Nadšený i zmatený byl tehdy v Le Havru, vždyť jeho etapový triumf se zrodil v úplně jiné etapě, než na jakou si myslel. Teprve s odstupem času si uvědomoval, co vlastně dokázal.
Vašeho triumfu z Le Havru si tedy postupně vážíte víc a víc?
Asi jo. Nejdřív mi nic nedocházelo, událo se to strašně rychle. V té samé etapě si Tony Martin zlomil klíční kost, náš tým tak ztratil žlutý dres – a já zároveň vyhrál. Ani jsem se nemohl pořádně radovat. Ale když jsem loni místo Tour seděl jen u televize, hodnota toho vítězství i pro mě narůstala.
Těžce jste skousával, když vás po zdařilé premiéře šéfové týmu loni v nominaci opomněli?
Já byl loni připravený jen na scénář Tour. Dělal jsem vše pro to, abych na ní byl ve stoprocentní formě. V hlavě jsem nosil jen Tour, Tour, Tour. A potom mi den po závodu Kolem Švýcarska řekli: Nejedeš na ni. Dost mě to zlomilo. Ani jsem neměl nastudováno, jaké mohu jet přes léto jiné závody.
Poučil jste se? Upínal jste se letos na Tour méně?
Určitě. Měl jsem nachystané dva scénáře. Kdyby mě nevybrali, s rodinou bychom jeli do Livigna, kde bych trénoval na další část sezony.
Čím je pro vás Tour tak výjimečná? Vuelta bývá profilem těžší a o Giru se letos psalo, že je lépe obsazené než Tour.
Ale na Tour vás pohltí ten cirkus kolem. Přirovnal bych to ke klasice Kolem Flander. Tu miluju kvůli její úžasné atmosféře. A na Tour je každý den jako závod Kolem Flander. Občas se nedá u tratě ani zastavit na čurání, protože všude je neuvěřitelná masa lidí. To vám jako závodníkovi dodává nesmírnou energii i pocit štěstí, že na takovém závodě můžete jet. I když jde zároveň o obrovský stres.
Fantastic atmosphere at the #TDF2017 team presentation! Dusseldorf, you are great! Thank you for the welcome! https://t.co/GgGPmgP3uP
A obrovské fyzické vyčerpání. Vytěsňujete myšlenky na to, jak moc to bude bolet?
Ono je to spíš o tom, že se na Grand Tour vaše tělo dostává do stereotypu, ve kterém pak jede.
Setrvačností?
V posledních dnech trochu i jo. Kdyby závod trval o týden déle, zvládlo by ho tělo taky. Čtyři týdny místo tří by už nehrály roli.
PAMÁTNÝ DEN. 9. července 2015, Zdeněk Štybar vítězí v etapě Tour do Le Havru.
Před Vueltou jste vždy říkal: Mám vyhlédnuté etapy, kde chci zaútočit. Máte je i tentokrát?
Nějaké jo. Ale v týmu je se mnou i Phil Gilbert (oficiálně jeden ze tří lídrů týmu vedle D. Martina a Kittela). Klasikářské etapy, které sedí jemu, sedí i mně. Musím být ve správnou chvíli na správném místě.
A mít Gilbertovo svolení.
Všichni jsme profíci. Každý z nás musí umět říct: Dnes na to mám, dnes na to nemám. Pak se jede na nejsilnějšího. Třeba předloni v Le Havre jsem vůbec nečekal, že bych toho dne mohl vyhrát – a stalo se to.
Štybar na Grand Tour1 etapu dosud na Tour vyhrál, šestou v ročníku 2015, jež finišovala v Le Havru.
3 účasti už nasbíral na Vueltě. V roce 2014 také na španělském klání Grand Tour vyhrál etapu. |
Zato v předchozí etapě po kostkách, na kterou jste si v tom samém ročníku myslel, vám tým oznámil: Pojede se jen na žlutý dres Tonyho Martina.
Někdy to tak bývá. Na Tour se všichni mnohem víc než jindy snaží, aby tým měl jasný plán a držel se ho. Jarní klasiky bývají proti tomu mnohem víc závody fantazie.
V sestavě máte letos rovněž Marcela Kittela, jednoho ze tří nejúspěšnějších sprinterů současnosti. Quick-Step s ním chce vyhrát co nejvíce etap. I to vás bude svazovat, že?
Určitě. Ráno se podívám na profil etapy a blikne mi v hlavě: Hmm, tady na tom kopci by se možná dalo ujet. Jenže pak je týmová schůze a řekne se: Dnes z toho uděláme sprinterskou etapu, vše pro Marcela. O. K., v pořádku, podřídím se.
Tým vás navíc prezentoval jako součást Kittelova sprinterského vláčku. Loni jste Meersmanovi dokonce na Vueltě rozjížděl spurty jako jeho poslední muž. Jaká pozice na vás čeká nyní?
