Podzim vynechal, trénoval doma s druholigovým Ústím. „Řešil jsem rodinné problémy, takže jsem v Česku odmítl tři ligové kluby a nějaké druholigové, ale já bych stejně uvažoval asi jen o nejvyšší soutěži,“ svěřil se čahoun, který se pyšní tituly ze čtyř zemí; to je světový unikát. Má české zlato se Spartou, anglické s Chelsea, skotské s Celtikem a ruské s CSKA Moskva.
Ani herní praxe mu na podzim nescházela, ač myšlenky sklouzávaly k rodině. „Měl jsem jiné starosti než fotbal, takže jsem ho trošku hodil za hlavu. Malinko mě to mrzelo, jenže jsou důležitější věci v životě. I tak jsem pořád něco dělal, zúčastnil jsem se několika zápasů, dobrých i horších,“ podotýká Jarošík.
Vyhrál například mistrovství Evropy hráčů bez angažmá. „Pak jsem byl s nároďákem nad 35 let v Irsku, za starou gardu Sparty jsem nastupoval, i za tým Marka Víta. Kopal jsem skoro dvakrát týdně.“
Vyhlížení nového angažmá není pro fotbalistu s přezdívkou Jedle frustrující. „Dva tři roky je to stejné, už jsem si zvykl,“ nestresuje se 23násobný reprezentant. „Člověk čeká, až někdo zavolá, udržuju se, trénuju, chuť mám a zdravý jsem.“
Ani variantu, že by nakonec zůstal v Ústí, nezavrhnul. „Nechci tu šanci procentuálně vyjadřovat, ale vím, že zájem mají. Jsem Ústí vděčný, že jsem s ním mohl trénovat. Mají skvělou partu a slušně rozjetou sezonu, předvádějí pěkný fotbal, zázemí se zlepšilo.“
Ústecký trenér Němec by si právě zkušeného stopera přál. „Možná jim něco takového chybí. Neříkám zrovna tohle místo, ale jen s mladýma se hrát nedá. Když bojujete o čelo i o záchranu, je potřeba dobrý mix,“ míní Jarošík. „Musím se rozmyslet. Nerad bych někomu dal naději tím, že u něj začnu přípravu, a pak ho zklamal.“
