Roboti a roboty

Díky sci - fi literatuře a filmům už jsme na roboty docela zvyklí a tak trochu jsme je začali považovat za jakýsi nám dost blízký projev inteligentního života Je to, pravda, umělý život a umělá inteligence, ale máme od nich čekat, že se budou nějak moc lišit od svých přirozených protějšků? O tom se dohaduje řada autorů, odborníků i popularizátorů.

fi literatuře a filmům už jsme na roboty docela zvyklí a tak trochu jsme je začali považovat za jakýsi nám dost blízký projev inteligentního života Je to, pravda, umělý život a umělá inteligence, ale máme od nich čekat, že se budou nějak moc lišit od svých přirozených protějšků? O tom se dohaduje řada autorů, odborníků i popularizátorů. Na zajímavou podobu tohoto problému narazil před lety můj přítel Ivan, když psal knihu o robotice. Má se psát roboti, nebo roboty? Jenom jako odbočku si připomeňme, že čeština při volbě životných a neživotných tvarů nepostupuje zrovna podle toho, zda u předmětu zájmu funguje látková výměna (životní jsou i slanečci a dokonce umrlci, zatímco takové bacily a stromy nárok na životnost nemají). Přesto mu tehdy jazykoznalci poradili, aby se nakonec uchýlil k neživotnému tvaru "roboty", který přece jenom o něco lépe vystihuje technickou podstatu popisovaných zařízení a klade dnešní průmyslové i experimentální roboty blíže ke kuchyňským mixerům než k Čapkovým nebo Asimovovým umělým lidem. Což je konec konců rozumné. Nicméně pořád ještě je tady ona otázka, jak a zda vůbec se někdy stane, že kolem nás budou nejen roboty, ale i roboti. A vůbec, co z neživého robota nakonec udělá umělého člověka? Nejspíš to bude dostatečná inteligence. Na té umělé se už dost pracuje a začíná zvládat čím dál více dovedností, které až dosud byly vlastní jen nám, lidem. Tím spíše tedy už začínáme mít právo se ptát, jestli se opravdu jednou vyrovná té naší, lidské. Na rozdíl od mnohých si myslím, že nevyrovná - ne proto, že by nemohla, ale proto, že o to nebude zájem. Nebude horší, bude jiná a nepůjde o to, aby roboti mysleli stejně jako lidé, ale aby s nimi dovedli svoje myšlenky sdílet. Počítač (v podstatě "robotí mozek") už dnes umí vyhodnotit podněty z okolí a navrhnout nejlepší řešení. Neumí však - a v tom nejspíš bude vždy ta potíž - říci, podle čeho se vlastně pozná, co je nejlepší. To určují a vždy budou chtít určovat lidé. Roboti jistě budou samostatně prozkoumávat neznámé světy, ale sotva kdy budou ve stínu lípy klábosit se sousedy "o daních, o žních a o počasí". Nenapadne je to totiž a nebude existovat potřeba, aby je to napadalo. Pro nás romantiky to je dost rána, ale co se dá dělat.
Autor je ředitelem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR