Jak takové loučení s týmem ve vašem podání vypadalo?
Tak, že po skončení Lombardie už jsem nenechal v autobuse Mitheltonu mé helmy a tašky s věcmi do deště, jak jsem to obvykle po závodě dělával, ale vzal jsem si je domů.
Co jste si na rozloučenou řekli s Mattem Whitem, šéfem týmu?
Rozebrali jsme Lombardii, popřáli si navzájem hezkou dovolenou a slíbili si, že se uvidíme zase v příští sezoně. Ten náš cyklistický svět je poměrně malý. Nechávám v Mitcheltonu spoustu kamarádů, ale dál se budeme vídat, jen už budeme v jiných dresech. Se všemi jsem se rozešel naprosto přátelsky.
Kola Scott jste tedy už vrátil?
Všechna až na jedno tréninkové, které jsem si ještě na chvíli ponechal. Potom půjde i tohle kolo dál. Většinou se taková kola z worldtourového týmu předávají do týmu do 23 let nebo do ženského týmu Mitcheltonu.
Kdy dostanete nová od stáje Dimension Data?
Začátkem listopadu. Za normálních okolností bych si už nějaké jejich kolo vzal domů po Lombardii, jenže oni letos jezdili na Cervelech a od příští sezony přecházejí na kola BMC. Ta změna chvíli potrvá. Musí se nejprve vypořádat s Cervelem a počkat, až některá naše tréninková kola dostanou od současného týmu BMC. Je to proto poněkud komplikovanější proces.
Jak složitý bude pro vás osobně přechod ze Scottu na BMC?
Už jsem byl za Zdeňkem Löffelmannem, který BMC v Česku zastupuje, a mechanikem Martinem Šťastným, sepsali jsme míry, řešili velikost rámů. Snad to bude dobré. Až si na něj sednu, uvidím, jestli ještě musím něco měnit. Právě to je důvod, proč si stále nechávám doma i jedno kolo Scott. Když potom máte staré i nové kolo vedle sebe, přece jen vše porovnáte lépe, než když máte jen údaje napsané na papíru.
O BMC se zároveň traduje, že dokázali skvěle „vychytat“ i své časovkářské speciály.
Říká se to, tak uvidíme. Za ta léta, co jsem u profesionálů, si zatím nemohu stěžovat na jediné kolo, na kterém jsem jezdil, od Bianchi přes Cannondale, Specialized a Scott až teď k BMC. Měl jsem štěstí na kola špičkových značek, to se pak z jedné na druhou přechází poměrně dobře.
Na rozdíl od kol týmové oblečení Dimension Data až do 1. ledna používat nesmíte, že?
Takové je pravidlo UCI, smlouvy se stájemi platí vždy až do konce roku. Takže budu dál trénovat v oblečení Mitcheltonu a teprve 1. ledna smím obléci nový dres Dimension Data.
Uchoval jste si doma v podobě dresů vzpomínku na každou stáj, za kterou jste dosud jezdil?
Ano, nechávám si z každého profitýmu aspoň jeden dres.
Takže teď budete mít dres z pátého týmu.
Akorát je musím najít. Zatím jsou hodně zmuchlané ve skříni za věcmi, co běžně používám. Ale vždycky jednou za čas udělám v té skříni pořádek. Mám tam můj úplně první profesionální dres z Liquigasu a pak i ten z mého posledního, pátého roku v této stáji. K tomu jeden z Astany, další z prvního roku v Saxu a ještě jeden z té samé stáje, když se přejmenovala na Tinkoff. Navrch jeden český mistrovský z Oriky a letošní z Mitcheltonu-Scott.
Jak hodnotíte vaše dva roky v této stáji?
Nebyly úplně pozitivní, ale ani negativní. Vzájemně jsme si toho s týmem hodně předali. Šlo o dva roky, během nichž jsem se i trochu hledal a prožil těžší chvíle, ale i ty vás ženou dál. A mám na kontě pár individuálních i týmových výsledků, se kterými mohu být spokojen. Chyběl jsem sice u vítězné Vuelty Simona Yatese, ale také ta byla výsledkem práce, kterou jsme po celé ty dva roky se Simonem dělali. Navíc jsem se konečně naučil důstojně angličtinu, kterou teď budu používat rovněž v Dimension Data.
Pozoroval jste, že se před vašima očima Mitchelton-Scott mění?
Za ty dva roky tým hodně vyrostl. Je dobře nastavený. Mají dva velké talenty, bratry Yatesy, a třetího lídra Estébana Chavese, u kterého se uvidí, jestli se probere, nebo ne. Poslední dva roky měl složité, ať už kvůli pádům, nebo viru, který ho letos oslabil. Jeho sebevědomí tím padlo dolů. Celkově však má Mitchelton velký potenciál. Sdílejí podobnou filozofii jako kdysi v Liquigasu šéfové týmu Amadio a Zanatta. Jelikož nedisponují až tak velkým rozpočtem, snaží se pracovat s mladými - s tím rizikem, že když potom ti jezdci přerostou finančně přes jejich možnosti, budou je muset pustit pryč.
