Umělá stěna lezce slušně živí

  • 1
Brno - Prostor připomíná polstrovanou celu pro šílence. Místo podlahy je žíněnka, do které se boří nohy. Všechny stěny kolem, včetně stropu, jsou nahusto pokryty úchyty. Na stěně s jejich pomocí leze člověk. Hbitý jako moucha, s rukama a nohama pavouka. A schopnostmi netopýra. Na umělém balvanu zapuštěném ve zdi, který má v průměru kolem deseti centimetrů, se za špičky nohou zavěsí hlavou dolů, díky tomu si může pohodlně protřepat ruce.

Je to hubený devatenáctiletý kluk. Tím, že leze po umělých stěnách, si vydělává na živobytí.Je dobrý, skoro nejlepší. Tomáš Mrázek je juniorským mistrem světa a na světovém šampionátu dospělých už skončil druhý.

Leze po umělých stěnách, a když má chuť, i po skalách. Žije krásný sen. Dostává peníze za to, bez čeho nemůže být. Filozofie? Silový balet? "Lezení je smysl života. Kdybych nemohl lézt, nebavilo by mě žít," říká.

Je to silná věta. Zvlášť proto, že ji nepronesl zbrkle. Mrázek hodně přemýšlí. "Ne každý je takový. Ale platí, že pro všechny lezce je to životní styl. Někdy je to sobecké. Někdo má rodinu a odjede si na čtrnáct dní pryč na skály."

To se lehko říká mladému muži bez závazků. Co se stane, až se bude muset starat o rodinu? "Zatím ji nechci. Ale až skončím se závoděním, budu lézt dál. Rodina to bude muset brát." Je to až posedlost. Mrázek svůj sport popisuje krásnými slovy. Filozofie. Světonázor. Silový balet.

V čem spočívá ta nádhera? Je ve volnosti pohybu, jakou stěna dovolí. Ve výzvě, která čeká, když člověk vzhlédne. V adrenalinu, který se vzdouvá v krvi, když lezete několik metrů nad zemí, přesto docela v bezpečí, neboť pád tlumí žíněnka. I v tom, že je lezec nahoře sám.

Odvážné srdce činí rozdíl mezi dvěma pojetími tohoto sportu. Manažerovi, který shodí sako, stačí, když si ve stěně protáhne klouby. Mrázek, jako závodnické eso, si staví stále těžší překážky.

Bez lezení vydrží jen den Na soukromé stěně ukryté v jedné z vil kousek od Brna mezi chyty vystupuje hladká roura. Od podlahy ke stropu je dlouhá čtyři metry a polovinou zůstává ve zdi.

Právě po téhle rouře Mrázek umí vylézt až nahoru. Tady je úspěch nemožný bez síly ducha, bez energie z nitra. "Před obtížnou cestou se musím nabudit. Vnitřně se přesvědčit, že to jde přelézt." Cítí potřebu lézt. Stačí mu tričko, lezecké boty a torna s magnéziem proti pocení rukou, kterou má upevněnou kolem pasu.

Mezi lezci se tomu říká "maglajz pytlík" neboli "maglajzák". Mrázek zažil tři měsíce, kdy kvůli zranění nemohl na stěnu. Byly to pro něj těžké okamžiky."Jako abstinence při drogové závislosti," vypráví.

 "Bez lezení vydržím den, dva už ne. Začnou se mi potit ruce. Chybí mi to uvolnění, kdy zapomenu na zbytečnosti. Jenom lezu, nezajímám se, co je kolem. Když přestanu lézt, zdá se mi, že všechny problémy řeším až moc, že se zabývám každou maličkostí." Pro pravého lezce je takový pocit důležitější než první místa v závodech. Ale přesto se ti nejlepší spolu poměřují.

Závodí se v bolderingu na krátkých stěnách bez zajištění. A pak v soutěžích na obtížnost.  Trasy jsou delší a závodníci jsou jištěni lanem. Ta ale pomáhají jen proti pádu na zem,  jinak jich lezci nesmějí využívat. Vítězí ten, kdo po předepsané trase vyleze nejvýš. Právě  v téhle kategorii je Mrázek úspěšný. Letos vyhrál prestižní závod Rock Master. Tam  pořadatelé zvou jen absolutní elitu.

Když spadnu, prohraju

"Závodění je krásná věc. Parta lidí řeší problém a hned je tam srovnání. Ale spoléhám na sebe. Když spadnu, prohraju," vypráví Mrázek. "Ze začátku si člověk dělá, co chce. V tomhle sportu ale nemohou být dobří povrchní lidé, kteří se nezabývají věcmi do hloubky."

Profesionální lezec se živí tím, že řeší problémy ve stěně do posledních podrobností. Peníze se dají vydělat jako odměny na závodech nebo jako příspěvky od sponzorů. "Uživíte se. Možná si koupíte auto nebo byt. Ale až skončíte, začínáte znovu." Mrázek se přesto na tuhle nejistou cestu vydal. Loni maturoval. Čtyři měsíce žil s deseti tisíci korunami, které vydělal lezením.

Než získal sponzory a stal se profesionálem. "Můžu se zranit. Ale když se to stane, skončím s tím, že už jsem něco dokázal." Zranění se lezci hrozí jako každý jiný profesionální sportovec. U nich jsou nejdůležitější prsty na rukou. Do nich se soustředí síla, na nich visí úspěch.

Ty prsty poznáte na první pohled. Jsou tlusté, asi dvojnásob než běžné. Klouby po tréninku červenají kvůli oteklinám. Nehty jsou krátké, dlaně mozolnaté."O své prsty se starám," tvrdí Mrázek. Používá protizánětlivé masti. Snaží se stejný čas jako tréninku věnovat i regeneraci.

Přesto ví, že si prsty může kdykoliv poškodit. Jedině v tom vidí u svého sportu chybu. "Každý profesionální sport je svině, jde o zdraví."

Lezec na umělé stěně v Brně-Jehnicích.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž