"Semifinále jsou pro mě zakletá," řekl Nedvěd, když stadion Dragao s bolavým pravým kolenem opouštěl. "Asi budu muset skončit, nebo začít někde jinde, protože se přes ně nemůžu dostat dál."
Pavle, co máte s kolenem?
Nevím, ale už jsem s ním měl problémy dřív.
Jak se vám to stalo?
Ze strany šel centr a já chtěl z voleje vystřelit. Jenže neviděl jsem hráče za sebou. Nechal mi tam nohu a jak jsme o sebe zakopli, píchlo mě tam. Nemohl jsem se ani postavit.
Potom jste musel střídat. Věděl jste hned po tom střetu, že dál hrát moci nebudete?
Bylo to jasné. Věděl jsem hned, že je konec.
O čem jste přemýšlel? Že finále je zase pryč?
Ne, že se musím do zápasu ještě vrátit, že to bude dobrý, že to musím zkusit. Ale když jsem zjistil, že to nepůjde, cítil jsem velkou bolest.
Řekněte, kdy byla větší. Po semifinále v Lize mistrů, nebo tady na šampionátu?
Teď, protože jsem se zranil. Byl jsem zoufalý, bezmocný, že klukům nemůžu pomoct. Brečel jsem z bezradnosti. Vlastně v semifinále brečím vždycky. Přitom jsem se v zápase cítil výborně. Kolem třicáté minuty jsem se krásně rozdýchával. Věřil jsem, že vyhrajeme, že to dopadne dobře.
Prožíváte teď největší zklamání v kariéře?
To ne, ale je obrovské.
Přebolí?
Myslím, že jo. Tady v Portugalsku jsme předvedli nejlepší fotbal, co kdy český nároďák hrál. Finále jsme si zasloužili.
Skončili jste v semifinále. Je to i tak úspěch?
Lidi u nás i my jsme čekali, že přes Řeky přejdeme. Před zápasem jsme mysleli na víc. A teď je zklamání dost velký.
Ale máte alespoň bronz. Je to důvod k oslavě?
Nikdo nemá chuť slavit.
A pít na žal?
Jako že bych se ožral?
To jste řekl vy.
To bych vlastně mohl, začala mi dovolená. Ale vážně. Musíme to probrat a u toho si nějaké to pivo dáme. Skončila sezona. Chci mluvit se všemi kluky, udělat společnou večeři, zakončit ten rok.
Jste kapitán, budete mít proslov. Co jim řeknete?
To si nechám pro sebe.
Trenér vám po semifinále v kabině řekl, že je na mužstvo pyšný. Řeknete to spoluhráčům také?
Nechtěl bych mluvit moc o fotbale. Chci spíš klukům poděkovat za to, co dělali mimo hřiště. Jak se chovali jeden k druhému, jaké vztahy mezi námi byly. Takovou partu jsem ještě nikdy ve fotbale nezažil. Na to budu vzpomínat nejvíc.
Pavle, co máte s kolenem?
Nevím, ale už jsem s ním měl problémy dřív.
Jak se vám to stalo?
Ze strany šel centr a já chtěl z voleje vystřelit. Jenže neviděl jsem hráče za sebou. Nechal mi tam nohu a jak jsme o sebe zakopli, píchlo mě tam. Nemohl jsem se ani postavit.
Potom jste musel střídat. Věděl jste hned po tom střetu, že dál hrát moci nebudete?
Bylo to jasné. Věděl jsem hned, že je konec.
O čem jste přemýšlel? Že finále je zase pryč?
Ne, že se musím do zápasu ještě vrátit, že to bude dobrý, že to musím zkusit. Ale když jsem zjistil, že to nepůjde, cítil jsem velkou bolest.
Řekněte, kdy byla větší. Po semifinále v Lize mistrů, nebo tady na šampionátu?
Teď, protože jsem se zranil. Byl jsem zoufalý, bezmocný, že klukům nemůžu pomoct. Brečel jsem z bezradnosti. Vlastně v semifinále brečím vždycky. Přitom jsem se v zápase cítil výborně. Kolem třicáté minuty jsem se krásně rozdýchával. Věřil jsem, že vyhrajeme, že to dopadne dobře.
Prožíváte teď největší zklamání v kariéře?
To ne, ale je obrovské.
Přebolí?
Myslím, že jo. Tady v Portugalsku jsme předvedli nejlepší fotbal, co kdy český nároďák hrál. Finále jsme si zasloužili.
Skončili jste v semifinále. Je to i tak úspěch?
Lidi u nás i my jsme čekali, že přes Řeky přejdeme. Před zápasem jsme mysleli na víc. A teď je zklamání dost velký.
Ale máte alespoň bronz. Je to důvod k oslavě?
Nikdo nemá chuť slavit.
A pít na žal?
Jako že bych se ožral?
To jste řekl vy.
To bych vlastně mohl, začala mi dovolená. Ale vážně. Musíme to probrat a u toho si nějaké to pivo dáme. Skončila sezona. Chci mluvit se všemi kluky, udělat společnou večeři, zakončit ten rok.
Jste kapitán, budete mít proslov. Co jim řeknete?
To si nechám pro sebe.
Trenér vám po semifinále v kabině řekl, že je na mužstvo pyšný. Řeknete to spoluhráčům také?
Nechtěl bych mluvit moc o fotbale. Chci spíš klukům poděkovat za to, co dělali mimo hřiště. Jak se chovali jeden k druhému, jaké vztahy mezi námi byly. Takovou partu jsem ještě nikdy ve fotbale nezažil. Na to budu vzpomínat nejvíc.
 Zraněný kapitán. Pavel Nedvěd si v souboji poranil koleno a teď se mu věnuje masér Eduard Poustka. |
 Český záložník Pavel Nedvěd se drží za zraněné koleno při semifinále ME s Řeckem. |
 Zraněný Pavel Nedvěd na nosítkách. |
 Pavel Nedvěd už s obvázaným kolenem na střídačce. |
 Bolest v koleně. Pavel Nedvěd právě utrpěl zranění. |
 Pavel Nedvěd míří na českou lavičku k trenérovi Karlu Brücknerovi. |
 Jan Koller se sklání ke zraněnému Pavlu Nedvědovi. |
 Pro Pavla Nedvěda skončil zápas po čtyřiceti minutách. Pro zranění musel střídat. |