Vrátit cyklistice co mi dalaO nadaci Qhubeka i vlastní akademii U stáje Dimension Data oslovila Kreuzigera iniciativa, díky které tým vydělává na kola pro děti z chudých afrických rodin, v rámci nadace Qhubeca. „Při soustředění v Kapském Městě jim sami máme kola předávat,“ říká. Zároveň se snaží vracet cyklistice, co mu dala, i prací pro vlastní akademii, kterou v Plzni společně s Petrem Kubiasem založil. „V prvním roce máme 16 titulů a 40 medailí z mistrovství republiky různých kategorií,“ pochvaluje si. |
Byl jste především mentorem a pomocníkem jejich lídrů. V Dimension Data bude vaše role přece jen jiná.
Také tam jsou mladí a nadějní jezdci, ale dostanu víc prostoru pro sebe. Je to pro mě výzva. Na Ardenách mohu navíc spolupracovat i s Valgrenem a Gasparottem, se kterými jsem už jezdil. Na to se obzvlášť těším.
Už máte naplánovanou přípravu na další sezonu?
Hned po dovolené začnu fyzickou přípravu, nějakou posilovnu, lyže, túry. Od 11. listopadu mě čeká první soustředění s Dimension Data v Kapském Městě, kde si pořádně vyzkouším materiál. Odtud se přesunu do Itálie na Gardu a tam už budou na programu suchá příprava i kolo. A začátkem prosince odletím na kemp na Kanáry.
Šéf vašeho nového týmu Doug Ryder v předstihu zveřejnil, že byste měl v příští sezoně startovat na Tour. Jaký bude váš další závodní program?
Chtěl bych se rozjezdit začátkem února v etapách Kolem Valencie a pak zamířit do tepla, na Omán a Emiráty. Následuje Tirreno nebo Paříž-Nice, odkud budu formu směřovat k ardenským klasikám. Po nich kratší pauza a příprava na Tour. Giro tentokrát nepojedu. Mám ho sice strašně rád, ale trpím alergiemi na pyl, takže se ho pokusím v budoucnu z mého programu eliminovat a spíš se soustředit na Tour, což je program, který mi víc sedí.
Sedělo vám letos i mistrovství světa v Innsbrucku. Bezprostředně po něm jste byl se 6. místem nespokojený. Už vám dochází, jakým bylo úspěchem?
Tak já jsem věčně nespokojený. Ale ano, úspěch to určitě byl. Doufal jsem, že si potom trochu odpočinu a ještě zakončím sezonu dobře na Lombardii, což se nepovedlo, protože do mistrovství jsem investoval opravdu spoustu energie a už jsem se z následné únavy nedostal. Každopádně věřím, že ani to 6. místo na mistrovství nemusí dlouho zůstat českým maximem. Za rok se jede v Yorkshiru na klasikářské trati, která by měla svědčit Zdeňku Štybarovi a Petru Vakočovi, a další rok má být ve švýcarském Aigle šampionát opět vrchařský.
Největší vyčerpání? Na loňské Tour10 NEJ Romana Kreuzigera v Mitcheltonu-Scott    Nejlepší závod Většinou to je ten, který člověk vyhraje – takže loňský PRO Ötztaler 5500. Ale i letošní ardenské klasiky a mistrovství světa. Na každý závod, který se povede, máte specifické vzpomínky. Říci jen jeden je složité. Nejhorší závod Loni mě mrzelo Strade Bianche, kde jsem spadl. Celý začátek loňské sezony nebyl dobře chycený. Ale na ty nejhorší závody se radši snažíte zapomenout, abyste se namotivoval na ty nové. Nejkrásnější vzpomínka Když jsem do týmu přicházel, při prvním soustředění jsme se z Varese přesunuli do švýcarského horského střediska ve Gstaadu na teambuilding. Hráli jsme hokej, chodili na túry, jezdili na fatbicích. To byl skvělý zážitek. Nejkrásnější soustředění Pro mě Kanáry. Pro někoho jsou suchou kamenitou pouští, ale když dojedete doprostřed ostrova, zeleně a hor je tam dost. Prostředí pro cyklistiku přímo fantastické. Největší vyčerpání Loňská Tour, na které jsem se docela trápil. Ta byla hodně náročná. Nejlepší kamarád v týmu Znal jsem už předtím Michaela Albasiniho z Liquigasu a Chrise Juula Jensena z Tinkoffu, s těmi jsem si rozuměl. Ale měl jsem blízko i k bratrům Yatesovým. Z těch šestadvaceti lidí mi určitě tak dvacet bude chybět. Největší smíšek v týmu Chris Juul Jensen, jednoznačně. Toho je všude plno a je nezastavitelný srandista. Když jsme s Chrisem na závodech a náhodou zavádne ticho, tak víte, že se děje něco špatného a že mu něco je. Což se stává málokdy, protože on je většinou dobře připravený. Největší pracant Svein Tuft, navzdory svému věku. Nakonec se rozhodl neskončit a na příští rok ještě podepsal v kanadském týmu Rally Cycling. Nejtěžší rozhodnutí Asi to, kdy jsem se zase nechal přemluvit k Giru a nezůstal jsem u Tour. Nejpřekvapivější výsledek Že Simon Yates dokázal vyhrát Vueltu už letos. Vzhledem k tomu, jak útočně závodil na Giru a jak se rychle dokázal poučit z chyb, které tam udělal, jsem z toho měl upřímně radost. Udělal obrovský pokrok a já ho viděl růst a zlepšovat se. Bylo skvělé sledovat, jak vítězí na Vueltě. |
