"Kamarádi z Moravy si mě teď budou dobírat. Všichni si totiž přáli, abych dal gól, ale vyhrálo Brno. A měli pravdu, to je na tom to nejhorší. Jako útočník bych za svoji bilanci mohl být rád, ale když jsme prohráli, tak vůbec nejsem. Cítím se, jako kdyby mi utekl pes."
Na zápas se těšil víc než kdy jindy. Porazit Brno, to byl jasný cíl. Za vítězství slíbil pro spoluhráče guláš a pivo. "Ale nebyl jsem přemotivovaný," tvrdil, byť už v patnácté minutě dostal žlutou kartu. "Byla za kecy. Rozhodčí mi ji dát chtěl, aby měl ode mě klid. Ale moje chyba, to je jasné."
Když zápas v nedělním poledni končil, děkoval Švancara fanouškům obou týmů. Zdravil se s žižkovskými příznivci, kteří v průběhu utkání skandovali jeho jméno. Ale i ti brněnští mu během duelu zatleskali.
"My jsme chtěli hlavně potvrdit tři body z minulého zápasu v Mladé Boleslavi," říkal Švancara.
Jenže místo toho to s žižkovským týmem vypadalo v průběhu duelu zle. Hodně zle. Doma totiž prohrával děsivým rozdílem 1:4. Po prvním gólu soupeře sice rychle srovnal, ale pak znovu inkasoval těsně před přestávkou i krátce po ní.
"To ještě nebyla ta nejhorší rána. Když prohráváte o dva góly, říkáte si, že dáte jeden v pětaosmdesáté minutě a ještě vám pořád zůstává čas na vyrovnání. Jenže my jsme inkasovali ještě jednou a už to bylo o tři. To byla pořádná sekyra do zad," popisoval Švancara.
Dvacet minut před koncem ale pohotovou střelou snížil - 2:4. A v dlouhém nastaveném čase, protože se kvůli zlomenému rohovému praporku v druhém poločase chvíli nehrálo, se žižkovští fotbalisté přiblížili na rozdíl jediné trefy - 3:4. Víc ale nestihli.
"Aspoň je pozitivní, že jsme to ani za tak hrozného stavu nezabalili a bojovali až do konce," prohlásil žižkovský útočník. "Ale porážku beru i na sebe. Za stavu jedna jedna jsem mohl dát gól po rohu. Na tréninku to proměním devětkrát z deseti, ale v zápase mě to bouchne do ramena. Já asi v lize gól hlavou nikdy nedám."
 Žižkovský útočník Petr Švancara (vlevo) se nevyhýbal ani takovýmto razantním soubojům. |
