Svlékat tlusté lidi je zvláštní úchylka režisérů, myslí si Michal Isteník

  • 22
Michal Isteník (37) promluvil o svlékání před kamerou i natáčení seriálu Kukačky. V rozhovoru pro iDNES.cz popsal herec, režisér a držitel ceny Thálie také svůj rok s pandemií i to, jak moc ovlivnilo současné dění jeho soukromý život.

Potkali jsme se v zákulisí talk show 7 pádů Honzy Dědka. Chodíte rád jako host do podobných pořadů?
Ani ne. Já jsem trošku nervák, nebo spíš než nervák trémista. A to není jako hrát roli, protože v talk show vystupujete sám za sebe. A to je mnohdy stresující. (smích)

Jakých otázek se bojíte?
Já se žádných otázek nebojím. Kdyby přišla nějaká, kterou nechci zodpovědět, tak asi řeknu, že ji nechci zodpovědět. Nebo stočím řeč někam jinam. Ale doufám, že to bude spíš takové přátelské pokecání a bude to fajn, tak se toho nebojím.

Fungujete v divadle i v televizi. Teď jste byl divákům bližší díky seriálům Kukačky nebo Hlava medúzy. Jakých ohlasů se vám dostávalo?
Hlava medúzy měla úžasná čísla. Tam byl spíše problém toho mého hlasu, což zvolil Filip Renč. Já jsem to respektoval, nicméně byl bych radši, kdyby to bylo jinak. To klidně přiznat můžu a to není nic proti Filipovi, protože jsem s ním o tom během natáčení mnohokrát mluvil. 

Co se týká Kukaček, ohlasy byly úžasné hned od prvního dílu. Dokonce se mi dostalo i takového zvláštního dotazu. Dvě ženy z malého města mi napsaly, že mají dítě co má Aspergerův syndrom a jestli bych jim jako ředitel školy neporadil, jak na to. Tak jsem musel odpovědět, že nevím, protože jsem herec. 

V některých scénách v Kukačkách jste se musel i odhalit. Máte na to sebevědomí a berete to jako součást rolí, nebo se nad tím musíte zamýšlet?
Je to spíše nějaká zvláštní úchylka režisérů svlékat tlustý lidi. (smích) Já bych byl samozřejmě radši, kdyby tam takové věci nebyly. Ale beru to tak, že to patří k mému povolání a k herecké profesi. A i když to není nic příjemného a já se na ten výsledek nedívám, tak to prostě udělám, pokud to po mě režisér žádá. A když mám pocit, že je to dobré pro příběh.

Zdeněk Godla, Michal Isteník, Dominika Býmová a Cyril Drozda v seriálu Most! (2019)

Proslýchá se, že seriál Kukačky bude mít pokračování. Kam byste vy osobně posunul svou postavu z pozice scénáristy?
Upřímně řečeno? Nevím. To, že se bude točit pokračování, vím. Už jsem byl i osloven, takže se mnou nějakým způsobem počítají. Vzhledem k tomu, jak skončila první série, tak to vypadá, že jestli se se mnou počítá, tak to budou asi nějaké návštěvy ve věznici, si myslím. 

Protože vzhledem k tomu, jak fungují nitky na malém městě, o kterém točíme, tak asi toto není možné ututlat. To znamená, že se to provalí, že to byl David. A pokud se to provalí, samozřejmě je to trestný čin. Takže si neumím představit, jak z tohoto scénárista Jan Coufal vybruslí. Nicméně je vynikající. To všichni diváci viděli, takže věřím, že to bude fajn.

Fanynky komentují mé nahé tělo, svěřil se představitel Edy ze seriálu Most!

Co udělala pandemie s vaší psychikou a kondicí?
Pevně doufám, že jestli to mělo celkově přinést něco pozitivního, tak to, že se člověk třeba zamyslí nad tím, jestli životní směr před pandemií, a to se týká všech, byl ten správný. Máme tady svět před pandemií a po pandemii. 

Už nikdy nebude nic tak, jak to bylo dřív. Budeme se na všechny věci dívat jinak. Psychicky jsem v zásadě moc neúpěl z toho důvodu, že jsem měl pořád hodně práce a točil jsem. To znamená, že jsem byl pořád v kolektivu lidí a nedošlo k velké sociální izolaci, o které mi povídají kamarádi, kteří byli rok na home office, nebo jen s rodinou a nevycházeli a nepotkávali se. Tam je myslím psychický dopad daleko horší. 

Ekonomika si s psychickým zdravím našeho národa nezadá a v důsledcích to ještě hodně pocítíme. Já jsem měl hodně práce a mohl jsem být víc doma s rodinou. Což když hrajete osmadvacet představení za měsíc a do toho zkoušíte a točíte, tak času doma obyčejně moc nestrávíte a hlavně netrávíte doma večery. Na což jsem si teď zvykl, a když se otevřou divadla, tak si budu horko těžko zvykat zase na to, že musím každý večer pryč od rodiny.

Seriál Kukačky

Dáváte si v osobním nebo profesním životě nějaké uzávěrky? Například že do čtyřicítky stihnu to a to…
Ne, v tomto ohledu ne. Možná jsem to dělal, když mi bylo třeba kolem dvaceti, pětadvaceti, když si člověk život nějak lajnuje. Ale ono se to stejně nakonec ubírá úplně jiným směrem, než si člověk maluje. Takže naopak. Jsem člověk, který absolutně nic neplánuje, protože jak se říká, jestli chcete rozesmát boha, řekněte mu své plány na příštích čtrnáct dní.  Já si nic neplánuji a nestresuji se tím, jestli jsem něco splnil, nebo ne. Naopak třeba v umělecké branži, když dopisuji scénář, tak je pro mě termín zcela zásadní. 

Ve které životní situaci jste musel nejvíce improvizovat?
Teď myslíte v soukromém životě? Můj soukromý život je jedna velká improvizace. Vlastně pořád! 

8. ledna 2021

,