„Je to pěkně šílené. Jsem za to vděčná,“ řekla o svém zápisu do historie třicetiletá běžkyně, která startovala na čtvrté olympiádě. Ve štafetě na 4x400 metrů triumfovala už potřetí, Američanky tuto disciplínu ovládly pošesté za sebou. „Není to individuální medaile, získala jsem ji s týmem a o to víc je výjimečná,“ prohlásila Felixová.
Rio mohla devítinásobná mistryně světa opouštět nakonec spokojená, i když jí letošní sezona i hry samotné nejprve připravovaly jedno zklamání za druhým.
„Byl to určitě můj nejtěžší rok, bezpochyby. Člověk si něco naplánuje, drží se toho a nic podle plánu nejde,“ řekla.
Felixová měla v úmyslu útočit na unikátní double na 200 a 400 metrů, jenže na jaře si zranila kotník, který ji dlouho omezoval v přípravě. To se projevilo v červencové národní kvalifikaci v Eugene, kde sice vyhrála čtvrtku, ale na poloviční trati se do Ria ani nenominovala.
Na olympiádě pak musela spolknout další hořkou pilulku ve finále závodu na 400 m. V něm coby úřadující mistryně světa podlehla o pouhých sedm setin sekundy Shaunae Millerové z Baham, která si pro zlato v cíli doslova skočila.
Další černou chvíli málem prožila ve štafetě na 4x100 m, v níž pokazila předávku a Američanky neuspěly v rozběhu. Po úspěšném protestu si však vybojovaly v opakovaném sólovém běhu postup do finále, které opanovaly.
„Můžu se ohlédnout za tím, co jsem dokázala, a být na to pyšná a vděčná za to, co mi atletika dala. V tomhle sportu člověk vždycky naráží na výmoly a každý má vlastní cestu k cíli. My jsme si ji našly,“ řekla po čtvrtkařské štafetě olympijská rekordmanka.
