Dánská písničkářka, která se usadila v Berlíně, sbírá hudební ceny a boduje v žebříčcích svou křehkou muzikou postavenou na klavírních melodiích, které zároveň znějí tak, jakoby ani nepatřily do hlučné současnosti.
Agnes ObelKDE: Palác Akropolis  |
Agnes Obel na sebe upozornila před třemi roky debutovým albem Philharmonics, kolekcí skladeb postavených na klavíru a jejím hlase. Svým náladovým minimalismem ji ovlivnil Erik Satie, dále Claude Debussy nebo PJ Harvey se svými pozdními deskami. Album, které sama napsala, nahrála i produkovala, si získalo fanoušky v jejím rodném Dánsku, ale i Holandsku, Belgii a Francii. Celkem se alba prodalo téměř půl milionu kusů.
Dánové ji za debut ocenili pěti výročními hudebními cenami, ke spolupráci si ji pozvali Efterklang či The Brandt Brauer Frick Ensemble.
Od klavíru k rocku a zpátky k černobílým klávesám
Muzikantka vyrůstala v hudební rodině, odmala hrála na klavír. Od sedmnácti měla svou kapelu, hrála s rockovou kapelou Sohio. V roce 2005 se z rodného Dánska přestěhovala do Berlína a hudebně se vrátila k úplným začátkům - nové písničky začaly vznikat za klavírem.
Když v roce 2009 zveřejnila na svém MySpace profilu skladbu Just So, ozvalo se jí hned několik nahrávacích společností a ona podepsala belgické nezávislé značce [PIAS] Recordings, kde vydávají například Dead Can Dance nebo dEUS.
Druhé album Aventine je také jejím vlastním počinem a vyšlo v září 2013. Ztišené noční meditace s klavírem na několika místech doprovází cello a písničky zní jako velmi osobní zpověď někoho, koho příliš nezajímá vnější svět. Deník Guardian nahrávku popsal jako "báječné podzimní album" a webový časopis Quietus v pochvalné recenzi píše o "triumfu pečlivě budované nálady".
Právě skladby z alba Aventine zazní v pondělí 9. ledna v Paláci Akropolis v rámci koncertní série Femme Fatale věnované výrazným ženským interpretkám současnosti.
