Lidé v Číně houfně nakupují byty. Ale nemíní v nich bydlet, ani je nepořizují pro rodinu. Koupi nemovitostí chápou jako investici. Spekulativně doufají, že na ní někdy v budoucnu vydělají. Není se čemu divit. Počet majetných Číňanů stoupá, ale výběr kvalitních investičních příležitostí je stále malý.
Především ve velkých městech jako jsou Hongkong, Šanghaj nebo Peking vznikají celé čtvrtě duchů. Ale nejen tam. Stavební ruch zasáhl celou Čínu. Dokonce se staví i kompletně nová města. Veškeré domy rostou na "zelené louce". Čína tak má miliony bytů, ve kterých nikdo nežije a o které se nikdo nestará.
Ve všech neobydlených a nevyužívaných domech by mohlo žít až 200 milionů lidí
Vznik a výstavbu tisíců bytů a moderních objektů má na svědomí snaha Číny o neustálý růst HDP. Prospívající ekonomika a růst zní pro vládu a banky, které výstavby financují, rajsky. Brzy ale může přijít kruté vystřízlivění. (viz článek o čínském městě duchů, kde stojí prázdné i vládní budovy)
Nemovitosti totiž stále nenašly své uplatnění a vklady se nezhodnocují. Navíc realitní bublinu budou po jejím splasknutí s největší pravděpodobností provázet problémy nejen ekonomické, ale i takové, které se týkají životního prostředí.
V rezidenčních čtvrtích jsou byty velmi často prodané. Majitelé v nich však nebydlí a nájemníci nemají zájem
Stavební práce se v Číně totiž dělají dost nešetrně a bez ohledu na přírodu.
V porovnání s tímto stavem a především rozsahem mohou pak vypadat realitní problémy, se kterými se potýkala Amerika nebo Evropa, až nicotně.
První čísla přinesl audit největší čínské energetické společnosti State Grid Corporation. Provedla měření v 660 čínských městech a zjistila, že až 65 milionů domů má za poslední půlrok v odběrech elektřiny nulové hodnoty.
Až absurdně monumentální se zdá koňské sousoší na náměstí Kangbaši v městě Ordos
V těchto neobydlených a nevyužívaných domech by mohlo nalézt domov až 200 milionů lidí, když počítáme jeden byt pro jednu typickou čínskou rodinu, která se skládá ze tří členů, rodičů a jednoho dítěte.
Redaktor BBC v Číně Robert Peston popisuje situaci jako bezútěšnou. "Když stojíte uprostřed ulic, které tvoří celé bloky kanceláří, nákupních galerií a bytů a nikde kolem sebe nevidíte živou duši, musí vám být jasné, že se děje něco podivného, až zvráceného."
Čtvrť Dongšeng v Ordosu je aktuálně nejobývanější částí města
Místní političtí představitelé ale stavební boom stále obhajují. Tvrdí, že výstavba a osídlení ještě není ve finální fázi a na příliv nových občanů se teprve čeká.
Například město Ordos v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko bylo vystavěno pro milion lidí. Jsou v něm místa pro obchody, restaurace, kavárny, úřady, moderní budovy divadla, opery, knihovny i výstavní síně. Podle plánů by zde měli žít mladí lidé, budoucí elita země.
Objekt městského muzea v Ordosu není ještě zcela dokončen
Město se také chlubí tím, že v průměru v něm připadá na jednoho obyvatele druhý nejvyšší příjem v celé zemi. Ordos se tak zařadil za Šanghaj, ale předstihl například i Peking. Nové město stojí již pět let, ale žije v něm jen necelých dvacet tisíc lidí.
Peston ale dodává, že urbanistický styl výstavby vůbec neodpovídá tomu, jak jej známe na západě. Neexistují žádná omezení a stavby proto hýří futuristickými tvary, popřípadě se snaží neuměle kopírovat západní vzory.
Vznikají hybridní konstrukce, podivné stavby, které se snaží dosáhnout modernity. Bizarní podívanou navíc doplňují koňská sousoší, sochy dělníků nebo památníky věnované Čingischánovi.
Pohled na neobydlené čtvrti. V ulicích nejsou lidé, auta, ani náznak života
