V Nigeru jsem byl těsně před nynějším pučem a rychle jsem pochopil, že se tam dají studovat snad všechny lidské typy západní Afriky. Potkával jsem hubené Wolofy s protáhlými obličeji zřejmě ze Senegalu nebo Mali, pozoroval kulaté tváře lidí z Toga a Nigérie.
A určitě mezi nimi byli rovněž Kamerunci a Konžané, jimž cesta sem dala pěkně zabrat, protože od nich sem je dlouhá asi jako z Prahy do Damašku. A to mají za sebou teprve třetinu toho, co chtějí urazit do Evropy.