Tedy pokud by byl zdravý, od čtvrtka pětatřicetiletý krajní obránce se zkušenostmi z Ligy mistrů totiž stále svá zranění z letní přípravy úplně nedoléčil. "Pořád mě ta pravá noha trápí," přiznává František Dřížďal.
A to pro vás měl trenér k narozeninám připravený takový pěkný dárek - stopera.
To je hezké, pořád to ale nejde, při centrech pravačkou to pořád bolí jako čert. V pohybu mě zranění nelimituje, z pravé strany ale nemůžu pořádně zacentrovat dlouhý balon pravou nohou. Z levé strany by to možná šlo.
V Třinci jste ale nastoupil.
To bylo z nouze. Hráli jsme o deseti a trenér musel pětadvacet minut před koncem stáhnout Davida Vaněčka. Neumí tolik bránit, tak tam dal mě. Ale jen kvůli tomu, abych to odbránil. Byl bych samozřejmě rád, kdybych hrál, ale pro kluky by to bylo se mnou teď těžké, jen bych se tam plácal. A nechci se znovu zbytečně zranit, kvůli jednomu zápasu pak marodit další dva měsíce.
František DřížďalNarozen: 8.8.1978 |
To by mrzelo, marodíte vlastně už od začátku letní přípravy.
Od pátého dne, co jsme začali s tréninkem. Měli jsme lehkou střelbu a mně přitom trochu zabolel vepředu přitahovač u stehna. Při hře jsem se pak rychle otočil, abych mohl vyrazit sprintem a natáhl si úpon. Od té doby s tím s přestávkami laboruju. Čtrnáct dní jsem měl klid, pak jsem asi začal o trochu dřív, než jsem měl, a znovu si to natáhl. Pak znovu čtyři dny klidu a další začátek. Nikdy se to ale nevrátilo do fáze, ve které jsem to měl úplně na začátku.
Právě. Vždyť s týmem normálně trénujete.
Po trénincích to pobolívá, není to pořád na sto procent. Všechno odmakám, když mám ale dát dlouhý balon, raději si to seknu na levou nohu a to v zápase nemůžu. Když mám balon na pravačku ve vápně, tak si ho nemůžu přehazovat a toho se bojím, abych pak při zápase po takové ráně nemusel na nosítkách rovnou do nemocnice.
Rehabilitace nepomáhají?
Chodím pravidelně na lasery, má mě pod rukama fyzioterapeut. Když ale budu pořád trénovat, bude se mi to pořád vracet. Vím, když dostanu deset dní volna, zase mi něco uteče. Jiné řešení než tři, čtyři dny klidu ale teď asi nenajdeme. Stejně k němu budu muset dospět.
Pokud nenastoupíte do zápasu se Žižkovem, tak je máte, ne?
Ve čtvrtek volný trénink, v pátek předzápasový, v neděli volno, v pondělí regenerační. Od úterka bych to mohl zkusit už naplno. Pokud si to pohlídám, myslím, že by to mohlo být dobré.
A jak to tedy vyřešíte v sobotu na stoperu?
Snad bude do té doby v pořádku Standa Hofmann. A když ne, půjde tam zřejmě David Čada a na jeho místo si stoupne Tonda Holub.
A nebude vás mrzet, že v tak důležitém zápase budete sedět na tribuně?
Bude, kvůli tomu trénuju, abych mohl hrát. To je jasné. Když už jsem ty tréninky odmakal, sednout si pak na tribunu, to je pro hráče to nejhorší. Zvlášť když už v týdnu ví, že nemá šanci se dostat do základní jedenáctky. S tím ale teď nic neudělám, jsem s tím už smířený. Na druhou stranu jsem z tribuny koukal už na jinačí zápasy (usměje se).
Myslíte na ty s pražskou Slavií v Lize mistrů?
Jasně. Koukat na Arsenalu, jak prohráváme 0:7, na to se dívá blbě. Nejdřív kvůli tomu, že nehraju, a pak kvůli tomu výsledku. To si člověk řekne, ještě že jsem nehrál (smích).
