Ještě před pěti lety vypadal jeho život nějak takhle: v neděli odehrál zápas osmé nejvyšší anglické soutěže za tým Stocksbridge Park Steels, většinou dal gól. Trénoval jen dvakrát v týdnu, ale vždy až večer, po práci. Fotbalem si nevydělal skoro nic, proto trávil dlouhé hodiny v továrně a vyráběl lékařské dlahy z uhlíkových vláken, aby uživil rodinu.
„Věděl jsem, že dělám něco, čím pomáhám lidem, takže to byla dobrá práce. Ale taky pekelně těžká,“ vzpomínal Vardy v nedávném rozhovoru pro The Telegraph. „V Stocksbridge jsem to zvládal, ale když jsem potom přestoupil do Halifaxu, po čase jsem zjistil, že už to kombinovat nepůjde. Měl jsem z práce skoro zničená záda, tak jsem dal výpověď.“
Rozhodl se, že vsadí všechno na fotbal, aspoň na jednu sezonu. A dnes si za tuhle volbu musí gratulovat. Po vydařeném roce v Halifaxu, za který střílel v šesté nejvyšší soutěži gól za gólem, přestoupil do Fleetwood Town, který hrál Conference, tedy pátou nejvyšší soutěž. Také tam se mu dařilo, hned týmu pomohl k postupu.
A také k pěkným penězům, které za něj malý klub inkasoval, když přilétla nabídka od Leicesteru. Milionu liber nešlo odolat, proto se Vardy stěhoval do tehdy druholigového týmu, kam si ho vyhlédl trenér Nigel Pearson. Právě jemu šikovný útočník vděčí za to, že ho teď zná celá Anglie.
„Sledoval mě už v době, kdy jsem hrál za Stocksbridge. A když se mi v první sezoně v Leicesteru nedařilo a chtěl jsem odejít, říkal mi: Neboj, jsi dobrý, proto jsme tě podepsali. Pořád mi věřil, moc mi tím pomohl,“ děkoval Vardy.
V minulé sezoně pomohly jeho góly zachránit Leicester v téměř beznadějné situaci a skvělou jarní formu si přenesl i do nového ročníku. V osmi zápasech Premier League nastřílel sedm gólů a vede tabulku kanonýrů. Trefil se i o víkendu proti Norwichi, takže až za ním jsou všechna slavná jména: Agüero, Sánchez, Lukaku, Rooney...
Už na jaře si ho všiml reprezentační trenér Roy Hodgson, v červnu ho poprvé pustil do zápasu - proti Irsku odehrál patnáct minut. A na začátku září v základní sestavě přispěl k výhře 6:0 nad San Marinem.
Klikatou cestou se dostal až na vrchol, takže teď už jen s úsměvem vzpomíná na časy, kdy ve Stocksbridge vždy po tréninku upaloval jako první do kabiny, aby stihl ve sprše teplou vodu. „Když jsem doběhl pozdě, čekala na mě nejledovější sprcha na světě. Taky jsme si museli sami kupovat tréninkové soupravy a pak si je prát,“ vybavil si specifika fotbalu v nižších soutěžích.
Možná mu ale raketový vzestup v jednu chvíli trochu stoupl do hlavy. Když si o dovolené vyrazil do kasína na partičku pokeru, myslel si, že za ním stojící chlapík mu kouká do karet. „Japončíku! Jo, ty, japončíku... Běž dál, jo? Pokračuj, japončíku,“ popoháněl ho podle amatérského videozáznamu, který zveřejnily britské weby. Od novinářů to Vardy schytal, jeho slova označili za rasistická.
Neuvážených vět pak hodně litoval. „Moc se omlouvám. Udělal jsem obrovskou chybu a jsem připravený nést následky. Vím, že se ode mě očekává úplně jiné chování,“ uvědomoval si.
Nebyl to jeho první škraloup. Už před osmi lety se připletl do rvačky, po které dostal zákaz vycházení po šesté hodině večer. Kvůli tomu pak musel do zápasů za Stocksbridge nastupovat s elektronickým náramkem.
Snad se po druhém průšvihu už definitivně poučil. Byla by škoda, kdyby se jeho kariéra znovu zadrhla, když ji dokázal tak fantasticky restartovat.
