„Můj život má jasně vymezenou hranici mezi předtím a potom. Do června 2000 jsem chodil do normální státní školy a vedl obyčejný život. Můj táta prodával památeční předměty na formule 1 a mamka dělala svatební dorty a starala se o pět dětí. Když jsem dostal roli Rona Weasleyho, okamžitě jsem odešel ze školy - a věci už nikdy nebyly stejné,“ řekl Rupert Grint.
Prozradil na sebe, že byl dost stydlivé dítě a hraní pro něj bylo vždycky přitažlivé, protože se mohl schovat za tu postavu a stát se někým úplně jiným. Vystupoval na spoustě školních oslav a ve školních hrách.
„Prvních pár filmů o Harrym Potterovi pro mě bylo jako sen. Do konkurzu jsem se přihlásil, protože jsem ty knížky miloval. Ale když jsem se dostal ke třetímu nebo čtvrtému dílu, začal jsem cítit ohromující tíhu zodpovědnosti, protože byly tak fenomenálně populární. Ty věci kolem médií a červeného koberce byly jako útok na všechny smysly. To není typ prostředí, ve kterém bych exceloval,“ přiznal.
Připustil, že rozhodně byly chvíle, kdy pomýšlel na odchod. Natáčení Haryho Pottera bylo obrovskou obětí. Pracoval od mladého věku po hodně dlouhou dobu.
„Vzpomínám si, že během jedné delší pauzy jsem si říkal: ‚Celá ta věc je tak hrozně pohlcující. Vážně se chci vrátit zpátky? Možná to prostě není pro mě.‘ Ale hádám, že to bylo jen tím, že jsem byl teenager,“ říká.
Když byl o trochu starší, cítil sílící očekávání, kdy se zaplete do nějakého velkého skandálu mimo filmové plátno. Měl pocit, že lidi čekají, kdy se utrhne z eřetězu, ale to se nikdy nestalo. Herci natáčeli v hodně uzavřené bublině Watfordu, ne v Hollywoodu, takže neměli šanci objevit drogy nebo něco podobného.
„Dokončení Harryho Pottera bylo neskutečné. Byl to hodně divný pocit, ale přišlo to v pravou chvíli, kdy jsme byli připraveni se pohnout dál. Ale po posledním záběru bylo hodně divné uvědomit si, že je konec. Bylo to odzbrojující a já v tu chvíli vážně nevěděl, co se děje. Cítil jsem se trochu ztracený,“ zavzpomínal.
Z filmu Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
„Hranice mezi mnou a Ronem byla s každým filmem tenčí a myslím, že jsme se v podstatě stali stejnou osobou. V Ronovi je spousta ze mě a posunout se dál byla velká změna, protože byl tak neustálou součástí mého života. Nechci to přirovnávat k propuštění z vězení, protože jsem nebyl ve vězení, ale připadal jsem si, jako bych vyšel z nějakého ústavu. Bylo fajn se nadechnout čerstvého vzduchu a teď si vážně užívám ten odstup od světa filmových efektů,“ prohlásil.
Na vrchol se dostal hodně brzy, ale s tím prý nemá problém. Bylo by podle něj směšné si myslet, že dokáže zopakovat stejný úspěch. Vždycky to bude výzva, ale užívá si to. A jak říká, je zábava lidi něčím překvapit.
„Letos mi bylo třicet a to je divné. Nemám pocit, že už bych na třicítku byl zralý, a nevím, co pro mě chystá budoucnost. Nechám to prostě plynout, budu dál hrát zajímavé postavy a uvidím, co se stane. Rád bych se brzy usadil a měl děti. Kdybych měl syna, jmenoval by se Ron? Je to dost dobré jméno, ale asi ne. Navíc je dost těžké zkombinovat příjmení Grint s jednoslabičným křestním jménem,“ dodal.
7. července 2011 |
