„Věda, kterou dělal, byla nejen brilantní, ale taky krásná, hravá a vtipná. A vedle toho a nad tím to byl laskavý a velkorysý muž. Bude nám moc chybět,“ uvedl ředitel ústavu organické chemie a biochemie Jan Konvalinka.
Michl získal některá prestižní česká a mezinárodní ocenění, například Cenu Alexandera von Humboldta v roce 1980, Schrödingerovu medaili v roce 1993, Hammondovu cenu v roce 2015 či Cenu Neuron za přínos světové vědě v roce 2016.
Vědec se věnoval mimo jiné makromolekulární chemii, fotochemii, molekulární elektronice, výzkumu směřujícímu k vývoji efektivních solárních článků či tvorbě molekulárních „stavebnic“, které umožňují například tvorbu nanorotorů a nanomotorů.
Podle serveru iROZHLAS patřil k nejcitovanějším vědcům a opakovaně byl nominován na Nobelovu cenu za chemii. Jeho kolegové o něm říkají, že byl neuvěřitelně pracovitý.
„Jednoduché problémy necháme ostatním, my si vybereme to složité,“ byl jeho populárními médii často citovaný výrok.
Experimenty v dětském pokoji
Chemii se věnoval celý život.
„Za to, že jsem se stal chemikem, může moje učitelka na základní škole, paní Matoušová. V hodině nám ukazovala, jak žhavé uhlíky vzplanou, když se vloží do zkumavky, na jejímž dně se zahřívá trocha KMnO4 (manganistanu draselného – pozn. redakce), a já se v deseti letech rozhodl, že přesně tohle chci dělat celý život. Dávno předtím, než mě moje středoškolská učitelka chemie, paní Havlínová, měla možnost mnohé naučit, jsem už měl v bytě svých rodičů pokojíček plný chemikálií, prováděl jsem reakce jako Na + H2O (sodík s vodou – pozn. redakce) a FeS + HCl/H2O (sulfid železnatý s kyselinou chlorovodíkovou a vodou – pozn. redakce) a kupodivu jsem přežil,“ vzpomínal Josef Michl ve svém životopise a pokračuje:
„Rodiče byli úžasně tolerantní, ale musím se přiznat, že se máma rozplakala, když zjistila, že jsem rozpustil jednu z jejích drahocenných stříbrných lžiček v kyselině, protože jsem zoufale potřeboval AgNO3 (dusičnan stříbrný – pozn. redakce), a oba se mračili, když všechno čalounění v našem bytě několik týdnů silně páchlo po hořkých mandlích poté, co jsem v kuchyni nitroval benzen.“
Napsal více než 600 vědeckých prací
Michl vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, na disertaci pracoval pod vedením kvantového chemika Rudolfa Zahradníka v Ústavu fyzikální chemie Československé Akademie věd. Doktorát obdržel v roce 1965, poté v USA působil na univerzitách v Houstonu a Austinu.
Po krátkém návratu do Československa odjel v roce 1968 na letní školu kvantové chemie do Norska, z níž se již po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nevrátil.
Nechápu, že jsem se neotrávil, říká nejcitovanější český chemik |
Následně působil v Dánsku, Salt Lake City či Austinu. V roce 1991 se přesunul na boulderskou univerzitu, kde vedl vlastní výzkumnou skupinu. Od roku 2006 působil v Akademii věd v ústavu organické chemie a biochemie, kde v roce 2009 získal prestižní grant ERC Advanced.
V roce 1986 byl zvolen členem Národní akademie věd Spojených států amerických a dva roky poté členem Mezinárodní akademie kvantově-molekulárních věd, které předsedal v letech 2012 až 2018. Od roku 1995 byl členem Učené společnosti České republiky. V roce 1999 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd. Byl autorem více než 600 vědeckých prací, několika knih a patentů.