Třetí, čtvrté místo před Kittelem. Super bylo, že po závodě v Kalifornii jsme byli s Marcelem dva týdny na vysokohorském kempu v Coloradu. Sblížili jsme se i jako kamarádi.
Loni však na Tour svému podpůrnému týmu za rozjíždění spurtů poněkud vyčinil.
Ono strašně moc záleží na timingu. Problémem je, že sprinterských vláčků poslední dobou přibývá. Navíc se dopředu spurtů tlačí i jezdci pro celkovou klasifikaci. I když ti by se letos mohli stáhnout trochu dozadu, protože platí nové pravidlo, podle nějž se i při třívteřinové mezeře v balíku započítá všem jezdcům stejný čas.
V horských etapách můžete Kittela dostat na starost na opačném konci pelotonu, pokud bude zapotřebí, aby „přelezl“ kopce v časovém limitu. Tak jste předloni převážel Marka Cavendishe přes Pyreneje i Alpy...
... a ve sjezdech jsme jezdili totální šrot, bojovali o každou vteřinu, aby Mark nechytil limit. Normálně zbytečně neriskuji, ale tehdy to bylo nutné. Jedete hranu, stodvacítkou v tunelu, koukáte na ty zdi kolem sebe a říkáte si: Tady kdyby mi ustřelila galuska, kdo ví, jak by to dopadlo.
A JEDEME! Zdeněk Štybar útočí na republikovém šampionátu v Žiaru nad Hronom.
Jaká vůbec nyní ve stáji Quick-Step panuje nálada? Od začátku roku se hovořilo o tom, že kvůli nedostatku financí může stáj po sezoně skončit. Jak se závodí v takové nejistotě?
Úplně stejně jako bez ní. Na to myslet nesmíte. Já věřím, že šéf naší stáje Patrick Lefevere to dokáže, peníze sežene a budget bude mít stejný. Je to schopný manažer.
Objevily se spekulace, že budget bude jen poloviční, a také proto tým po sezoně opustí Kittel, Gilbert, Alaphillippe a Dan Martin.
I to je možné. Sám čekám, jak k tomu Patrick přistoupí. Ale já doufám, že tým bude pokračovat na stejné úrovni jako dosud.
A vy v něm? Smlouva vám končí, nabídky z jiných stájí jistě jsou.
A já je určitě zvažuji. Jsem otevřený všem možnostem. Uvidíme, co všechno mi přistane na stole.
Češi na Tour 2017
|
Chtěl jste mít jasno během Tour. Jste z čekání a rozhodování nervózní?
Ani ne. Nemám kam chvátat. Před dvěma lety, kdy mi také končila v Quick-Stepu smlouva, mě to sžíralo víc. Tehdy jsem pořád přemýšlel: Co mám udělat? Mám odejít, nebo zůstat? Chtěl jsem mít novou smlouvu co nejrychleji podepsanou. Zato letos jsem docela v klidu. Důkladně si vše promyslím.
Každá varianta má pro a proti.
Samozřejmě. V Quick-Stepu bych věděl, co mě tam další léta čeká, protože struktura týmu by byla pravděpodobně stále stejně dobrá. Ovšem láká mě i nějaká změna. Poznat nové lidi, nový styl závodění.
Navíc být na klasikách jasným lídrem.
Třeba. I když v Quick-Stepu jsme měli tým kolem Toma Boonena a také to fungovalo.
Profil 104. ročníku Tour de France
Coby jeho pomocník jste se letos propracoval k druhému místu na Paříž – Roubaix, vašemu nejlepšímu výsledku sezony. Nakolik jste s ní zatím spokojen?
Nebylo to úplně to, co jsem si představoval. Vlastně ani Roubaix. Jdete do závodu s tím, že chcete pomoci kamarádovi (Boonenovi), aby vyhrál své rozlučkové Roubaix, a pak vám čtyři kilometry před cílem do vysílačky řeknou: Zkus ho vyhrát sám, Tom už se k vám nedostane. Než se z té zprávy proberete, je tu cíl. Každopádně jsem však na Roubaix jiným týmům ukázal, že pokud shánějí někoho na tento prestižní závod, tak já ho jezdit umím. Doufám, že ho jednou i vyhraju.
Formu na Tour jste pak piloval při závodech Kolem Kalifornie a Kolem Švýcarska. Jaká tedy je?
Ve Švýcarsku jsem byl po návratu z Ameriky docela mrtvý a dlouho se dostával z časového posunu. Až postupně se mi jezdilo líp, forma přicházela. Titul českého mistra mi pak dodal sebevědomí pro Tour.
Začínáte ji v Německu s německou hvězdou Kittelem. Je tlak větší než obvykle?
Je to stejné jako s Boonenem na belgických klasikách. Tlak bude. Ale na tlak jsme zvyklí.
