V 38 letech je Štochl jedním z posledních zástupců generace třicátníků, která dlouho tvořila osu reprezentace. „My brankáři jsme držáci,“ usmívá se; „starou partu“ bude ve čtvrtek ve Francii zastupovat i další gólman Martin Galia.
Jinak ale tým před přetěžkým startem pod vedením nových trenérů souží mnoho zranění. „Taková je situace, musíme se s ní srovnat,“ říká Štochl a nabízí recept, který se při prekérním stavu pokouší aplikovat v Berlíně: „Nemůžeme řešit, co by, kdyby... Prostě máme tyhle hráče, trenéři je vybrali podle nejlepšího vědomí a svědomí. Jsou tady momentálně ti nejlepší házenkáři z Česka, kteří jsou k dispozici. A hráči jsou šikovní.“
I tak ale souhlasíte, že budete ve Francii velkým outsiderem, ne?
Víme, jaká je situace. Chybí nám osm hráčů - to by byla ztráta pro každý tým. V hlavách ale musíme mít, že tohle mužstvo má nějakou kvalitou a úroveň. Je třeba hrát na hranici našich schopností. A ne si říkat: Ježíš, my jedeme do Francie na momentálně nejlepší tým na světě. To bychom rovnou prohráli.
Zprávy o marodech se pořád vrší. Co s tím můžete vy zdraví dělat?
Nic, jen to brát jako realitu. Je fakt, že Francie je o to větší favorit, ale tím by byla tak jako tak. Zápasy proti ní i v neděli s Makedonií nebudou vůbec jednoduché. Ale máme tady šikovné hráče. Nevidím důvod k velké panice.
Nedělní duel ve Zlíně s Makedonci může být pro průběh skupiny klíčový. Nesvádí to, abyste se soustředili spíš na něj, a ne na giganta z Francie?
Samozřejmě se můžeme bavit o teoriích, pro čtenáře je to zajímavé. Ale z pohledu profesionálního sportovce každý trénink a každý zápas musíme odevzdat vše a je v podstatě jedno, jestli proti Francii, nebo Ázerbajdžánu. Do Chambéry jedeme s určitou taktikou, kterou budeme chtít plnit a předvést náš maximální výkon. Jestli to bude stačit na body, je druhá věc.
Český gólman Petr Štochl čelí střele na Euru 2014 v duelu s Makedonií.
A může to stačit? Francie je fenoménem posledních let.
Zásadní je, abychom byli spokojení s naší hrou. Abychom byli schopní předvést, co v nás je. Co umíme. Uvidíme, jestli to bude dostačující.
V čem je vlastně Francie tak silná, že sbírá jedno zlato za druhým?
Má obrovskou výhodu, že jejich generační výměna proběhla až na jeden výpadek bezbolestně. Mají velké množství kvalitních hráčů a nové do systému dobře zapracovávají. Všichni jejich házenkáři jsou výjimeční, každý v něčem jiném. Mají toho spoustu za sebou, sehráli mnoho důležitých finálových duelů, zkušenost je obrovská. A když už jim to nějak nefunguje, je v brance Omeyer a ten to pochytá.
Od Francie k vám. Jak se vám zatím líbí, jak mužstvo vedou vaši dlouholetí spoluhráči z reprezentace Jan Filip a Daniel Kubeš?
Kluky dlouho znám a vím, jakou mají filozofii, jakým směrem chtějí jít. Líbí se mi to, maximálně je podporuju. Nemám vůbec strach; věřím, že to bude fungovat.
Přece jen, jaké to pro vás je, když vás trénují vrstevníci?
Je to věc ne složitá, ale pro mě s Martinem Galiou zvláštní, obzvláště když tu nejsou Pavel Horák a Filip Jícha, kteří se k naší generaci taky počítají. Všichni mí dlouholetí spoluhráči působí v realizačním týmu ( i manažer Karel Nocar), ale já se pořád řadím mezi hráče a ještě jím nějakou dobu být chci.
Jak to tedy řešíte?
Honza, Dan i Karel jsou moji kamarádi, nebudu dělat, že je neznám. Na kafe si spolu v pohodě zajdeme, ale taky to musí mít nějaký řád - na jedné straně je trenér, vedoucí, manažer, na druhé hráči. Ale já věřím, že to může být výhoda. Propojení mezi zkušenějšími a trenéry fungovalo vždycky a fungovat musí.
