Pevný disk. Je tu od počátku prvních komerčně vyráběných počítačů a jen tak se ho nezbavíme. I když se za desítky let změnily jeho parametry k nepoznání, archaický princip rotujících ploten a zběsile kmitajících hlaviček je stále zachován. Modernímu nástupci - SSD uložištím - se totiž stále nedaří přesvědčit zákazníky o svých kvalitách.
| SSD - Solid State Drive - velká flash paměť, bez mechanických součástí, velmi odolná proti poškození. Je úspornější než pevný disk, bezhlučná, s konstantní rychlostí zápisu/čtení v závislosti na počtu zapsaných GB. Očekává se, že zcela nahradí pevné disky, rozšiřování však doprovází komplikace. |
Proč se nové technologii nedaří více rozšiřovat?
Viceprezident pro rozvoj obchodu společnosti Fujitsu, pan Joel Hagberg, sdělil v rozhovoru pro magazín ComputerWorld první důvod: "SSD uložiště mají nízkou životnost, proč bychom měli nasazovat místo enterprise pevných disků nová SSD uložiště, která vydrží stejnou zátěž jen po dobu dvou let?"
Pro pochopení této připomínky se musíme podívat na to, jak SSD uložiště vypadá. Podobně jako USB flash disk je složeno z obrovského množství buněk, které vydrží určitý počet přepsání. V závislosti na použité technologii jsou to desítky tisíc až miliony přepsání. Po tomto počtu zápisů se buňky utahají a nedokáží již více uchovávat informace, vlastnosti uložiště nejdou obnovit a nezbude tak nic jiného, než jej hodit do koše a koupit nové. Data by měla být přístupná pro čtení, takže by o ně majitel neměl přijít.
V běžném počítači bude životnost SSD uložišť reálně daleko vyšší než dva roky. Během pracovního dne na disk zapisujeme jen při mizivém procentu času, takže i 100 000 přepsání disku stačí na přežití až v řádu desítek let. Platí to, i pokud máme povolené odkládání dat na disk (swap), což je samozřejmě daleko výhodnější zakázat a využívat jen operační paměť. Pokud tak učiníme, prodloužíme životnost SSD tak, že přežije celý počítač - dříve sestava morálně zastará a koupí se jiná, než že by odešlo uložiště.
Abychom se vrátili k tvrzení Joela Hagberga, s životností dva roky má pravdu. Nemluví totiž o běžných discích v běžných počítačích, podstatné je v jeho prohlášení slovíčko "enterprise". Jde o špičkové disky orientované na vysoký výkon nebo vysokou kapacitu, které se nasazují do pracovních stanic, serverů apod. Zpravidla zažijí jednou za čas restart, jinak běží 24 hodin denně 7 dní v týdnu a nemají nárok na odpočinek. Při takto limitním použití zatím SSD uložiště opravdu nestačí, běžného uživatele ale nemusí podobný problém zajímat.
|
Inženýři mysleli na časté přepisování a swap již při návrhu, a tak se můžeme v dnešních SSD setkat se dvěma mechanismy. Představme si odkládací soubor, který sedí v uložišti a čas od času se změní jen v pár bytech. Ty jsou umístěny na jedné adrese. Několik málo buněk se tak bude přepisovat několikanásobně častěji než ostatní buňky a uložiště brzy vypotřebuje svou životnost. I když budou všechny ostatní buňky schopné uchovat informace, díky několika opotřebovaným bude uložiště již nepoužitelné. První mechanismus tedy zajišťuje, aby byl každý nový zápis proveden na zbývající kapacitu uložiště, stále dokola. Data tak cestují po všech buňkách rovnoměrně, opakované zatěžování jen několika adres je omezeno. Proto platí, že čím větší kapacitu uložiště budete mít, tím déle vám vydrží. Opatření ale není neprůstřelné, neboť čím více bude uložiště zaplněné, tím více budou přepisovaná data cestovat jen po několika zbývajících buňkách. Na řadu proto přichází druhý mechanismus, kdy si uložiště sebekriticky hlídá svůj stav a poškozené buňky natrvalo vyřazuje, aby uživatel nemohl přijít o část svých dat. Jedinou kvalitní obranou je zakázání swapu na uložiště (Tento počítač/Vlastnosti/Upřesnit/vyhledat položku Virtuální paměť a Nepoužívat stránkovací soubor). I tak vydrží uložiště pracovat dlouho, výpočty životnosti pro ty nejmenší kapacity naleznete například na těchto stránkách. |
Opravdové problémy dnešních SSD
Zatímco marketing většinou dokáže prodávat a za nový solární vysavač, který jsme výhodně koupili i s celou sadou sádrových trpaslíků, dokážeme ještě poděkovat, v případě SSD uložišť se šeredně zmýlil. Přechválil totiž novinku více, než je zdrávo, a zákazníci jsou tak často zklamaní. Protože jde zpravidla o znalejší uživatele, fóra jsou plná neutrálních názorů - "SSD je rychlé, nezahřívá se, ale není to zase takový zázrak." Když k tomu přičteme vysokou pořizovací cenu a malou kapacitu, další uživatelé zůstávají spíše u klasických pevných disků.
