Jak se dívka z Olomouce dostane do univerzitní ligy v zámoří?
Je to smutné, ale v dnešní době nejsou pro hokejistku příležitosti, jak hrát hokej na vrcholové úrovni. Pokud můžu mluvit za mladší holky, tak je náš sen odjet do zámoří studovat a hrát hokej.
MS žen nově pro deset zemíV květnu mezinárodní hokejová asociace potvrdila rozšíření počtu týmů na mistrovství světa žen z osmi na deset. Tohle rozhodnutí pomohlo především českým reprezentantkám, které skončily na loňském šampionátu v Plymouthu na posledním místě. „Je to dobrá myšlenka, dodá to mistrovství šmrnc. A nám to zachránilo zadní část těla,“ říká s úsměvem reprezentační brankářka Blanka Škodová. Češky se na následujícím šampionátu střetnou ve skupině B s reprezentačními výběry Švédska, Německa, Francie a Japonska. Asijský stát nabyl respektu v posledních letech. „Klobouk dolů před Japonkami, jsou disciplinované a jsou výborné v obraně. To je základ, na který sází, a v útoku umí vymyslet překvapivé řešení,“ doplňuje Škodová. Skupinu A tvoří silná pětka v podobě USA, Kanady, Finska, Ruska a Švýcarska. „Rozdíl mezi námi a zámořskými zeměmi je citelný. Celý zápas dominují a nepůjčí nám puk,“ uzavírá. |
Kdy se zrodila prvotní myšlenka na odjezd?
Odmaturovala jsem a přemýšlela co dál. Nakonec mi zavolala trenérka, která mě už sledovala na mistrovství světa v Buffalu v roce 2015, a dala mi nabídku hrát hokej v Americe. Na reprezentačních srazech mi utkvělo v paměti, že většina hráček přilétá ze zahraničí, a vnímala jsem, že je to tam lepší. Vytvořilo mi to chtíč vycestovat.
Jak probíhala vaše hokejová cesta do Ameriky?
Začíná to tím, že si vás vyberou trenéři. Chtějí mít dobré hráče nejen na ledě, ale i mimo něj. Je to o detailech, hodně záleží na body language (neverbální chování), jak komunikujete se spoluhráči a trenéry nebo jak se chováte v soukromí. A musíte splnit procenta ve vědomostním testu pro zahraniční hráče. Nejsou levné a ani lehké, protože i univerzitu zajímají výsledky.
Proč nakonec zvítězil Vermont?
Nejlepší nabídka. Před osmi lety jsem se ze zvědavosti dívala na univerzity v Americe a Vermont jsem si hned zapamatovala. Má v sobě kus historie, trošku mi to připomíná Bradavice z Harryho Pottera.
Co bylo nejtěžší na přesunu?
První měsíc jsem trpěla něčím, co Američané nazývají homesick (stesk po domově). Nebylo pro mě tak těžké se přizpůsobit jazyku, jako spíše celé kultuře. Občas mi spadla brada z toho, jak to mají Američané nastavené. Nemyslím to negativně, jako cizinec to respektuji a beru to jako součást pobytu.
I nepředvídatelné počasí?
Připadá mi, že tady není ani jaro, ani podzim, což dokazuje říjen. Jeden den jsme měli 25 stupňů a hned další den bylo minus 2 stupně. Momentálně máme holomrazy, naopak minulý rok tady byla kalamita. Říká se, že nejdiskutovanější téma ve Vermontu je počasí, čemuž se už vůbec nedivím.
Ve Vermontu jste se potkala s další českou hokejovou hráčku Sammy Kolowrat…
Sammy znám už dva roky, kdy jsme se potkaly v národním týmu. Nyní je ve čtvrtém ročníku a v týmu dělá kapitánku. Je to jediná Češka mezi 15 tisíci studenty. Jsem ráda, že ji tady mám, ale v kabině spolu nesedíme, protože to trenéři nedovolili.
Jak vnímají Američanky cizinky v týmu?
Není to žádný problém. Máme tady jednu hráčku z Rakouska, po dvou z Finska a Česka, a dokonce šest hráček z Kanady, jsme z poloviny mezinárodní tým. Každá přináší trošku ze své kultury a funguje to. Na druhou stranu vím, že to není pravidlem. Některé týmy v zámoří nechtějí mít zahraniční hráčky.
Splnil univerzitní hokej vaše očekávání?
Určitě. Vždy jsem vyhledávala profesionální úroveň, která tady bezesporu je. Každý den strávím na ledě tři a půl hodiny, máme dvakrát týdně posilovnu, videorozbory i přednášky kvůli stravování a cvičení. Troufnu si tvrdit, že je to i lepší než extraligová úroveň mužů v Česku.
Lze bez problémů skloubit studium a hokej?
