Sám je čerstvým juniorským mistrem světa, přesto by mu na spočítání domácích konkurentů-vrstevníků stačily obě ruce. „V juniorech nás je maximálně osm. Možná míň. Spíš šest,“ přemítá Ondřej Pažout.
Tak takhle to momentálně v severské kombinaci vypadá. „Základní je menší, než bývala. Lákat děti je těžké,“ říká trenér Ladislav Šmíd. Nejspíš to platí téměř pro každý sport v Česku, tohle je ale ještě specifičtější příklad.
Tak řečený závod sdružený, který startuje ve středu od 7.00 českého času skoky na středním můstku, po nichž následuje běh na 10 kilometrů, je totiž pěkně těžký. Náročný na logistiku i přírodní podmínky. A hlavně: kdo už sní o zápoleních na zimní olympiádě, toho momentálně v Česku přitahuje biatlon.
„Mají výsledky, to je základ. I teď budou lidi koukat hlavně na ně,“ uvědomuje si Tomáš Portyk. „Ale snad trochu sledují i kombinaci. Zvedli jsme se. Snažíme náš sport propagovat.“
Třicetiletý Miroslav Dvořák je v české reprezentaci zdaleka nejzkušenější. Takhle ho zachytili fotografové při tréninkových skocích v olympijském středisku Alpensia.
Jemu je 21 let, Pažoutovi 19. Také Portyk bral nedávno juniorský světový titul, už se zvládl dostat do Top 10 závodů Světového poháru. Další olympionik Lukáš Daněk (20) byl nedávno mezi juniory čtvrtý, před pár dny dovezl z MSJ bronz i jiný talent Jan Vytrval.
To zní v rámci dostupných podmínek malinko zázračně. „Kluci jsou talentovaní a hlavně pracují delší dobu jako skupina. Můžou mezi sebou soupeřit - u jednotlivce je vždycky těžší trénovat, vést celý proces vývoje,“ říká Šmíd. „Cesta do úplné špičky je samozřejmě složitá, ale Tomáš už je schopný se v ní pohybovat. A snad dorostou i další.“
To, až ve středu vyrazí na olympijskou trať v Alpensii, pro ně proto připomíná chvíle, kdy se zrovna v loterii losuje miliardový jackpot. Trefte se v pravý čas - a zbohatnete. U sdruženářů co do zájmu ostatních.
Český sdruženář Tomáš Portyk při tréninkovém skoku v olympijském středisku Alpensia.
„Doufám, že se povede nějaký hezký výsledek a budeme zase o kus známější než teď,“ věří Pažout a Portyk se směje: „Čím nejlépe nalákat? Udělat medaili! Ale vážně, chce to jít postupně. V Česku je to vždycky tak, že když se daří, lidé vás začnou sledovat.“
Památné je zlato Ladislava Rygla staršího z mistrovství světa 1970 ve Vysokých Tatrách. Závodil i jeho syn Ladislav mladší, Ryglův vrstevník Tomáš Kučera pro změnu do další generace vycepoval syna Milana. Pavel Churavý pak ve Vancouveru bral v roce 2010 na olympiádě senzační 5. místo.
Z dětské olympiády na tu opravdovou. Sdruženáři: Někde se musí začít Tomáš Portyk |
Toť úspěchy historické. Zda přijdou další, je nejasné. I někdejší mládežničtí šampioni zažívají mezi dospělými až několikaleté „vstupní ústrky“, a to nejen kvůli schopnosti skákat daleko a rychle běžkovat. Tady už velkou roli hrají peníze.
„Přechod je těžký a rozdíl může být i v materiálním zabezpečení. Velké státy tolik neinvestují u juniorů, zato se soustředí na top závodníky, co dělají top výsledky,“ přibližuje Šmíd. „Ale když se pracuje dobře, existuje velká pravděpodobnost, že kdo byl na špici mezi vrstevníky, prosadí se i pak.“
A tak Portyk s Pažoutem nelitují, že si zvolili sport, který mimo olympiády zůstává dost v ústraní.
„Krize má asi každý. Hlavně v žácích, když chcete dělat fotbal, hokej, všechno - a pak se nedaří na můstku... Občas jsem přemýšlel, že se dám na fotbal, ale to jsou jen takové řeči. Za pár dní se zase vrátíte k tomu, co děláte a co vás baví,“ líčí Portyk.
Jeho severská kombinace těší i proto, že už ho podporuje jeho fanklub tvořený kamarády z Lomnice nad Popelkou. „Strašně si vážím toho, že si na mě udělají čas a na závodech mě ženou dopředu. To je můj motor,“ říká. „A jsem rád, že jdeme dopředu aspoň takhle. Snad to bude lepší a lepší.“
Pokud by on (či Pažout) zařídil úspěch již na hrách v Pchjongčchangu, pozvolné tempo návratu na scénu by mohlo dostat nečekanou dynamiku.
