Po hřišti nymburského tréninkového centra běhá 35 hráčů, uprostřed stojí trojnožka se speciální „krabičkou“. Ta zachycuje signál z čipů, které mají všichni fotbalisté připnuté na prsou.
„Čip si informace sám ukládá, ale současně je vysílá až do vzdálenosti sta metrů. Nejlepší na tom je, že všechno vidíme hned teď,“ vysvětluje liberecký kondiční trenér Josef Zalabák.
Správně se tomu říká „systém pro skupinové měření a zaznamenávání tepové frekvence“. Přístroj Polar Team2 není úplně levný - sada s deseti čipy přijde na sto tisíc korun.
Díky připojenému laptopu může kondiční kouč při tréninku sledovat veškeré hráče jmenovitě. Neunikne ani myš. Výkon fotbalistů se zobrazuje v podobě grafů probíhajících různě barevnými pásmy. „To červené znamená 96 až 100 procent zatížení, to hráči vydrží maximálně desítky vteřin. Oranžová znamená anaerobní zóna,“ vysvětluje Zalabák a přidává další várku odborných termínů jako energetické krytí, pracovní zóna či rege zóna.
V Liberci se začal „strážník tréninků“ používat před dvěma lety za vlády trenéra Jaroslava Šilhavého. I nový kouč Samuel Slovák se o výsledky měření zajímá. „Ptá se třeba, v jakém pásmu se hráči pohybují a jestli trénink není moc intenzivní nebo naopak volný,“ prozrazuje Zalabák.
Běžné sportestery fungují tak, že hráč má na ruce hodinky a čip funguje jako vysílač. Ty dnes Liberečtí používají jen při běhání mimo hřiště. „Dlouhodobě se snažíme nabírat intenzitu při hrách, protože chceme mít všechno propojené k zápasu. Každá hra má něco rozvíjet a má i svou intenzitu,“ připomíná kondiční trenér.
Zdá se, že se zapojení techniky do tréninků zatím Liberci vyplácí. Za poslední tři roky vyhrál mistrovský titul, skončil v lize třetí a čtvrtý a rovněž se prosadil v Evropské lize.