Negativní vlnu podporují i některé IT magazíny, které čas od času přinesou srovnání a vzhledem k ceně SSD rovnou zavrhnou. Bez zvyšování prodejů se ale snižování cen jen tak nedočkáme a s SSD se tak budeme setkávat stále jen zřídka. Pro porovnání - 32GB SSD lze u našeho největšího e-shopu zakoupit za 16 000 Kč. Obdobný pevný disk s 8x větší kapacitou již od 1 500 Kč.
Výrobci pevných disků si samozřejmě chtějí svou pozici udržet co nejdéle, čas od času se tak objeví zpráva, že jsou SSD vadná, nebo tak jako v dnešním příkladu, že nesplnila očekávání. Svým způsobem je to pravda, mají ale několik nezanedbatelných kladů.
Prvním je mechanická odolnost, kterou mohou HDD jen závidět. Především v pracovních noteboocích nebo externích rámečcích je vysoká odolnost výborným argumentem pro SSD. Pevné disky dnes již umí odstavovat hlavičky při přetížení (pádu), takže nepoškodí povrch ploten, SSD dokáže ale i během otřesů normálně pracovat. Hodí se to například při jízdě po nezpevněné cestě.
Dalším plusem je nulová hlučnost a žádné zahřívání oproti HDD. Tichý běh ocení především majitelé notebooků, cvakání a hučení pevného disku při jednání je dosti nepříjemná záležitost. Absence zahřívání mobilní uživatele potěší určitě také, ocení ji však spíše majitelé výkonných PC, kteří tak nemusí řešit chlazení.
Výhoda v nižší spotřebě a vyšším výkonu je dosti otřesena po článcích v IT magazínech všech kategorií. Srovnání přenosových rychlostí dopadá pro SSD drtivě dobře jen v časech přístupu k souborům (SSD v řádech desetin milisekund, HDD v řádech milisekund). V dalších parametrech jsou na tom nejvýkonnější pevné disky s přenosovou rychlostí při zápisu/čtení o něco lépe. U notebooků je situace jiná, ve většině případů si lze oproti srovnatelným modelům pevných disků polepšit.
Horší je situace se spotřebou, která měla být chloubou SSD a očekávalo se tak velké rozšíření SSD právě v mobilních zařízeních. Server Tom´s Hardware provedl srovnání 12 uložišť v porovnání s pevným diskem a - žádné výrazné prodloužení výdrže nenastalo. Rozhodla však metodika, neboť byl k testu použit benchmark MobileMark. Ten poměrně často "sahá" na disk, což se při surfování a psaní stává jen minimálně (a s vypnutým swapem prakticky vůbec). Jak jsme si ukázali v tomto článku, SSD umí prodloužit výdrž až o 12 %, obecně se uvádí zlepšení o 5 % (tzn. o 15 minut z 5 hodin). I našich naměřených 12 % je však oproti předpokladům zklamání, marketing nás předpřipravil na daleko lepší hodnoty. Pro ultramobilní notebooky orientované na spotřebu může ale i pár procent znamenat několik desítek minut práce navíc.
Poslední výhodu, kterou osobně považuji za nejdůležitější pro svižnou práci, je konstantní rychlost při zápisu/čtení z uložiště, ať už je na něm uchováno 10 % dat, nebo je zcela zaplněné. U pevných disků totiž platí, že čím více dat máte uloženo, tím pomaleji data také přečtete. Na následujících obrázcích je tak již vidět rozdíl, vlevo je vidět snižující se přenosová rychlost HDD a vpravo již konstantní křivka pro SSD.
Shrnutí všech parametrů
Vývoj jde kupředu a vlastnosti SSD se budou zlepšovat. Pevné disky zde byly desítky let a měly dostatek času na to, aby se dokázaly vyvinout na dnešní úroveň. I tak jsou oproti mladičkým SSD hlučnější, hladovější a v noteboocích také pomalejší. Rozšiřování uložišť je nezadržitelné, oproti předpokladům ale značně zpomalené. S dnešními cenami a tvrdou kampaní konkurentů se s roztomilých cvakáním pevným disků budeme setkávat ještě hodně dlouho. Masovému rozšiřování tak zatím pomáhají jen ultralevné netbooky a další podobná zařízení.
