Turecká Antakya, známá ve starověku jako Antiochie, láká turisty už řadu let. Není divu. Najdete zde třeba jeskyni svatého Petra, jeden z nejstarších kostelů na světě.
Na pozemku ke stavbě hotelu našli archeologové neuvěřitelné množství zachovaných památek.
A právě jen pár set metrů od něj vlastnil už od devadesátých let minulého století místní podnikatel Necmi Asfuroglu velký pozemek a chtěl na něm vybudovat špičkový hotel. Místní předpisy si ovšem vyžádaly archeologický výzkum. Nikdo však nečekal, jak úspěšný bude.
Vše začalo rozbitou amforou, pak přišel nález sochy a následovaly barevné kousky mozaiky na ploše asi 17 000 metrů čtverečních. Výsledek? Archeologové objevili centrum a doslova „srdce“ Antiochie, jednoho z největších měst římské říše, a to od lázeňského domu přes obrovské fórum s mramorovou podlahou po tisíce artefaktů a největší podlahovou mozaiku na světě.
Původně oslovené architektonické studio svou účast na projektu rychle vzdalo, Asfuroglu nikoli. Obrátil se na ateliér EAA-Emre Arolat Architecture, který založil Emre Arolat a Gonca Pasolarová v roce 2004.
Právě architektka Pasolarová představila na podzim tohoto roku projekt hotelu formou videoprezentace na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění DOX, kde se vyhlašovali vítězové soutěže Interiér roku 2019.
Historie musí být zachována
Město Antiochie bylo podle starověkých zdrojů čtvrtým největším městem za vlády slavné římské říše. Když chtěl Necmi Asfuroglu, majitel pozemku s plochou přibližně 20 000 m2, zahájit stavbu pětihvězdičkového hotelu nedaleko kostela svatého Petra, myslel si, že archeologický výzkum bude jen formalita. Nebyla.
Nález významných archeologických artefaktů rychle rozhodl o tom, že si Rada pro ochranu kulturních a přírodních aktiv vyžádala od investora zahájení vědeckého archeologického výzkumu.
 |
Byla vytvořena vědecká komise včetně archeologů, historiků umění, restaurátorů i architektů k vyhodnocení nálezů. Byly pozoruhodné, patřily k různým civilizacím. Průzkum však také odhalil nemožnost výstavby klasické budovy na pozemku. Jeden z členů vědeckého výboru investorovi proto doporučil, aby se obrátil na studio EAA.
„Napětí mezi významem archeologických nálezů, jejich omezeními a přísnými programovými kódy hotelu bylo hlavním determinantem, který představoval kontextový a fyzický rámec projektu. Narušil konvenční typologii hotelu a nastolil myšlenku integrace veřejného muzea, které by vystavovalo obnovené archeologické artefakty,“ vysvětluje Pasolarová.
Architekti tak intenzivně spolupracovali s archeology a historiky. Nad archeologické naleziště umístili střechu, takový ochranný baldachýn na silných pilířích, které se postavily na místech bez ruin či do starého koryta řeky procházejícího středovou osou místa. Podoba krytého naleziště má i svou výhodu, chrání památky před nepřízní počasí či „nenechavými“ turisty, kteří by si chtěli odnést nějaký suvenýr...
Nalezené mozaiky patří k archeologickým pokladům. Jejich motivy použili architekti i k výzdobě pokojů.
Běžná hotelová zařízení, jako jsou taneční sál, restaurace, noční klub či bazén, která bývají většinou umístěna v přízemí hotelu, navrhli architekti do prostor v úrovni střechy.
Ve spodní části, přibližně patnáct metrů nad nálezy, byla postavena mřížová konstrukce s ocelovými nosníky. Off-site sestavené prefabrikované moduly hotelových pokojů pak nad tímto systémem s meziprostory „zavěsily“ jeřáby.
Přímo pod místnostmi, přibližně deset metrů nad starými ruinami, byla navržena hotelová lobby a salonky. „Prostorová plynulost a propustnost, která pokračuje v každém patře, umožnila různá vizuální spojení s archeologickým nalezištěm,“ upozorňuje architektka Pasolarová.
Několik metrů nad zříceninami bylo navrženo archeologické muzeum a archeopark, které jsou snadno dosažitelné z úrovně ulice Kurtuluş, hlavní trasy, která spojuje místo s centrem města. Tímto způsobem se projekt otevřel pro veřejné použití. „Cirkulační síť“ složená ze zavěšených mostů a ramp byla uspořádána podle ruin a umožňuje jejich pozorování návštěvníky zblízka, bez jakéhokoli fyzického kontaktu.
„Hlavním cílem návrhu od začátku až do konce bylo, aby měl Museum Hotel Antakya pozitivní dopad na místo, na němž stojí jako jedinečná budova, která současně těží z potenciálů a příležitostí kontextu,“ dodává Gonca Pasolarová.
Některé pokoje mají přímý výhled na naleziště.
Gonca PasolarováArchitektka Gonca Pasolarová je spoluzakladatelka studia EAA-Emre Arolat Architecture. Narodila se ve Švýcarsku a svá vysokoškolská studia zahájila na Středním východě na Technické univerzitě v Ankaře v Turecku, kde také získala magisterský titul v oboru architektury. V roce 2004 si společně s Emre Arolat vytvořili vlastní praxi v Istanbulu jako EAA-Emre Arolat Architecture. Během své kariéry získala řadu prestižních ocenění a stala se řídící partnerkou EAA, což je pozice, kterou v současné době zastává pro kanceláře v New Yorku, Londýně a Istanbulu. Poté, co v roce 2010 získala ocenění Evropského centra pro architekty do 40 let, které se uděluje za vynikající výkon v oblasti architektury a designu, se také stala známou jako jedna z pěti nominovaných na cenu AJ Women Architects of the Year v roce 2015. V roce 2017 byli Pasolarová a Arolat hostujícími profesory Normana R. Fostera na Yale School of Architecture. |
