být před dodáním do České republiky vylepšeny. Gripeny těchto verzí mají poměrně podrobně zpracovaný plán hluboké modernizace, jehož základním prvkem je výměna původního radaru s klasickou otočnou anténou za moderní AESA radar s elektronickým vychylováním paprsku.

Zřejmě nejzajímavější na celé informaci je plán společnosti Saab nabídnout České republice letoun JAS 39 Gripen E/F. Jakkoli je změna v názvu nepatrná, v případě verze E/F jde oproti verzi C/D prakticky o zcela nový letoun. Nebyla pouze vyměněna elektronika ve starých dracích, jak je v letectví zvykem, Gripen E má drak úplně nový. Je o metr větší než původní stroj a má i větší rozpětí křídel. Hlavním prvkem letounu je pokročilý AESA radiolokátor ES-05 Raven, který má jak elektronické vychylování paprsku, tak výklopnou anténu (tzv. „swashplate“ koncept) a disponuje tedy mimořádně širokým radarovým pokrytím okolí letounu.

Zatímco verze C/D pohání agregát Volvo RM12, což je varianta motoru General Electric F404, který ve dvojici poháněl starší verze letounů F/A-18C/D Hornet, nový Gripen je osazen přímo americkým motorem General Electric F414, což je silnější varianta motorů, které jsou montovány do letounů F/A-18E/F Super Hornet. 

Nový motor má díky použití modernějších materiálů, nových technik chlazení a dalším konstrukčním vylepšením o 35 % vyšší tah (64kN, resp. 98kN s přídavným spalováním), přičemž v některých částech letové obálky jde o zvýšení až o 40 %. Švédská vláda přitom připravuje modernizaci, která má motoru udělit sílu až 116kN s přídavným spalováním. Pro srovnání, maximální výkon motoru letounu Gripen C je 54kN, resp. 80,5kN s přídavným spalováním.

Letoun JAS-39 Gripen českých vzdušných sil

Letoun Gripen E disponuje také výkonnou avionikou a systémy pro vedení radioelektronického boje, které, jak dokázala velká letecká bitva mezi indickým a pákistánským letectvem v únoru 2019, hrají v moderním leteckém boji zcela klíčovou úlohu. Zatímco letouny páté generace spoléhají na fyzikální radarovou „neviditelnost“, stejného účinku má být v letounu Gripen E dosaženo elektronicky. 

Systém, známý pod názvem Arexis, má být schopen zachytit radarový paprsek nepřítele, v reálném čase jej modulovat a odeslat upravený zpět. Díky tomu by měl mít nepřítel chybnou informaci o rychlosti, pozici nebo typu stroje, který sleduje.

V kokpitu je největší změnou moderní širokoúhlý WAD displej, který nahradil většinu analogových přístrojů a připomíná na první pohled displej z letounu F-35. Součástí palubní elektroniky je také výkonný přilbový zaměřovač, který dává pilotovi mnoho důležitých informací a je schopen při manévrovém ve vzdušném boji výrazně rozšířit prostor, do kterého lze odpalovat protiletadlové řízené střely krátkého dosahu.

Podstatnou součástí nabídky má být samozřejmě také výzbroj. Protože naše letectvo v současné době využívá jako základní protiletadlovou výzbroj dvojici starších variant amerických protiletadlových řízených střel AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM, mělo by součástí švédské nabídky být také pořízení moderních protiletadlových střel MBDA Meteor, patrně nejkvalitnějších raket středního dosahu současnosti. Ve výběrových řízeních na nové protiletadlové rakety, které se nezávisle na výběru nového letounu očekávají v letech 2022-2023, by pak byly patrně dokoupeny rakety IRIS-T krátkého dosahu, které jsou s dlouhodosahovými raketami Meteor často používány ve dvojici. 

Rizika švédské nabídky

Švédská nabídka, o které píše Alan Warnes, má však samozřejmě také svá nezanedbatelná rizika. Její část, tedy letouny Gripen C/D, je vysloveně výběhová. Jakkoli je zpracován plán modernizace této platformy, ani po ní se starší verze gripeny nedostanou na úroveň ostatních účastníků výběrového řízení (a to i kdyby se zúčastnili výrobci letounů Rafale a Typhoon). Gripen C je letoun, jehož motor využívá například nový americký typ T-7A Red Hawk, což je však letoun cvičný. I to dokládá pozici Gripenu C na mezinárodním trhu. V armádě – a nejen mezi piloty – je přitom rozšířený názor, že gripen svou roli tranzitního typu mezi sovětskou a západní technikou sehrál. Sehrál ji se ctí, ale teď je čas se posunout dál.

„Dále“ ve švédském případě znamená přechod na novou platformu Gripen E. Nový letoun je po všech stránkách výkonnější, i on však skrývá nezanedbatelná rizika. Prvním je ne zcela jasná cena. Zatím jediným zveřejněným exportním kontraktem je vývoz do Brazílie. Ta udělala v původním projektu několik vlastních změn a nejenže kupuje letouny, stane se dokonce jejich výrobcem, když brazilská vláda koupila od Saabu licenci. Dvoumístná verze F vzniká vysloveně na brazilskou objednávku a samo Švédsko s ní nepočítá. Zveřejněná cena je tak díky tomu opravdu značná, jde o 130 milionů dolarů za stroj, což je více než u většiny konkurentů. Vzhledem ke struktuře brazilského kontraktu se tato částka nedá srovnávat se standardními exportními cenami, přesto je však jistým vodítkem. Gripen se s ní každopádně dostává zcela mimo kategorii „za málo peněz hodně muziky“.

Zásadním problémem je přitom celková zastaralost koncepce letounu Gripen. Verze C je mezi našimi piloty oblíbená, a ještě několik let jistě bude dobře sloužit. Nová verze E posunuje původní koncept technicky ještě dál, přičemž některá technická řešení jsou opravdu objevná (systém REB Arexis, swashplate koncepce radaru, ad.) Přesto však gripen nezapře, že jde o stroj, který vznikal hluboko za studené války. Verze A poprvé vzlétla již v roce 1988, což bude v okamžiku ukončení pronájmu „našich“ gripenů již dobrých čtyřicet let.

Přílet prvních šesti gripenů na základnu v Čáslavi 18. dubna 2005

Jak uvádí vojenský analytik Aleš Hottmar na odborném portálu czechairforce.com, „švédská vláda nebude realizovat druhou objednávku na dalších 60 ks nových Gripenů E, o které se ještě před několika lety spekulovalo a spíše se dívá dopředu na budoucí britský projekt letounu 6. generace Tempest, ke kterému se Švédsko připojilo a jež by mohl do operační služby vstoupit právě po roce 2040.“

Ať už Saab vyvine v rámci projektu Flygsystem 2020 vlastní letoun, nebo se připojí k některému z evropských projektů na vývoj strojů nové generace (tureckému, francouzsko-německo-španělskému nebo výše zmíněnému britsko-italskému), další rozvoj letounů Gripen to každopádně poznamená negativně. I pokud by naše armáda vybrala modernější variantu gripenu, za dvacet let bude ve velmi podobné situaci jako dnes. Bude mít dobrý letoun, ale ostatní země, včetně Švédska samotného, již budou zavádět techniku o generaci mladší.

Na to, zda se potvrdí informace o chystané nabídce Saabu na 24 letounů Gripen C nebo Gripen E, stejně jako na potvrzení zpráv, že se tendru nezúčastní evropští výrobci typů Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale, si každopádně budeme muset ještě počkat.