Hry u Copacabany začnou za 37 dní.
Už nyní tam však Češi přesouvají vše potřebné. Tedy i olympijský symbol z dílny českého umělce.
Lodě kanoistů, veslařů i jachtařů byly prvním předvojem, odletěly do dějiště her z posledních štací Světových pohárů.
V garážích pod pražskou halou Hasa teď vznikl v místnosti o rozměrech 5 x 10 metrů sklad dalších propriet, které Český olympijský výbor cargem do Brazílie odešle.
Není tu moc k hnutí. Vždyť na cestu přes oceán se vydá 120 beden, 40 kovových a další z kartonu.
„Celková váha nám vychází ke čtyřem tunám,“ spočítal Stluka. „Na zimní hry do Soči toho bylo ještě víc, tam jsme cargem vezli běžkařům i 200 párů lyží.“
Firmě Kühne + Nagel, která přepravu zajistí, předali požadavek: 22. července bychom chtěli mít veškeré věci v našem sklepě v olympijské vesnici. Přepravce jim odvětil: V tom případě musíme cargo z vašeho skladu odvézt 30. června.
Bazének i trafostanice
Dobře, tak co vše tu máme?
Vpravo je nachystáno a uzamčeno dvanáct kovových beden s potřebami pro lékaře, fyzioterapeuty a maséry. Jsou tak trochu putovní, od olympiády k olympiádě. Šéflékař výpravy Jiří Neumann z nich vyřadil prošlé léky a doplnil nové.
Berou s sebou i objemnější přístroje: laser, lymfodrenážní a dva přenosné ultrazvuky. Navrch čtyři masážní stoly, čtyři medicinbaly („Kam se nám jen zakutálely?“), pro každého sportovce po jednom masážním válečku i podložce a též deset chladicích vest do boje s brazilskými vedry.
Masážní válečky. Pro každého českého olympionika bude jeden.
„A máme tu ještě vaničku.“
Modrý minibazének pojme dva sedící sportovce. Za pomoci řídicí jednotky se v něm dá voda ochladit až na pět stupňů. Do Ria si ho nechávají poslat veslaři a rychlostní kanoisté, stejně jako čtyři rotopedy. Poputují do jejich stanu u kanálu.
Další krabice obsahují propagační předměty, šátečky, kravaty, odznaky. Opodál jsou zabalené vlajky na ubikaci v olympijské vesnici a bedýnky s ozdobnými lavičkami do Českého olympijského domu. „Tyhle tři ultrabedny a kolejnice pro kameru si naším cargem do Ria posílá Česká televize.“
Do dalších čtyř beden patří monitory k informačnímu systému pro sportovce, na každém českém patře ve vesnici bude jeden. Češi vezou i tři trafostanice. „V Riu je totiž 110 voltů, ale některé naše lékařské přístroje potřebují k životu 220.“
Jiné velké stříbrné bedny jsou poloprázdné, čekají na naplnění.
Našli byste tu ledacos. Třeba i 1 500 papírových kelímků.
Jednu velkou a další příruční tiskárnu do kanceláře šéfů mise.
Čističky vzduchu, které vezou na hry vůbec poprvé.
Tři skládací koloběžky.
A jeden počítač.
„Počítačů se dřív bralo víc, ale teď už všichni mají své vlastní,“ říká Stluka. „A dva stolní do kanceláře mise dostaneme od přímo organizátorů.“
I wi-fi budou mít sportovci na pokojích. „V Pekingu 2008 jsem jim ještě rozváděl připojení přes kabely. Asi kilometr a půl jsem jich tam tehdy natahal.“
Kol netřeba, jídelna je naproti
30. června dorazí nákladní auto firmy Kühne + Nagel, načež Stlukův tým bedny vytahá a doprovodí je až do skladu na ruzyňském letišti, kde si je dopravce zabalí na cestu. Začátkem července se vydají do Frankfurtu a odtud letecky do Brazílie. Pro celníky připravuje Stluka dva seznamy: co se poveze cargem i zpátky a co bude jen k jednorázovému užití.
„Masážní podložky a válečky rozdáme v Riu sportovcům, ať s nimi naloží podle sebe,“ říká Stluka.
Olympijskému cargu se věnuje deset let. „Ještě nikdy se mi z něj nic neztratilo,“ pochválí se. Pravda, v Soči 2014 nemohli bobisté jeden den trénovat. Jejich bob sice dorazil na místo určení, jenže ruští zřízenci na letišti zrovna neměli po ruce žádný vysokozdvižný vozík, který by ho naložil.
„Na místě pokaždé zjistíme, co ještě potřebujeme dokoupit. Ale nikdy nešlo o nic fatálního.“ Na zimních hrách v Turíně 2006 sháněli teplomety na pokoje a v horské olympijské vesnici v Sestriere koberce na chodby. „Tam bylo tolik bahna, že jinak by si ho sportovci nosili pomalu až do postele.“
Jindy je vybavení pokojů překvapilo, ať už mile, či nemile. V Pekingu měli kohoutky na mytí a vedle speciální hadičky s pitnou vodou. V Soči našli na některých kohoutcích nápis: Nepoužívat. „Nakonec ale i tam bylo vše, co bylo potřeba. Jen se to po hrách nejspíš rozpadlo.“
Tehdy dokupovali do vesnice jízdní kola. „To aby hokejisté nemuseli do olympijské jídelny chodit pěšky,“ zasměje se Stluka.
„Ovšem tohle máme letos vyřešené. Bydlíme hned naproti jídelně.“
