Už v tréninkových kolech to nebyl on.
Pryč byly skoky, kterými by se výsostný letec řadil mezi nejlepší pětku, respektive desítku. Na korejském můstku byl Tomáš Portyk rád, když se vešel mezi nejlepších dvacet skokanů dne.
„S můstkem si tady úplně netykám,“ přiznával.
Nepotykal si s ním ani v závodním kole. I když nepotykal…
Během svých pár vteřin nad zemí měl druhé nejhorší podmínky ze všech. O moc dál se nejspíš skočit nedalo.
„Závodní skok se mi líbil, jsem s ním spokojený. I ve vzduchu jsem měl dobrý pocit, na hraně jsem to taky cítil dobře, bohužel jsem neměl moc štěstí na vítr,“ litoval.
Bylo z toho až 29. místo a beznadějná, téměř tříminutová ztráta na nejlepší před běžeckou částí.
Sen o nejlepší desítce byl pryč.
V létě porazil olympijského šampiona
Na začátku sezony za ním přitom přišli trenéři v Lomnici nad Popelkou a u oběda ho plácali po zádech. „Ty jsi náš další adept na olympijskou medaili,“ tvrdili mu.
Jak by ne, vždyť jednadvacetiletý rodák z Jilemnice je juniorským mistrem světa z předminulého roku z rumunského Rašnova. Mužem, na kterého česká severská kombinace má spoléhat víc a víc.
„Když se mi po juniorech povedlo pár závodů v Kontinentálním poháru, myslel jsem si, že podobně vlétnu i do toho Světového, jenže ten je úplně někde jinde,“ popisoval.
Přesto se postupnými kroky zvedal.
V létě pozměnil přípravu a začal spolupracovat s psychologem. Na letní Grand Prix dokonce ve sprintu dvojic spolu s Miroslavem Dvořákem porazili Erika Frenzela (čerstvého olympijského šampiona) s jeho kolegou Fabianem Riesslem.
Když pak po lehčí viróze Portyk vstoupil i do Světového poháru, hned ve třetím závodu dojel osmý.
Dál se pak držel mezi dvacítkou nejlepších a když v generálce na hry v japonské Hakubě skončil těsně čtvrtý, naděje na solidní umístění na hrách se ještě zvýšilo.
„Věřím, že se nerozklepu z toho, že je to olympiáda,“ povídal.
V běhu silný jako nikdy
Před čtyřmi lety přijížděl do Soči v sedmnácti letech jako benjamínek týmu. Teď měl být českou jedničkou.
„A možná jsem tady přijel pod větším tlakem, než jsem si myslel,“ povídal po nepovedeném skoku na středním můstku.
Navzdory obří ztrátě se snažil vyburcovat - chtěl ze sebe na deseti kilometrech vydat to nejlepší a propastnou ztrátu aspoň trochu smazat.
Od úvodu se držel v čele své skupiny, občas dokonce udával tempo.
„Lehce jsem si to v běhu vynahradil,“ těšilo ho pak po závodě. „Držel jsem se s klukama, kteří dobře běhají. Ve třetím kole jsem se jim snažil ujet, ale jak tady fouká, je to strašně těžké, protože z kopce vás zase všichni sjedou,“ popisoval.
Proto to na lepší než 24. místo, kterým si i tak své maximum z olympiády vylepšil, nestačilo. Snu o elitní desítce se však Portyk nevzdává, to nemá ve zvyku.
Ví, že na velkém můstku můžou podmínky nahrát zase jemu.
„A když udělám aspoň normální skok, který zvládám celou sezonu, budu v desítce, pětce, kam po skoku patřím,“ říká.
Na náročném běžeckém okruhu se pak může stát cokoliv, zvlášť, když se mladý český sdruženář cítí na běžkách možná nejlépe v životě. „Teď jsem zklamaný, chtěl jsem zajet lepší výsledek. Proto doufám, že na velkém můstku to bude lepší. V běhu si věřím jako nikdy, cítím se silný,“ říká.
Tak jen to podpořit na můstku.
