Co se od té změnilo? "Je vidět, že už je rozjetá sezona. Ve Zlíně se před tím hrálo v době, kdy není liga. A potom máme tady na Švédských hrách zkušenější tým," myslí si Nikolov. Reprezentace vlétla na soupeře ve velkém stylu, po jedenácti minutách vedla 4:0. "Zápas nám parádně sednul. Ale je to jenom začátek turnaje, nic není rozhodnuto," varuje Nikolov, jenž je po Kučerovi a Sýkorovi třetím nejzkušenějším bekem mužstva.
Zdálo by se, že krajánci z Finska o soupeři dlouho mluvili, nabádali, jak na něj. Tým však protivníka přejel i bez jejich rad. Trenéři Josef Augusta a Vladimír Martinec, kteří byli v severské zemi na inspekční cestě, ani nemohli hráčům ukázat nachystané video. "Nějak selhala technika," vysvětluje šestadvacetiletý bek. Hokejistům možná pomohla i finská nezkušenost v defenzivě, kde byli tři nováčci. "Bylo to znát," připouští Nikolov.
Naopak v české reprezentaci se nové tváře s premiérou vypořádaly úchvatně. "Všichni už jsou hrozně zkušení, mají toho hodně za sebou. Takže skoro žádní nováčci," myslí si bek. "A Rosa? Ten už měl být v reprezentaci minulý rok, jenže se zranil. Je to skvělý hráč." V týmu vládne před duelem se Švédy dobrá nálada, ani před začátkem turnaje ale nebyl cítit žádný velký tlak. "Dříve se nedařilo. Ale my chceme vyhrávat pořád. A ne pouze kvůli tomu, že jsme předtím prohráli," říká Nikolov. "Mimořádné napětí tady nebylo."
Šestadvacetiletý obránce zažívá ve finské Jyväskylä první zahraniční angažmá. Opustil Litvínov, kde hokejově vyrůstal. Klub, jenž se teď v extralize souží. "S kluky, které z mužstva ještě znám, jsem v kontatku. A říkají, že nic moc atmosféra. Hlavně na ty, co jsou v Litvínově nejdelší dobu, je vyvíjen ohromný tlak," ví bývalá opora. Nelituje, že doma nezůstal? Mohl by třeba pomoci. "Vůbec ne. Ve Finsku jsem spokojený. A kdo ví, jak bych dopadl tam..."
V Jyväskylä je mu náramně. Starají se o něj výborně, daří se mu i na ledě. Hraje v elitní obranné dvojici, dostává důvěru. "To je tady ve Finsku nejdůležitější. Když vám začne trenér věřit, tak se tady dá uchytit výborně," popisuje Nikolov. První měsíce v klubu ho nadchly, už teď proto podepsal smlouvu na další dva roky. Ve městě žije v útulném domku, management si klíčové české opory hýčká. "Fakt k nám mají krásný přístup," netají.
A přesto si během října prožil krušné chvilky. Zrovna v době, kdy se do Finska přijeli podívat reprezentační trenéři, se zranil. A místo toho, aby se před nimi vytáhl, seděl s nataženými vazy v koleni jenom na tribuně. "Mihlo mi hlavou, že jsem tak o nároďák přišel. Hrozně mě to mrzelo," vzpomíná. Všechny čtyři zápasy, na něž se kouči dívali, proseděl.
Moc ho tedy potěšilo, když se do nominace na Švédské hry vešel. Má před sebou totiž jeden cíl: dostat na světový šampionát. Ten minulý mu unikl, ze sestavy vypadl až jako poslední. Pár dní před odjezdem. "Láká mi to. A udělám pro to všechno," hlásál už před letním odchodem do Jyväskylä.
