Moje kamarádka je už dva roky nezadaná a potíže jednotlivých členů rodiny jí seznamování pořádně komplikují. „Na prvním rande s jedním sympaťákem ze seznamky jsem hodinu telefonovala s matkou a řešila její problém s počítačem. Bylo mi trapně, ale že bych jí nezvedla telefon nebo odmítla pomoct? To bych nikdy neudělala. Nejsem přece sobec!“
Jenže právě tak byste se měla ke svým příbuzným občas zachovat. Sobecky. Avšak zdravě. Neznamená to vykašlat se na ně, ale vyplatí se znát svoje možnosti a postavit si hranice. A v pravou chvíli vystavit druhým stopku. „Umění odmítnout je ve vztazích stejně důležité jako umění respektovat odmítnutí,“ upozorňuje Michaela Dombrovská, autorka knihy Pravidla pozitivního sobectví (vydala Grada). „Čím bližší je vztah, tím je také citlivější, ale učit se vymezit si meze můžeme postupně.“ Tady jsou situace, kdy byste měla vyslovit ne.
„Máma potřebuje, abych jí o víkendu pomohla, jenže já mám domluvené rande!“
Petra se před rokem rozešla s přítelem, žije sama, nemá děti a bydlí pár ulic od své matky. Její sestra je vdaná, má potomky tři a odstěhovala se na opačný konec města. Výsledek téhle rovnice pro Petru nevyznívá zrovna nejlíp: Kdykoli rodička něco potřebuje, automaticky volá jí. Jako by měla jenom jednu dceru. „Když jsem si sestře postěžovala, že by mohla taky občas zapojit síly, prohlásila, že ona má přece rodinu. Obě se chovají, jako kdyby nezadaná a bezdětná žena prostě neměla nic na práci.“
Takhle to bude lepší:
Spousta lidí věří, že potřeby jejich nejbližších jsou důležitější než ty jejich. Kvůli tomu platíte za tu milou, hodnou, obětavou. Připadáte si nepostradatelná. Jenže ostatní brzy začnou brát vaši pomoc jako samozřejmost a vy se začnete cítit nedoceněná. Uvědomte si, že když třeba odmítnete sestře pomáhat s diplomkou, protože máte jet s přítelem do Jeseníků, nestává se z vás automaticky špatný člověk. Máte jednoduše své důvody a právo na ně. Takže až po vás příště bude někdo chtít víc, než mu zrovna můžete dát, prostě odmítněte. Neznamená to, že vám na dotyčném nezáleží. Pozitivní sobectví znamená starat se o své blízké, ale stejnou měrou pečovat zároveň o sebe.
„Pozornost přeneseme ke středu, k sobě samým a svému pevnému ukotvení ve světě,“ doporučuje ve své knize Michaela Dombrovská. Co to znamená v praxi? Ujasněte si, co od života chcete, a svoje přání si začněte plnit. Měla by pro vás být vždycky na prvním místě! Od blízkých se nenechte vykořisťovat. Sdělte mámě, sestře nebo babičce, že jim pomáháte ráda, ale musíte taky sem tam odpočívat.
„Kamarádka žije na můj účet.“
Alice ví, že má její nejlepší přítelkyně v poslední době problémy s penězi. „Splácí hypotéku a ještě si hradí studium. Stalo se nějak zvykem, že když spolu někam jdeme, zatáhnu účet za obě. Zpočátku mi to nevadilo, jenže Jana už peněženku vůbec nevyndává a automaticky předpokládá, že útrata půjde na mě!“
Tohle udělejte:
Povězte přítelkyni, že vám na ní záleží, ale platit pokaždé za obě si dovolit nemůžete. Kdybyste mlčela a dál ji podporovala, bujela by ve vás frustrace a dost možná byste jednoho dne zjistila, že už si své přítelkyně nevážíte jako dřív. Navíc když jeden pořád dává, zatímco druhý bere, z přátelství se vytrácí rovnováha. Buďte tvůrčí.
Místo abyste vyrazily do kina, navrhněte, že si pustíte film doma. Večer si zaběhejte v parku, vyrazte se psem na dlouhou procházku. Existuje spousta skvělých věcí, které se dají dělat zadarmo.
„Kolegyně mě využila!“
Lindu šéf požádal, aby dokončila úkol za kolegyni, která potřebovala volno. „Mrzelo mě, že i když jsem projekt dokončila já, Marta se pod něj podepsala sama. Firmě díky němu přibyl nový klient a kolegyně byla za hvězdu. A ještě víc mě vytočilo, že dostala od šéfa tučné prémie. Šéf asi zapomněl, že na úspěchu jsem se podílela i já. A Marta shrábla peníze a mlčí.“
Zakročte:
A proč mlčíte vy? Když promluvíte, neznamená to přece, že jste kolegyni zradila. Prostě se hlásíte o svá práva. S dotyčnou ale problém neřešte. Jděte za šéfem a povězte: „Jak víte, taky jsem se na tom projektu podílela. Teď mi ale připadá, že všechnu slávu shrábla XY. Snažila jsem se a teď se cítím nedoceněná. Můžete mi poradit, co mám dělat?“ Hlavně nikoho neobviňujte. Mluvte o svých pocitech, ne o činech své kolegyně.
„Přítel chce, abych mu pomohla s prací, jenže já mám své dost!“
„Občas si připadám jako Kamilova asistentka. Každou chvíli chce, abych mu zformulovala pracovní e-mail v angličtině. Naposledy jsem uprostřed pracovního dne četla jeho práci, zatímco ta moje hnila na místě.“
Stanovte nová pravidla hry:
Příteli pomozte, teprve až budete mít svoje úkoly hotové. Když milého upřednostňujete před vlastní kariérou, vysíláte negativní signál: „Nevážím si sama sebe.“ Michaela Dombrovská varuje: „Obětování se ve vztahu zpravidla nikoho dlouhodobě šťastným neudělá, naopak se může jednat o způsob, jakým s druhým vlastně manipulujeme.“ Mnohem víc vztah posílíte, když v pravou chvíli dokážete říct ne. Když si říkáte pravdu i za cenu, že se kvůli ní pohádáte, podle psychologů zvyšujete svoji šanci na dlouhý šťastný vztah!
