O jeho úmrtí informoval klub, ve kterém strávil celou dvaadvacetiletou kariéru v NHL.
Mikita se v roce 1940 narodil na Slovensku jako Stanislav Gvoth. Po odchodu do Kanady v osmi letech přijal příjmení svého strýce, který ho adoptoval. NHL si za Chicago poprvé zahrál v sezoně 1958/59.
V klubu stále vede tabulky v počtu zápasů (1394), asistencí (926) a bodů (1467). Blackhawks dovedl v roce 1961 k třetímu triumfu ve Stanley Cupu v klubové historii a po ukončení kariéry v roce 1980 se stal prvním hráčem Chicaga, jehož číslo (21) bylo vyřazeno z užívání.
Mikita získal Hart Trophy, Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče a Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče NHL dva roky po sobě (1967 a 1968), což se žádnému jinému hokejistovi v dějinách nepovedlo. Bodování soutěže vyhrál ještě v letech 1964 a 1965.
Nevysoký (175 cm) centr vytvořil v Chicagu jednu z nejobávanějších dvojic 60. let s neméně slavným Bobbym Hullem. Společně patřili k průkopníkům používání zahnutých čepelí. Sám Mikita byl také jedním z prvních hráčů, kteří začali pravidelně nosit helmu, poté co mu na konci roku 1967 střela utrhla kus ucha.
Mikita je čtrnáctým nejproduktivnějším hokejistou historie NHL. Více zápasů než on za jeden tým odehráli pouze tři hokejisté.
