A s klubem, který se ho před půl rokem po vyhazovu z pražské Sparty ujal.
Byl to však hořký návrat. Poborský a Budějovice premiéru nezvládli, s Libercem prohráli 0:2.
Sám Poborský byl dlouho nevýrazný a téměř utopený. Marně čekal na nahrávky od obránců, i proto se za prvních dvacet minut dotkl míče jen dvakrát.
"Byl odříznutý," věděl i budějovický trenér František Cipro.
Přitom na rozdíl od reprezentace nehrál vyjma závěru na pravém kraji zálohy, naopak stejně jako ve druhé lize dostal šanci uprostřed. Cipro mu chtěl dát volnost.
"Takhle hrával už ve Slavii," vysvětloval.
Postupně se rozehříval. Chodil si dozadu pro míče, rozdával pasy. Občas kazil a gestem se omlouval. Diváci mu však stejně tleskali. Byly na něm všechny přímé kopy, hnal se pro každý roh. Křičel na rozhodčí, hecoval spoluhráče.
Nestačilo to.
Když zápas skončil, prohnal se mixzónou novinářů, nic nechtěl říct. Nezlomil ho ani tiskový mluvčí klubu. "Já mu nic nakazovat nemůžu, vždyť je to můj šéf," omlouval se.
Poborský totiž klub nejen spoluvlastní, je v něm také generální manažer. I proto z kabiny šel jako první, hned pospíchal do VIP salonku, kde měl ještě další povinnosti.
Jaký to rozdíl od jeho konce ve Spartě, odkud jej vyhodili za kritiku trenéra Hřebíka.
Jaro prožil ještě v druholigových Budějovicích, těšil se na světový šampionát do Německa. Jenže tam byl jedním z nejkritizovanějších hráčů. Po pár dnech odpočinku jako první z generace třicátníků prohlásil: "V reprezentaci končím."
Na klubové úrovni však zůstal. Bydlí na Hluboké, od budějovického stadionu jen pár minut autem.
Chce tým udržet v lize. Zbývá mu ještě 29 kol, aby to dokázal.
 Karel Poborský v utkání proti Liberci. Snímek z 30. července 2006. |
