Jako by jej k tomu snad předurčoval překlad jeho příjmení, neboť Rust znamená rez. Jako by se „hokejová kola“ Bryana Rusta nejprve rozebíhala pomaleji, jako by se v základní části NHL musel zbavovat nánosů rzi.
Ovšem v play-off je excelentní. Tak dobrý, že vstřelil vůbec první gól finálové série proti San Jose Sharks; Rustův Pittsburgh i díky tomu zvítězil 3:2. Pro Rusta je to už 6. trefa ve vyřazovacích bojích oproti čtyřem zásahům za 41 duelů úvodní fáze ligy. „Je jedním z těch, kteří rostou s příležitostí. Někteří hokejisté prostě mají tuhle extra vlastnost,“ líčí jeho parťák z ofenzivy Penguins Chris Kunitz.
A tým doufá, že senzace jménem BR bude v bojích o Stanley Cup pokračovat. Rusta totiž ve třetí třetině prvního finále nešetrně „smázl“ forvard Sharks Patrick Marleau, a tak je 24letý objev play-off na seznamu krátkodobě zraněných.
Zda za to mohou právě Rustovy aktuální výkony, by musel říci jen sám atakující.
„Každopádně do něj najel ve chvíli, kdy ho Bryan neviděl. Byl to zásah do hlavy a jsem si jistý, že se na něj NHL podívá,“ řekl kouč vítězů Mike Sullivan.
Rust by mu jistě chyběl. Už proto, jak rozhodl klíčové 7. finále Východní konference proti Tampě; tehdy vstřelil oba góly mužstva. „Vážně bych nečekal, že to bude zrovna on,“ přiznal Sullivan a těžko se mu divit, když má v kádru zároveň Crosbyho, Malkina, Kessela... „Jenže se svou rychlostí se Bryan musí dostávat i do šancí,“ pochválil jej právě kapitán Sidney Crosby.
Rust se do NHL vyškrábal poměrně pozdě, ale o to jsou teď jeho výkony impozantnější. Proti Tampě byl dokonce při dalších příležitostech blízko k hattricku, což ještě žádný nováček v 7. duelu play-off nesvedl.
„Jsem za něj hrozně šťastný. Týmu toho přináší spoustu a má vzorný přístup,“ řekl tehdy Sullivan a Rust popisoval: „Každý by rád hattrick, ale v tomhle případě mi ani tak nešlo o moje statistiky, ale o to, aby tým získal větší náskok.“
Když to říkal, slova z jeho úst nevycházela úplně ladně. Rust totiž má řečovou vadu, konkrétně trochu koktá. Mimochodem - v jejich rodině to není nic zvláštního, stejně na tom je i jeho starší bratr Matt, bývalý hráč AHL.
„Někdy to bylo v pohodě, někdy to bylo opravdu zlé,“ řekl o vyrůstání s takovým handicapem. „Ale s bráchou jsme v tom byli společně. Takový je život a já se s tím snažím bojovat. Při rozhovorech mám v hlavě spoustu myšlenek najednou, a tak se pokouším mluvit o něco pomaleji, než přemýšlím.“
Při rozhovorech mu to možná drhne, na ledě rozhodně ne. A Pittsburgh svého obrozeného kanonýra ještě bude potřebovat.