Vlastně jste s úplnou špičkou ztratila kontakt hned na začátku. Čím to bylo?
Asi to nebylo úplně tím, že bych se holek nedokázala po startu udržet, ale je to pořád to samé jako na začátku sezony.
Tedy?
Na klasice mi nejedou lyže, protože asi nejsou konstrukčně dobré.
Co znamená, že nejsou konstrukčně dobré? Další běžkyně tvrdily, že jste měly skvělou mázu.
Namazáno bylo opravdu dobře. Na odrazu jsem cítila, že to bylo perfektní a myslím si, že i na dojezd to bylo skvělé. Opravdu, ten vosk byl bombastický. Ale konstrukce lyže znamená, že když ji sešlápnu, tak tím dřu o ten vosk, a to mě zpomaluje. Tím to je.
Italská běžkyně Ilaria Debertolisová (zprava), Američanka Kikkan Randallová a Češka Petra Nováková ve skiatlonovém závodu na 15 kilometrů v pchongčchangském Alpensia Cross-Country Skiing Centre.
Musí být hodně náročné nastupovat s tímhle handicapem do závodu.
To teda je. Je náročné srovnat se s tím, že mě čeká třeba ještě 12,5 kilometru a už mám před sebou díru a přestože se snažím do kopce aspoň nějaké závodnice dojet, tak mi z kopce a po rovině ujíždějí.
Je to náročnější fyzicky, nebo psychicky?
Asi stejně. Když se to totiž snažíte dohnat do kopce, tak pak ztrácíte sílu, pro tělo je to vyčerpávající. A pak samozřejmě začne hrát roli i psychika - říkáte si, že vám zase ujíždějí, vy už nemůžete, co máte dělat…
Dá se ten problém nějak řešit? Říkáte, že se s tím potýkáte od začátku sezony.
Hodně nad tím bloumáme, protože z toho mám dost velkého brouka v hlavě. Ale snažíme se pracovat s tím, co máme, stejně s tím nic neuděláme.
Starší model lyží nemůžete použít?
Mohla bych, ale ty jedou ještě hůř než ty nové. (usměje se)
Lyže na bruslení jsou ale v pořádku, ne?
Jo, ty jedou fakt perfektně. Jsem ráda, že jsem se i dneska po přezutí dokázala srovnat a těch 7,5 kilometru jsem odjela docela v tempu. Docvakla jsem si skupinu před sebou a dokázala v ní pracovat, strhnout ji. Do cíle jsem pak finišovala v popředí, což mě hodně potěšilo. Alespoň tohle je takový dobrý vstup do dalších závodů.