Naše univerzitní liga je nejlepší v zámoří, a pokud chci hrát nejlepší hokej, tak musím studovat, což je dobře. Americký titul má daleko větší váhu, když se s ním vrátíte do Evropy.
Jak vypadá denní studium univerzitní hokejistky?
Lze bez problémů spojit s hokejem. Mám hokejový rozvrh, do kterého si doplním různé třídy, které si vybírám podle toho, co studuji. Většina hráček má okolo pěti až šesti tříd, z nichž jedna trvá zhruba hodinu.
V Česku není kombinace studia a sportu příliš běžná. Jak reagují na takovou kombinaci místní učitelé?
Když v Česku děláte nějaký sport a studujete vysokou školu, tak nikoho nezajímá, že děláte sport. Jen musíte uspět v jeho třídě. Naopak tady k vám mají úplně jiný přístup. Jako atlet máte různé výhody, učitelé jsou vám k dispozici v kanceláři a můžete za nimi kdykoliv přijít.
Vnímáte, že Američané milují univerzitní sport?
Rozhodně. V televizi je mnoho zápasů basketbalu, hokeje nebo fotbalu, které mají téměř vždy největší sledovanost. Celkově si Američané sportovců velmi váží a zachází s vámi trošku jinak, což souvisí s jejich mentalitou. Když řeknete, že jste profesionální atlet nebo hrajete univerzitní hokej, tak by vás nejraději objali a požádali o autogram.
Jak se liší obliba ženského a mužského hokeje na univerzitě?
Když hrají muži, tak je na našem stadionu pro 3 500 lidí většinou vyprodáno. A to hrají dvakrát týdně. Lidé ženský tým sledují, ale už nechodí tolik na zimák, protože většina zápasů je vysílaných online. Návštěvnost se liší zápas od zápasu, ale většinou na naše zápasy přijde kolem 500 lidí, což není málo. Na play off chodí ještě více fanoušků a na finálové zápasy je i vyprodáno. To je další pozitivní změna proti Česku, kde většinou přijdou jen rodiče nebo známí.
Odráží to situaci v českém ženském hokeji?
Většina holek hraje hokej s kluky do určité úrovně a až pak od dvanácti let začínají hrát svoji vlastní ligu. Ta nemá vrcholovou úroveň, přestože nese název Top divize. Soutěž to není špatná, ale úroveň hokeje je v zahraničí na daleko vyšší úrovni, ať už se jedná o zámoří, nebo Evropu.
Myslíte především Skandinávii?
Přesně tak, jedná se o Švédsko a Finsko. Za nimi následuje Rusko, které má dokonce soutěž pod hlavičkou KHL. Možná ještě francouzská liga není špatná, ale tím to opravdu končí.
Je zahraniční angažmá vždy lepší volba?
Bohužel ano, musím to takto říct. Všechny holky, co hrají v Americe, mají hokejové stipendium a studují. V Česku tohle není, můžete studovat zadarmo a hrát hokej, ale žádná škola to neskloubí dohromady. Navíc ani neexistuje žádný profesionální tým žen. Holky můžou nafasovat výstroj, ale nedostávají žádný plat. Třeba ve Švédsku je polovina ženských týmů profesionálních. A proto jsou ve světě tak daleko.
Takže sen českých hráček je dostat se do zahraničí?
Řekla bych, že ano. Většina holek odcestuje pryč, pokud se chtějí věnovat vrcholovému hokeji.
Před třemi lety jste začala chytat také inline hokej. Co vás k tomu vedlo?
Dlouho jsem se tomu bránila, až jsem se nechala přemluvit na jeden turnaj. Chytlo mě to a nějak se stalo, že jsem jela na mistrovství světa. Je to jiný sport, zvlášť pro gólmana.
Letos jste v inline hokeji získala stříbrnou medaili. Je to váš největší dosavadní úspěch?
Je to něco speciálního, člověk na to nezapomene. V ledním hokeji mi v osmnáctkách třetí místo uteklo o kousek a s áčkem jsme vybojovaly zlato ve Francii, ale to byla nižší divize.
Přenesla jste si z něj něco i do ledního hokeje?
Určitě ne, toho se musíte i vyvarovat. Branka na online hokej je menší, takže na ledě si říkáte, že to určitě nebude gól a on to je gól, protože jste si mysleli, že to jde vedle.
Dlouho jste střežila branku v mládežnických týmech HC Olomouc. Stíháte ještě sledovat, jak se daří kohoutům v extralize?
Jasně, koukám minimálně na výsledky a čtu články. Pořád se to ke mně dostává, nedávno jsem se bavila s kluky a je super, že na mě stále myslí. Cítím se na olomouckém zimáku stále vítaná, za což jsem ráda. Když celý život vyrůstáte mezi kluky a teď najednou probíráte kabelky, nehtíky a nakupování, tak mi mužská kabina někdy chybí. Nedá se nic dělat, už je to za mnou.
