Gólu ani přihrávky se nedočkal, i tak ale mohl slavit vítězství nad Litvínovem 3:2. "To ale pro mě znamená minus pět tisíc korun, které jsem vypsal za první výhru. To není nic na slavení," tvářil se naoko zkroušeně Hubáček.
Tréma s vámi opravdu tak zamávala?
Byl jsem fakt nervózní a bylo to pro mě strašně těžké. Doufám, že další zápasy budou lepší. K dnešku bych chtěl říct dvě věci: je strašně důležité, že jsme vyhráli. A chtěl bych poděkovat lidem za pěkné přivítání.
Fanoušci vám připravili pěknou choreografii. Čekal jste něco podobného?
Kluci mi říkali, že určitě něco bude. A bylo to moc pěkné, krásné. Když jsem stál za brankou a celý stadion skandoval "Petr Hubáček", tak jsem měl dřevěné nohy a bylo to v pytli.
Takže jste od začátku tušil, že to nebude ono?
To ne. Já jsem se na to těšil, ale opravdu to není jednoduché. Já třeba nejsem ten typ, co by šel nervózní do zápasu, to užmám dávno za sebou, ale ten první zápas byl pro mě opravdu těžký. Podstatné je, že se vyhrálo a tři body jsou doma.
Fanoušci Komety Brno vítají Petra Hubáčka
I když se svým výkonem nejste spokojený, některé akce se vám povedly.
To jo, několik střídání bylo dobrých a nebezpečných. Ale měl jsem tam i dost hluchých míst. Jsem zvyklý být víc na puku a zapojovat se do akcí. Takže to nebylo stoprocentní. Několik věcí bylo dobrých, ale čekám od sebe víc.
Hráli jste s jedenácti útočníky, jak složité pro vás bylo odehrát zápas v různých lajnách?
Já jsem tam chodil jen občas, aby se protočily čtyři lajny. Bylo to pro mě těžké, ale ještě větší problém než souhra se spoluhráči bylo to vědomí, že je to můj první zápas doma. Dnes už se dokážu vcítit do role kluků, kteří tady vyjeli v září do extraligy a byl na ně takový tlak, že začátek měli špatný. Je těžké se uklidnit, vyrovnat se a věnovat se jen hře.
Občas jste si vyprávěl se svým centrem Tomášem Divíškem. Rozebírali jste spolu akce?
On furt vykládá nějaký kraviny (smích). Ale ano, sice se to možná nezdá, ale když máte stabilní spoluhráče delší dobu, tak máte strašnou spoustu maličkostí na ledě zažitých, děláte je automaticky a nemusíte nad nimi přemýšlet. Já jsem tu ale jen týden, takže pořád hledáme souhru. Platí to i v naší lajně, a když jsem k tomu šel na přesilovky s Dopiho lajnou, tam nám to kolikrát úplně zbytečně vyhodili, protože jsme se trošičku nepochopili. Chce to čas, víc společných tréninků a bude to lepší.
Co se stalo, že jste ztratili dvougólový náskok?
První gól byl z přesilovky, kdy tečovali nahozený puk, u toho musí mít člověk štěstí. Jinak má Litvínov nebezpečné brejky, hrají takový uspávací hokej, kdy čekají, čekají a umějí z toho udeřit. To se jim povedlo a vyrovnali na 2:2. Podstatné je, že Humlík dal na 3:2 a pak se to ubojovalo do konce.
Na konci hodně plály emoce, že?
Bylo to vyhrocené. Hráči Litvínova se trošku rozčilovali po tom gólu na 3:2, protože si mysleli, že rozhodčí odpíská faul. Možná v nich byly emoce, a proto neunesli závěr a bylo tam tolik faulů. V těch našich přesilovkách už nešlo o to dát gól, ale držet puk na hokejkách, neriskovat s nahrávkami a v klidu to dohrát.
Kdyby v závěru došlo k bitce, pral byste se?
To bych možná měl nejen dřevěné nohy, ale i ruce (smích). Ale ne, to je těžké říct teď s odstupem času. Záleželo by na situaci na ledě. Neschovávám se před tím, ale že bych to vyhledával, to taky ne.
