Koubek po debaklu: Všechny nás to štve. Ztrácíme, chybí sebevědomí

Rostov na Donu (Od našeho zpravodaje) - Ve francouzském Rennes často týmu vychytá důležité body, zato dres fotbalové reprezentace jako by v poslední době gólmanovi Tomáši Koubkovi nosil smůlu. V červnu dostal čtyři góly od Austrálie, včera od Rusů dokonce pět. „Ztrácíme a nějakou dobu už to víme,“ uznal po debaklu v Rostově. „Teď se Rusům a Ukrajincům technicky nemůžeme rovnat.“

Je ubíjející si to přiznat?
Záleží, jak na to člověk nahlíží. Ubíjející to je pro fanoušky: pořád vidí éru Pavla Nedvěda a Karla Poborského, Euro v Portugalsku, mistrovství světa... Ale to je pryč! Utekla dlouhá doba od chvíle, kdy jsme měli tyhle hráče, kteří stíhali a byli nejlepší ve všech směrech.

ZNÁMKOVÁNÍ

Ohodnoťte fotbalisty za výkon proti Rusku

Ale čtyřka od Austrálie a výprask od Rusů je průšvih pro každý tým, kromě vyložených trpaslíků, nemyslíte?
Samozřejmě. Ale nás to s... stejně jako vás, stejně jako všechny lidi. Že tady dostaneme búra a bude se to všude řešit. Já měl dobrou sezonu v Rennes a pak dostanu čtyřku od Australanů a pětku od Rusů... Taky bychom rádi vyhrávali.

Proč to nejde?
Proti Rusku jsem viděl největší rozdíl v sebevědomí. Jim se povedl vstup, u všech balonů byli první, pak to vrcholilo góly. A pak chování ve vápnech. Byli jsme slabí v tom našem i v jejich, oni to trestali. Rozhodly tři naše individuální chyby v první půli, ty daly zápasu ráz. Můžete udělat jednu a pak ji odčinit, ale když uděláte proti takovému soupeři tři, je to samozřejmě složité.

Nepřipadal jste si v brance jako fackovací panák?
Tak bych to neřekl. Vždycky hledám nejdřív chybu u sebe, to budu dělat i teď, i když si objektivně myslím, že všechny góly se těžko daly chytat. Zkusím si to vyhodnotit a naštěstí hraju v pátek další zápas: budu muset rychle zapomenout.

Co debakl vypovídá o stavu českého fotbalu?
Dva poslední zápasy nám nastavily zrcadlo. Proti Rusku bylo v sestavě víc hráčů z české ligy, kteří viděli jak rychle se dneska hraje. Samozřejmě, je to pro všechny rána, ale zároveň i realita. Pojďme si to říct: my nemáme hráče typu Konopljanky nebo Jarmolenka, kteří jsou schopní sami rozhodnout utkání. Máme tým, který musí pracovat jako celek a ani to se nám nedaří.

Nechávají na hřišti všichni všechno?
Nemyslím si, že je problém v tom, že bychom nebyli motivovaní. Že bychom se nesráželi se soupeři, nesprintovali, nenabíhali... Když se podíváte na čísla ze zápasu s Ukrajinou, máme stejný počet sprintových náběhů, ale je to o kvalitě, technice, rychlosti. Uděláme individuální chybu, Rusové jdou dva sami na bránu... To pak můžete mluvit, řvát a běhat jak chcete. Tohle prostě nejde.