O údajných problémech korektního chodu čipové sady Qualcommu se spekuluje už několik týdnů. Podle společnosti JP Morgan dochází k přehřívání procesoru při náročnějších operacích, kdy se jeho takt zvýší nad 1,2 až 1,4 GHz. Problematická jsou přitom nová 64bitová jádra ARM Cortex-A57.
Podle zdrojů dobře seznámených s děním uvnitř Samsungu prý byl interně Snapdragon 810 testován a na základě výsledků se ve firmě rozhodli, že nový hardware z produkce Qualcommu u příští generace topmodelu Galaxy S nepoužijí.
Vše tedy aktuálně nasvědčuje tomu, že Galaxy S6 by po stránce použitého hardwaru měl být napříč všemi regiony jednotný. Dosud přitom výrobce u nejvyšších kolekcí Galaxy S a Note používal jak vlastní čipy Exynos, tak právě i díly od Qualcommu.
S tím však přicházejí hned dvě komplikace. Tou první je nižší výkon dnes nejlepší sady Exynos v porovnání se zmíněným Snapdragonem. A příští topmodel Samsungu by se jistě nespokojil s nepřesvědčivými výsledky v syntetických testech, byť výkonu mají už dnešní špičkové smartphony na rozdávání.
Samsung sliboval investorům brzké nasazení 64bitového hardwaru již v září 2013, tedy krátce po představení iPhonu 5S, jehož Apple A7 byl vůbec prvním mobilním čipsetem s podporou 64bitových instrukcí. To se však nepovedlo v případě Galaxy S5 na jaře a 64bitový není ani loni v září představený Note 4. Samsung samozřejmě takový Exynos připravuje, stejně jako Snapdragon 810 bude využívat známé architektury ARM big.LITTLE, a výkonnější jádro A57 tak pro méně náročné výpočty doplní energeticky šetrnější Cortex-A53.
Pokud ovšem přehřívání opravdu vzniká při přetaktování jader A57, pak se přímo nabízí, že by se stejným neduhem mohl potýkat také vyvíjený Exynos. Jenže problém nemusí být v samotném čipu, chyba může být také v konstrukci konkrétního prototypu telefonu, ve kterém byl nový čip Qualcommu testován.
Tomu ostatně nahrává i nedávné vyjádření vedení LG, které Snapdragon 810 použilo u druhé generace ohebného smartphonu G Flex. Viceprezident firmy Woo Ram-Chan během tiskové konference uvedl, že si jsou vědomi údajných problémů nové sady, ovšem sami byli při testování spokojeni a problém s přehříváním nezaznamenali.
Druhou a zřejmě větší komplikací je závislost Samsungu na modemech od Qualcommu s podporou všech existujících kmitočtů standardů CDMA a LTE. Právě v regionech, kde nebyla podpora uvedených frekvencí nutná, sáhl Samsung u smartphonů po čipsetech Exynos. Totéž platí pro tablety bez telefonního modulu, tedy jen s podporou wi-fi.
Problém přitom není výrobního charakteru, ale tkví v držení klíčových patentů, jejichž využití je nezbytné k výrobě funkčního modemu. A jejich držitelem je právě Qualcomm. Samsung sice mohl použít Exynos doplněný o modem Qualcommu, jak to již od představení iPhonu 4 pro operátora Verizon v roce 2011 dělá u svých SoC Apple, preferuje ovšem komplexní řešení v podobě Snapdragonu.
Podle agentury JP Morgan Samsung u modelu Galaxy S5 montuje Exynos jen přibližně u třiceti procent celkové produkce, Snapdragon tak má jasnou převahu. Samsung samozřejmě není jeho jediným odběratelem, Snapdragony různých výkonnostních kategorií se objevují u smartphonů a tabletů prakticky všech značek, a proto mnohdy dodávky objednaného objemu čipsetů ze strany Qualcommu váznou.
Právě to je spolu s údajným přehříváním prvního výkonného 64bitového Snapdragonu hlavní motivací Samsungu pro co možná nejrychlejší uvedení vlastního čipsetu, který by podporoval i všechny potřebné telekomunikační standardy a zajištěna by byla i jeho rychlá dostupnost v požadovaném množství. Tím by se Samsung zbavil závislosti na Qualcommu na většině důležitých trhů.
Nižší objednávky ze strany Samsungu by ovšem Qualcomm pocítil, jelikož objednávky Samsungu a Applu přinášejí do jeho pokladny přibližně polovinu všech příjmů. Vedení firmy tak nepochybně bude mít zájem, aby poptávka ze strany Samsungu pokud možno příliš neklesla.
